Ms. Williams I. | Avengers FF [DOKONČENO]

19. C-co?

 --- O týden později --- 

,,Fury s náma chce mluvit." objevil se ve dveřích rampouch a pak hned zmizel ,,Co zas chce.." zamrmlala otráveně Nat, to bylo snad poprvé co jsem jí viděla nadávat na účet jejího šéfa. 

,,Celou noc jsme s Clintem skládali puzzle" vysvětlila když si všimla mého výrazu ,,Mhm.. puzzle, jasně" s úšklebkem jsem vešla do místnosti kde jsme se scházeli, tam už seděl pirát a Jas. 
Kývla jsem na ní a sedla si, po chvíli došel i podobně unavený Clint spolu s rampouchem a Wanda, Thor byl někde na Asgardu a Nat pochrupovala na židli naproti mně. 

,,Kde je Stark?" podíval se na mě když jsme byli všichni, už jsem chtěla odpovědět když v tu chvíli do dveří vrazil Tony v županu s hrnkem kafe a rozcuchem. 
,,Jdete pozdě Starku." poklepal na imaginární hodinky Stark, 
,,To si vyřiďte s ní, ona mě zdržela." kývl směrem ke mně ,,Tak to vypadá že nejsme jediný kteří skládali puzzle." utrousila Nat s úšklebkem. 

,,Dobrý, už jsme všichni, můžeme se začít věnovat tamtomu?" řekl Steve, v tu chvíli už byli všichni rozvalení a v polospánku. 
V tu chvíli mi přišla zpráva, podívala jsem se na telefon kde byla zpráva od sestry ,,Potřebuju s tebou mluvit, rodiče zemřeli, přijď." nevěřícně jsem se dívala na telefon pak jsem se podívala na Jas které očividně přišla stejná zpráva. 

Zvedla pohled od telefonu a kývla, vstaly jsme naráz a pak docela rychle vyrazily ke dveřím ,,Kam jdete?" přestal číst Fury a tím probudil zbytek týmu. 
,,Eh.. rodinné záležitosti." řekla jsem a vypadly jsme. 

~~~
,,Jak se to stalo?" podívala jsem se na sestru se kterou jsme se nedávno rozhádaly. 
,,Našli je v autě, máma měla kulku v hlavě a táta byl uškrcený." popotáhla. 
,,Co bude teď?" přišla k nám naše čtvrtá a zároveň nejmenší sestra. 

,,Něco vymyslíme, neboj" usmála se na ní Jas, 
,,Běž si pro věci" popostrčila jí sestra  ,,Takže, je malá a my se musíme dohodnout ke komu půjde." začala. 
,,Navrhuji aby šla ke mně" řekla ,,Co si budem je to pro ní nejznámější prostředí."  opřela se o židli, ač si to nerada přiznávám má pravdu. 
,,Asi jo, máš pravdu." sklopila jsem pohled a přikývla. 

,,Dobře, to ostatní je zařízené." zvedla se ,,Pohřeb bude ještě dnes." vzala sestřiny věci a naložila je do auta ,,Chcete jet s námi?" otočila se na nás. 

~~~
Pohřeb, ač to bude znít pěkně debilně byl tak jak by si ho minimálně máma přála, v klidu a nic nehrotit. 

,,Budou mi chybět.." začala konverzaci sestra a sedla si na kamennou zídku která byla kousek od kostela, Jas kývla. 
,,Můžu se vás na něco zeptat?" podívala se na nás ,,Kde vlastně pracujete, tebe pokud vím, nikdy kancelářská práce nebavila a Jasmin by na práva nešla." 
Povzdechla jsem si a už se nadechovala k odpovědi, když v tu se dost daleko od nás objevila postava celá v černém, zamrazilo mě ,,Jas, vezmi je odsud" řekla jsem když se ta postava až nepřirozeně rychle začala přibližovat. 

Jas kývla a dostala je v rámci možností rychle pryč, vstala jsem ze zídky a vydala se stejnou rychlostí k té holce ve které jsem poznala svoji nevlastní sestru (jo, tu co měli držet v SHIELDu) ,,Ale nazdar" zamávala mi ,,Povedlo se mi to co?" kývla směrem ke kostelu. 

,,To ty? Že mě to nenapadlo." zavrčela jsem  ,,Chceš vědět co byly jejich poslední slova?" rádoby sladce se zeptala ,,Proč?" napodobila matčin hlas. 
,,Hezky no... hádám, že kvůli tomu vašemu Hydra kodexu mi teď uděláš to samé?" ušklíbla jsem se. 
,,Správně, budeš trpět jako oni." řekla a vystartovala po mně. 

(Pamatuje si někdo tu větu "gymnastika je důležitější než střílení"? tak teď se mi sakra hodila) 

Když totiž udělala takovou debilní hvězdu kterou mě chtěla srazit k zemi šikovně jsem uhnula ,,Svině" zavrčela a já se musela zasmát ,,No jo no, v SHIELDu učí i něco jiného než jen básničky." usmála jsem se na ní a propletla se kolem ní tak že jsem jí stihla vzít dýku z opasku. 

,,Vedle" zamávala jsem provokativně a uhnula té druhé která mířila přímo na srdce, v tu chvíli kolem proletěl štít a sestru šlehnul do hlavy. 
,,Hej! Zvládla bych jí!" houkla jsem na kapitána který se právě promenádoval po ulici směrem k nám 
,,Jak myslíš" ušklíbl se (to bylo snad poprvé co jsem ho viděla se ušklíbnout) vzal štít a  sestře dal pouta. 
,,Příště alespoň řekni kam jdeš" vyčetla mi Nat když se objevila ,,Tak promiň že mi nepřišlo důležité vám říct že mi umřeli rodiče." zamumlala jsem a vydala se za Capem. 

,,Oh.. promiň" řekla ,,V pohodě" mávla jsem nad tím rukou. 

~~~

,,Takže ty mi chceš říct že tohle je tvoje nevlastní sestra?" zeptala se Nat a zabodla prst do fotky ve složce. 
,,Víceméně, viděla jsem jí jen jednou a už tehdy byla divná." mykla jsem rameny, v tu chvíli se do místnosti za zrcadlem přiřítil Stark, znovu v županu, s ještě větším rozcuchem a  hrnkem kafe které cestou určitě nejméně třikrát vylil. 

,,Žiješ?" začal si mě prohlížet, 
,,Ne, už jsem mrtvá." vyplázla jsem na něj jazyk ,,Ts.." podíval se na tu ochechuli co seděla ve výslechovce. 
,,Co to je proboha?" podíval se na tu šílenou ženskou, 
,,Nějaká okultistka, prej zabíjela lidi kouzlíčkama." nezaujatě jsem přečetla z další složky co tam byla. 

- 876 slov