Ms. Williams I. | Avengers FF [DOKONČENO]

23. Hasičák

,,Mám to! Nejsou to žádný super tajný protokoly nebo složky, jsou to záznamy z Hydry." přečetla nahlas Nat a pak se po nás podívala ,,Takže Gordon spolupracuje s Hydrou." dořekla. 

,,Co chceme dělat?" sedl si k nám Steve ,,Co asi, někdo se dostane do toweru a vymlátí té děvce z hlavy ty zkurvený představy." ozvala jsem se. 

,,Slovník" unaveně zopakoval jeho oblíbenou frázi ,,Tak co chceš dělat? Sedět tady a čekat dokud se to nezlepší?" napila jsem se. 
,,Ale to co říká není špatný, tower zná z nás nejvíc a co si budem, nikomu Tony nevěří tak jako jí." obhájila Nat můj plán. 
,,Tak fajn, ale jestli se ti něco stane, zachraňovat tě nebudu." ukončil Rogers konverzaci ,,Spíš bych se ale bál o to jak se dostat do New yorku, jde po nás celá Amerika a je na nás vypsaná odměna, potřebujeme asi převleky." 

,,Tak na převleky tady máme jednu expertku že." sedl si k nám Barnes. 

~~~
,,Ready? Celou dobu budeme krýt tower, máš čas." slyšela jsem Steva, kývla jsem a poté co jsem si 'nasadila' oblek celý z nanotechnologie couvnula, zmiňovala jsem se o schopnosti lézt po stěnách a přitahovat se lany? Ne? Tak teď o tom mluvím.  (nahoře) 

Rozběhla jsem se ke stěně a začala se dostávat nahoru, celkem parkour tohle, balkón byl kousek takže jsem se přitáhla a neslyšně dopadla na nohy. 

,,Fuu.. první pokus a ani jsem se nerozplácla." prokřupla jsem si klouby a potichu se dostala dovnitř budovy, naštěstí jsem ale neaktivovala alarm. 
Plížila jsem se obývákem a málem dostala infarkt když jsem spatřila tu holku jen v košili a očividně něco pila, naštvaně jsem sevřela pěst abych jí jednu nešlehla a nenechala jí se proletět. 

Není to špatný nápad.. Ne! Vraždit se nebude! Hádala jsem se s hlasem v mojí hlavě a plížila se k ní, chytla jsem ní pod krkem a namáčkla na stěnu. 
,,Začni křičet a chcípneš." zavrčela jsem a omráčila ji. 

,,No, to by bylo, ta ženská spinká, nemůžu jí nechat se proletět?" prosebně jsem se ozvala ,,Ne! Ještě se bude hodit." taktizoval Rogers ,,Fajn" zamumlala jsem otráveně a vydala se po schodech do dílny, došlo mi že tu bude. 

Venku se mezitím začalo rozednívat a když jsem došla k dílnám ve kterých skutečně Stark pracoval bylo celkem světlo a venku už se začali podle hluku shromažďovat agenti Hydry. 
Sundala jsem si oblek a tichým krokem vešla do dílny. 

Stál zády ke mně, vzpomenula jsem si na rok 2012 kdy si Loki udělal z Clinta opičku a jak ho Nat 'probudila' úderem do hlavy. 
Není to trochu drastický.. prolétlo mi hlavou Co když to nezabere? argumentovala moje hlava a snažila se mi vymluvit proč ho něčím nemajznout. 

Plížila jsem se k němu a cestou sebrala knížku o nanotechnologii, nebo co to bylo. Už jsem stála kousek od něj když v tu se otočil, na ruce oblek a vystřelil, sotva jsem uhnula a už mě držel u stolu. 
,,Co tu děláš" zavrčel ,,Zachraňuju" kopla jsem ho, pustil mě a já se dostala na druhou stranu dílny. 
,,Nechci ti ublížit." obhájila jsem se a odrážela pomocí klíče co se tam válel střely z reaktoru. 

,,Ne vůbec" hodil po mně něco, uhnula jsem a po chvíli ho po hlavě majznula knihou, nečekala jsem že to zabere, ale on spadl a vypadal mírumilovněji? Nebo jak to nazvat.

Klekla jsem si vrazila mu facku, cuknul sebou a probudil se ,,Co se stalo?" vstal ,,Jedna typka z Hydry, dlouhej příběh." mávla jsem nad tím rukou ,,Myslím že bychom jim měli jít pomoct." vyhlédla jsem z okna kde se mlátili Kapitán s Barnesem a Nat proti snad 60 Hydrantům. 

,,Co se tam děje?" nechápavě se podíval ,,Hele.. to je na dlouho, skončili jsme v Raftu, zdrhli jsme a teď po nás jde primátor Hydrant a tak." ve zkratce jsem řekla a rychlejším krokem se vydala k balkonu. 

,,Takže ty v černým zabíjíme?" doběhl mě ,,Pochopil jsi to správně." kývla jsem. 

- 653 slov