HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

7.část

Vjíždíme do ulic. Všude je spousta lidí, kteří tvoří směsici barev. Nasazuji znuděný výraz, ikdyž to možná ani nemusím předstírat. Svůj výraz si zachovávám až na náměstí, kde má proslov prezident Snow.

"Vítejte. Vzdávám hold vaší odvaze a sebeobětování. A kéž vás vždy provází štěstěna."

No to nemyslí vážně?! Sebeobětování?! Kdyby to nebylo na nejnižším bodu neslušnosti, začal bych se smát. Jako by jsme si to vybrali dobrovolně! Doufám, že mu někdo jednoho dne srazí hřebínek. Kdyby se mi poštěstilo a mohl to vidět, tak bylo o to lepší. Nad tím se musím usmát.

Ani si neuvědomuji, že náš vůz zastavil a my se nacházíme pod ubytovacím centrem, kde na nás už všichni čekají.

"Bylo to dobré."Lže Lyvie. Nebylo to vůbec dobré natož průměrné. Bylo to strašné. Neberu ohled na jejich nezávazné žvatlání a vydávám se k výtahu kam míří i jiní splátci a tak jdu jejich příkladem. Nastupuji s nějakými dvěma splátci z osmičky a jejich doprovodem.

Stoupám si dozadu, abych nezacláněl.

"Každý z krajů má své patro. Vždy stačí zmáčknout číslo vašeho kraje a výtah vás vyveze do vašeho dočasného domova."Říká jejich moderátorka. Skvělé aspoň vím, jak se dostanu k nám do patra.

Počkám než vystoupí a pak mačkám číslo 12. Dveře se otvírají ve střešním bytě. Cestou do pokoje, který předpokládám, že je můj, ze sebe svlékám svůj kostým dokud nezůstávám jen v tílku a trenkách. Zabouchávám za sebou dveře a odcházím do koupelny. Sundavám i zbytek oblečení a lezu do sprchy. Pouštím na sebe teplou vodu a nechávám odtokem odtýkat špinavou vodu od kouřových líčidel, které jsem měl na sobě a které měli znázorňovat uhelný mour.

Ještě dlouhou dobu potom co jsem úplně čistý zůstávám ve sprše a užívám si teplé vody, která mě naprosto uvolňuje.

Nakonec mě ze sprchy vyžene zakručení v břiše. Oblékám se do pohodlného oblečení a jdu do jídelny. Sedí tam Lyvie s Tarasem.

"Haymitchi tvoje chování je naprosto nepřípustné!"Vyjede na mě Lyvie.

Sedám si ke stolu a beru si hustou mrkvovou polévku.

"Snad počkáš na ostatní!"Štěká po mě.

"Mám hlad. Nehodlám čekat hodinu než se uráčejí přijít."Zabručím aniž bych se na ní podíval.

Dotčeně si odfoukne.

Dojím polévku a pak si beru i druhý chod.

Odstrčím od sebe prázdný talíř a uvelebím se na židli. Prsty si poklepávám po břiše.

"Bude zákusek?"Zeptám se.

Lyvie se mnou očividně nemluví, protože odvrací pohled.

"S dezerzem počkáme na ostatní."Promlouvá Taras.

"Tak jo."Začnu si hrát s příborovým nožem. Tupou hranou začnu vyklepávat do stolu nějakou melodii.

"Přestaň ničit ten lak!"Křikne na mě Lyvie.

Leknutím pustím nůž. Zvednu ruce v obraném gestu. 

Asi po čtvrt hodině přicházejí ostatní na večeři. Beru si ještě jednou hlavní chod. Užívám si to, dokud můžu. Sice se přejím k prasknutí, ale polovina čokoládového dortu se do mě ještě vejde.

Po večeři odcházíme do obývacího pokoje a sledujeme záznam z přehlídky.

"Haymitchi mohl ses tvářit, alespoň trochu zaujatě?"Napomíná mě Lyvie.

"Ne. Nemá cenu se přetvařovat. Stejně umřu."

Dál už se mnou nemluví. Víc jsem si nemohl přát. Nedokoukám to dokonce a jdu si lehnout. S Maysilee jsem nemluvil od včerejší noci. Trochu mě to mrzí, ale na to teď opravdu nemám čas. Žádné kamarádíčkování. Zítra je první výcvik. Měl bych se vyspat. Lehám si do příjemných peřin. Možná mě to zmohlo víc než jsem si myslel, protože nestačím napočítat do tří a už odplouvám do říše snů.

Snad se libi:) Jaky mate nazor?