Začíná se pomalu stmívat a já jsem unavený jako bych tu byl třeba týden. Zdá se mi jakoby od masakru u rohu hojnosti uběhlo několi dní a né hodin.
Nacházím malý převis, který by mě mohl uchránit od zpozorování nějakým jiným splátcem. Nacházím v batohu spacák a tak si ho rozprostírám na zemi. Sedám si do převisu a už jen čekám na hymnu a obličeje padlých.
Obloha ztemní a objeví se na ní emblém kapitolu a reproduktory, které jsou zřejmě všude se rozezní kapitolská hymna.
A pak se objevují padlý. Mezi nimi jsou i Mary a Joe. Chudáci...
Ale radostným zjištěním pro mě je, že Maysilee žije.
Ukládám se ke spánku. Alespoň pár hodin.
***
Probouzí mě sluneční paprsky. Prudce se posazuji.
Pár hodin?! Prospal jsem celou noc!
Začnu se ochmatávat dlaněmi.
Žiju. Zatím.
Balím si věci a vydávám se zpět k řece, kde si omývám obličej a nabírám si vodu do lahvy. Pak jí vydezinfikuji a čekám půl hodiny než dezinfekce zabere.
"Ale, ale, ale....koho pak to tu máme?"
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Já vím je to krátké! Strašně krátké! Ale chtěla jsem si ten souboj nechot do příští kapitoly. :)
ČTEŠ
HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy
FanficUž jsme tu měli Hry z Peetova pohledu, Diodovi Hry, Cashmeřiny a spousty dalších. Ale co večně opilý mentor z Dvanáctého kraje? Proč stále utápí vzpomínky v alkoholu? Pojďme se na to podívat zblízka. ®Jull292
