HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

16.část

Sbírám se ze země a do ruky si beru i svůj nůž. Nevím, jak se Maysilee rozhodla brát naše chování před arénou. Ale to by mě asi nechala zemřít, kdyby mě chtěla mít z krku, nebo ne?
Dlouhou dobu stojíme naproti sobě a měříme se pohledem.
"Spojenci?"Zeptám se.
Nepatrně přikyvuje a vychází zpoza stromu.
Přecházím k ní.
"Ošetřím ti to."Promlouvá. Hlas se jí znatelně třese.
Přikývnu.
Vezme mě za rukáv a vede mě k řece.
Nutí mě, abych si sednul a ona si kleká k řece. Odtrhavá si kousek trička a namáčí ho do vody.
Otáčí se na mě a začne mi čistit ránu.
"Děkuju."Zamumlám.
"Nemluv. Vyčistím ti to a pak skusím nějak zastavit to krvácení z roztrženého obočí, ale ještě nevím jak. Bojím se tady něco použít. Většina kytek je jedovatých a těžko se odlišují."
"T..."
"Buď ticho. Čím víc budeš používat mimické svaly, tak se to bude těžko hojit."Umlčí mě.
To mám jako mlčet?
Čistí mi opatrně ránu.
Odtrhnu si kus svého trička a podávám jí čistý cár.
"Díky."Zamumlá a jen zlehka ho namáčí.
To já bych mě děkovat.
Přitiskne mi hadřík k obočí.
"Takhle si to drž. Třeba to pomůže."
Usedá si naproti mě a začne rukama trhat stébla trávy.
Neměli bychom tu zůstat.
Jemně jí poklepu na rameno. Naznačím jí, že by jsme se měli přesunout.
Zvedá se. Přehazuji si batoh přes jedno rameno a vydávám se směrem k lesu. K čelu si tisknu cár trička, který se nasakává mou krví.
Maysilee mě dohání a mlčky kráčí vedle mě.