HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

19.část

K ránu mě opravdu probouzí a já jí půjčuji svůj spacák, do kterého se vděčně choulí. Ale ještě než usíná, tak mi jako housenka vleze do náruče a její drobné paže obejmou můj hrudník.
Dovoluji si jí jemně hladit po plavých vlasech, namotávat si je naprsty a zaplétat drobné copánky, které ale hned rozplétám.
Nechávám ji spát i dlouho po tom, co se slunce vyhoupne nad obzor.
Budím jí až k obědu, kdy si rozdělujeme zbylé jídlo a vydáváme se do výšin kopce.
Svah se díky bohu nestrmuje, ba naopak. Nejspíš se dostáváme nahoru.
A opravdu. Po necelých dvou hodinách šlapání se před námi rozprostřou skalnaté útesy pokryté zelenými lukami.
Všechny strmé útesy končí dole v hluboké černé jámě, která nejspíš odděluje konec smrtící arény.
"Dál už nic není, Mitchi. Měli bychom se vrátit." Promlouvá mi za zády Mays.
Ale já stále ohromen, tím že bych třeba mohl být volný, aniž bych Hry vyhrál, jí neposlouchám.
"Haymitchi, nemá to cenu. Akorát rozbouříme tvůrce a vyhodí nás do vzduchu." Zatahá mě za rukáv.
"Tak si běž." Syknu k ní jedovatě. "Já zůstávám." Jsem rozhodnutý tu zůstat dokud se všichni nepobijí.
"Takže...konec? Konec spojenectví?" Zeptá se a v jejím hlase zaslechnu strach i smutek.
Zadívám se na zlehka zažloutlou trávu houpající se synchronizovaně ve větru. A pak jí odhodlaně odpovídám.
"Ano."
"T-tak tedy sbohem, Haymitchi. A hodně štěstí." Špitne a pak už slyším jen její kroky jak se vzdalují stále dál a dál.
Vím, že kdybych se teď ohlédl, tak bych jí zastavil a tak to raději nedělám. Přecházím ke kraji útesu a nakopnu špičkou boty drobný kamínek. Sleduji ho, jak padá dolů, ale najednou na něco naráží. To něco podivně zabzučí, nachvilku se rozpixeluje a odhodí kamínek prudce zpět. Kamínek se ke mně vrací širokým obloukem a tak ho rychle chytám do dlaně.
Po tváři se mi rozleje úsměv. Z hrdla se mi vydere podivné zachechtání a pak se rozesměju úplně.
Ale pak najednou...
"HAYMITCHI!"
"Mays...." Nohy stáčím směrem odkud se ozval její křik a startuji to nejvyšší rychlostí jaké mé tělo dokáže. Trošchu mě brzdí pochyby, že by to mohla být past, ale nezastavuji.