HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

10.část

Když mě ráno přijde budit Lyvie, šetřím jí práci, protože jsem už dávno vzhůru. Jdu na snídani a dozvídám se, že budu dnešek trávit s Tarasem a Lyvií. Po snídani začínám s Lyvií.

Učí mě jak se mám chovat, gestikulovat, mluvit, usmívat se a chodit. Neřekl bych, že to bude až tak náročné. Bral jsem tyhle dvě hodiny slíš jako odpočinkové, protože jsem si myslel, že tohle zvládám. Ale jak se zdá tak ne. Dokonce jsem s Lyvií začal trošku vycházet. Už po sobě tolik neštěkáme. To je asi víc, než si oba v našem vztahu splátce-moderátor dokážeme připustit.

A další dvě hodiny musím trávit s Tarasem.

Opravdu skáču radostí deset metrů do vzduchu.

"Posaď se Haymitchi."Pokyne mi k pohovce.

Okázale sebou hodím do sedačky. Opravdu nepotřebuji momentálně sedět rovný jako pravítko.

"Takže..."Začínám.

"Chovej se tak jak se chováš. To tě podle všeho dokonale vystihuje. Buď nezaujatý, přidrzlý, buď pohodář, kterého nic nerozhodí. Ber všechno s nadhledem. Ukaž, že jsi připravený vyhrát zuby, nehty."

"A to mi získá sponzory?"

"Pokud budeš dobrej, což nejspíš budeš, tak ano. Nejspíš ti to nějaké ty sponzory přinese."

Přikyvuji. Pohodlněji se uvelebím na sedačce.

"Haymitchi, něco ti řeknu. Jsi můj favorit. Já věřím, že se vrátíš za svou rodinou, ale veř, že ten kdo se vrátí by byl radši mrtvý. Pokud se vrátíš už nikdy se nezbavíš výčitek a nočních můr a to není nic příjemného."

"Proč mi to říkáte?"Ptám se.

"Protože v téhle hře nejsou vítězové, pouze přeživší."A s těmito slovy mě opouští.

                                ***

"Přívítejme posledního splátce z dvanáctého kraje...Haymitche Abermathyho!"

Vystoupím na pódium. Usměji se do publika.

Třesu si rukou s Ceasarem a pak si sedáme do křesel.

"Tak Haymitchi. Co říkáš na Čtvrtohry?"

"Přijde o život čtyřicetsedm lidí namísto dvacetičtyr, nevím co bych k tomu měl říct."

"Máš strach? Přeci jenom je vás čtyřicetosm."

"I tak bude polovina hlupější než já."Povrchně se usměji.

"A co dívky? Máš nějakou?"

"Možná by se dalo říct, že ano."

"Přeju ti hodně štěstí Haymitchi."

Zvedáme se znovu si potřásáme rukou a já odcházím.

Taras na mě pochvlaně kýve. Jen se usměji.

Nastupujeme do výtahu a já si uvědomuji, že už zítra budu možná mrtvý.

Odcházím do svého pokoje a já si dopřávám dlouhou sprchu, která nakonec uklidňuje mé vystrašené podvědomí a já usínám s lehkou hlavou.