HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

8.část

Probudí mě bušení na dveře.

"Haymitchi vstávej! Za hodinu jdete na trénink!"

"No právě až za hodine!"Řeknu tak, aby to přes zavřené dveře slyšela.

"Ještě se musíš obléct, nasnídat a Taras ti dá nějaké pokyny. Tak vstávej!"

"No jó pořád!"Vyhrabu se z postele a odcházím do koupelny. Čeká tam na mě připravené oblečení. Je to tmavě modré triko a černé kalhoty. Učešu si vlasy, vyčistím si zuby, umyji si obličej a obleču se. Tričko je z příjemné, přiléhavé látky, které mi nijak nebrání v pohybu.

Odcházím na snídani, kde už všichni čekají. Maysilee mi věnuje plachý úsměv. Kývnu jí na pozdrav.

Sedám si ke stolu. Beru si košík s pečivem a nějaké uzeniny.

"Tak co nám poradíte?"Zeptá se Maysilee Tarase.

"Co bych vám měl radit? Prostě trénujte."

"Opravdu skvělá rada."Zabručím.

"A co by jsi nám k tomu řekl ty Haymitchi?"Podívá se na mě Taras.

"Co já?! Vy jste mentor, ne já!"

"Tak se vyjádři."Pobídne mě.

Naštvaně se zvednu od stolu."Polibte mi prdel!"A odejdu do svého pokoje. To je takovej idiot, že už to snad ani není možné.

Zabouchávám za sebou dveře a naštvaně kopnu do jednoho ze dvouch křesel.

Ještě jednou si kopnu a pak si sednu do křesla. Koukám z okna a snažím se vymyslet nějakou strategii.

Dnešek věnuji poznávání bylin, vázání uzlů a zítřek nějakému posilovací cvičení a kdyžtak nějakým zbraním.

"Haymitchi? Budete muset jít."Řekne zpoza dveří Lyvie. Mluví naprosto klidně, neštěká po mě jako obvykle. Možná jí rozhodil ten incident u snídaně. No a co, je mi to jedno.

Vycházím ze dveří a nevěnuji jí jediný pohled. Odcházím k výtahu a kousek za sebou slyším klapání jejích podpatků. U výtahu už stojí všichni a čeká se jen na mě.

Nastoupíme dovnitř a Lyvie s námi. Zmáčkne číslo -5 a výtah se dá do pohybu. Stojím v rohu a opírám se ramenem o stěnu výtahu.

Výtah se s ciknutím zastaví a Lyvie nás vystrčí ze dveří. Ošiju se pod jejím dotykem, kdy mi jeden ze svých dlouhých nehtů zaryla do zad, aby mě popohnala.

Objevuneme se v rozlehlé tělocvičně se spousty stanoviště a každé slouží k něčemu jinému. Nikdo se nám ani neobtěžuje říct jak to tady chodí. Ostatní splátci už jsou rozptýlení po stanovištích.

"Haymitchi?"Osloví mě Maysilee.

"Hm?"

"Můžu jít s tebou? Jen pro začátek, pak už tě nebudu otravovat."

"Jo, jasně."Vydávám se ke stanovišti s uzly. Maysilee mě následuje.

Instrujtor je nadšený, že se k němu také někdo uráčil přijít. Neřekl bych, že to bude zábava, ale je.

Lehčí uzly zvládáme s Maysilee levou zadní. Ale jakmile dochází k těm těžším tak se do toho začínáme motat. Něco jde Maysilee, něco mě a tak si vzájemně pomáháme. Zdržíme se tam dvě hodiny, které zbývají do oběda. Dokonce jí zvu, aby jsme obědvali spolu. Nechci být jako ostatní. Ostatní splátci sedí sami, každý u jednoho stolu, snad s výjmkou profíků, kteří si srazili dva stoly u kterých se nejspíš náramně baví.

S Maysilee si povídáme o všem možném, ale nikdo z nás nenaváže téma na domov či rodine. Pro oba z nás jsou to citlivá témata.

Když odnášíme společně tác s prázdnými talíři nakláním se k jejímu uchu:"Spojenci."

Neptám se, oznamuji jí to.

Pak čas trávím u poznávání bylin a po zbytek času v tělocvičně se s Maysilee nevidím.

Když trénink končí odcházím do našeho bytu a zavírám se do svého pokoje.

Dám si sprchu a objednávám si večeři k sobě do pokoje.

Zírám z okna a ukusuji z kuřecího stehýnka. Odhazuji kůstku na talíř a kouknu na hodinu. To už je skoro deset?!

Spát se mi ještě nechce.Beru si mikinu. Vydávám se ven ze svého pokoje. Procházím obývákem, přilehlou chodbou a narážím na pootevřené dveře. Porozhlédnu se jestli mě někdo nesleduje. Vklouznu dovnitř a objevím se před schodištěm. Jdu tedy nahoru a nakonec se objevuji na střeše. Fouká tu chladný vítr a tak si k sobě těsněji přivinu mikinu. Všimnu si někoho jak se opírá o zídku. Jdu blíž a pak poznávám Maysilee.

"Ahoj."Opřu se vedle ní.

"Ahoj."Smutně se usměje."Haymitchi, myslel jsi to vážně?"

"Co myslíš?"

"To..s..těmi..uhm..spojenci."

"Jo."Kývnu.

"Ale...jak tě najdu?"Otočí se čelem ke mě. 

Podívám se na ni. Nikdy jsem si nevšiml jak krásné má oči. Bez rozmyšlení se jí přitisknu na rty. Má strašně krásně hebké rty a tak měkké.

Odtrhnu se.

"Promiň...byla to blbost."

"To nic."Stoupne si na špičky a políbí mě.

Začnu jí polibky oplácet.

Odtrhnu se.

"Já si tě najdu."Pohladím jí po tváři a odejdu si lehnout.