HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy

5.část

"Vstávat, vstávat! Zachvilku jsme v Kapitolu!"Klepe na dveře Lyvie.

To nemyslí vážně.

Kdyby mi v tom nebránilo vychování poslal nych jí někam. Vyhrabu se z postele a jdu se vysprchovat. Vezmu si černé džíny a červenou košili. Už jsem se zmiňoval, že mám rád košile. Odcházím na snídani. Všichni už sedí u stolu, krom Lyvie, která sedí v křesle u okénka a prohlíží se v zrcátku.

Přisedám si k ostatním. Beru si nějaké uzeniny a dvě housky. Všímám si, že všichni už jsou najedení a nejspíš se čeká jen na mě.

Když dojídám poslední sousto otáčí se na mě Taras.

"Takže...jak jsem řekl ostatním až přijedeme do Kapitolu moc s nikým nekamarádíčkuj nikdy nevíš, kdy ti bodne kudlu do zad. Doslova. Hlavně ze sebe prosímtě nedělej jak moc miluješ kapitolany a že jím klečíš u nohou. Většinou to nepomáhá."

Tu první rada beru vážně, ale tu druhou? To je pitomost nebo ne? Sponzoři jsou ti co nám můžou zachránit život. No to víš, že jo Tarasi budu se chovat jak křen a nakonec umřu zimou nebo žízní, jen protože nebudu mít sponzory.

Jen kývnu, ale jeho druhou radu beru na lehkou váhu.

To je absolutní pitomost. Ten chlap je totální debil. Jak mohl přežít svoje Hry to nepochopím. Možná si všichni mysleli, že je to prostě idiot, který se někde odrovná sám. A pak když zbyl on a další tak mu zaťal sekyru do hlavy. Celkem reálná představa. Možná, že to fakt tak bylo.

Vlak začíná zpomlovat. Nachvilku nás pohltí tma, protože projíždíme tunelem pod horami, který oddělují Kapitol od ostatních krajů. A pak se okna opět rozzáří světlem.

Zvednu se a přecházím k oknu. Už jsme tu. V Kapitolu. Je mnohem větší než se zdá na záběrech v televizi. Ale neřekl bych, že je krásná. Na mě až moc vyumělkovaný. Nakonec vlak zastavuje úplně na nádraží, kde je spousty lidí. Teda alespoň doufám, že zo jsou lidi.

A to jsem si myslel, že je Lyvie divná.