Přecházím z běhu do mírného poklusu, začíná tu být pěkné vedro. Nakonec spomaluji a opírám se o jeden kmen. Zdá se mi to, nebo ta vůňe kytek stále sílý. Otáčím se, jestli to není způsobeno nějakým keřem poblíž, ale žádný nevidím. A pak si toho všímám. Na první pohled si toho člověk nevšimne, až při pozornějším zkoumání. Pár centimetrů nad zemí se vznáší mihotavá mlha a čím blíž je ke mě, čím víc je u mě tím víc vůňe sílý. Nutím se do běhu. Daleko od té mlhy. Otáčím se a všímám si, že se mlha zvedla a teď dosahuje výšky dobrých dvou metrů. A zdá se, že je rychlejší než předtím. Zatímco, za běhu zkoumám mlhu za mnou nevšímám si další clony přede mnou a vbíhám přímo do ní. I hned mě začíná dusit. Padám bezmocně na kolena a snažím se vtáhnout do sebe, alespoň maličko čistého vzduchu. Nakonec si přes ústa přetahuji tričko. Pomocí jedné ruky se snažím odplazit z dosahu té dusivé mlhy. Z malého příjmu vzduchu pomalu začínám ztrácet vědomí. Pár set metrů od sebe zaslechnu holčičí zaječení, které se nakonec mění v kašel. A pak utichá.
Na to se ozývá výstřel z děla. Nutím svoje tělo vstát. K ústům si stále tisknu tričko a kolébavým krokem se vydávám pryč. Přede mnou zahlédnu řeku. Vydávám se, co nejrychleji to jde k řece. Když jsem pár kroků od ní odrážím se a skáču podhladinu. Nalokám se vody a když se dostávám nad hladinu vyplivávám ji. Díky bohu, že proud není tak silný a tak si můžu užívat osvěžující vody. Ještě jednou se nořím pod vodu a nabírám si vodu do úst. Ale tentokrát je na ní něco jiného. Má jakousi kovovou pachuť, jako když olíznete kovovou tyč. Vyplivávám ji a všímám si, že se řeka barví rudou skvrnou. Ihned poznávám, že se jedná o krev. Dostanu se k druhému břehu a rozebíhám se pryč.
ČTEŠ
HUNGER GAMES:Haymitch Abernathy
FanfictionUž jsme tu měli Hry z Peetova pohledu, Diodovi Hry, Cashmeřiny a spousty dalších. Ale co večně opilý mentor z Dvanáctého kraje? Proč stále utápí vzpomínky v alkoholu? Pojďme se na to podívat zblízka. ®Jull292
