Princ z Asgardu

Strážkyně majáku

Valeria odvedla muže beze jména zpátky na pobřeží. Na spadlou věc z nebe, už úplně zapomněla. I když jí vůbec nedocházelo, že ji vlastně našla...

,,Tady ty bydlíš?" zeptal se vyjeveně muž.

,,Já vím, je to nezvyklé, ale mám to tady ráda. A zároveň tady pracuju. Dvě mouchy jednou ranou." zasmála se.

Bezejmenný si maják pozorně prohlédl a pak se přidal k Val, která už vevnitř rabovala lednici.

,,Máš hlad? " zeptala se ho.
,, Celkem jo. " odpověděl.
Val vytáhla několik vajec. Bude to chudá večeře, ale lepší než nic. Brzy musím jít nakoupit další zásoby. Pomyslela si.

Muž si sednul ke stolu a tiše ji pozoroval. Jeho mysl byla zmatená. V jeho hlavě zůstali jen útržky vzpomínek, které mu však nedávaly smysl. Pamatoval si na blonďatého muže, k němuž cítil silný odpor a taky na starší ženu. Podařilo se mu vybavit její jméno - Friga. Nevěděl, kdo Friga je, ale rozhodně pro něj byla důležitá. A už jenom vzpomínka na její jméno ho hřála u srdce. Pak už zbyl jen zlomek vzpomínek na neurčitá místa. Z myšlenek ho vytrhla Val.

,, Vážně si na nic nepamatuješ? " snažila se konverzovat.

,, Jen útržky... A jedno jméno." odpověděl.

,, Jaké jméno? Tvoje? "

,, Ne. Jméno nějaké ženy. Friga."

,, Tak žádnou Frigu neznám. Zní to jako severské jméno. Nejsi náhodou z Norska nebo ze Švédska? "

Muž pokrčil rameny.

,,A poslední věc na kterou si pamatuješ?" vyzvídala dál.

,,Úplně to poslední, co si vybavím, je světlo... Ostré světlo, které mě oslepilo a pak už jsem se jenom probral v tom lese."

Tak to je hodně divné... Chudák. Politovala jej Val.

,,Můžeš tady přespat a ráno zajdeme na policii, tak ti určitě pomůžou lépe než já." dořekla a začala nandávat jídlo na talíře.

,,Co jsi v tom lese dělala ty?" zeptal se okamžitě muž.

,, Nooo vlastně." bylo jí trochu trapné. ,,Byla jsem zrovna na terase, když jsem si všimla, že na obloze něco září a pak ta věc spadla do lesů, tak jsem se ze zvědavosti šla podívat... A pak jsem našla tebe."

Val mu podala talíř s jídlem a sedla si naproti něj. Oba se mlčky pustili do jídla. Val si jej nenápadně prohlížela. Musela uznat, že je dost pohledný. Nejvíc ji však zaujaly jeho modrozelené oči. Byly překrásné, ba přímo magické.

Muž ji přistihl, jak si ho prohlíží. Val ucukla pohledem k jídlu a nenápadně si odkašlala. Tváře ji zčervenaly. Cítila se trapně, že ho tak okukuje, ale nemohla si pomoct.

,,Proč na mě tak zíráš?" zeptal se náhle a trošku naštvaně.

Val se otázky lekla a zakuckala se jídlem, které si zrovna vkládala do úst. 

,,Promiň... nechtěla jsem tak zírat. To jen... " už málem řekla, že to dělají jeho krásné oči, ale zastavila se ,, to jen to tvoje oblečení, je zvláštní..."

,,Jak to myslíš zvláštní?" podíval se sám na sebe.

,,No tady se nic takového nenosí. Vypadá to jako nějaký kostým severského boha." zasmála se. 

Muž se však jejímu pokusu o vtip nesmál, ale naopak si začal prohlížet on ji. Val znervózněla a raději zabořila hlavu zpátky do talíře. Cítila, jak ji stále pozoruje, ale dělala jakoby nic a dál se cpala jídlem.

Večeři dojedli v tichosti.