Princ z Asgardu

A život jde dál

.................O čtyři roky a šest měsíců později...........................

"Mikkeli, pospěš si, přijdeme pozdě." popoháněla Val svého syna, který zápasil se zipem své bundy. 

,,Ale já dneska nechci do školky, mám narozeniny, chci zůstat doma s tebou." žadonil sladce Mikkel.

,,Víš, že to nejde... Maminka musí pracovat. Odpoledne tě jako vždycky vyzvednu a půjdem na zmrzlinu." snařila se ho Val přesvědčit.

,,Ale mamíííí" škemral dál Mikkel.

,,Mikkeli Lokisone! Ať už jsi dole. A nezapomeň na čepici. Počkám na tebe venku."

Chlapec si neochotně nasadil zimní čepici na své černé kadeře a začal si nazouvat boty.

Val si zkontrovala tašku a odevřela vchodové dveře. Jen několik metrů před ní stála vysoká osoba s havraními vlasy. ,,Ahoj, Valerio." pozdravil Loki.

Val zůstala stát jako přimražená. Nemohla uvěřit vlastním očím. Je to Loki. Doopravdy to je to on. Nezmohla se na slovo.

Loki se k ní začal rychlými kroky přibližovat a když byl u ní popadl ji do náruče. 

,,Už jsem myslela, že svá slova nedodržíš." hlesla Val. 

,,To bych neudělal." pohladil ji po tváři.

,,Taková doba Loki.... kdes u všech ďasů byl? Co se stalo?"

,,Na to bude čas později." odpověděl jí a políbil ji. Jejich rty se vášnivě protkly a ani jeden z nich nechtěl aby tato chvíle skončila. Tak dlouho na sebe čekali...

,,Ehm.. mamí?" ozvalo se znenadání ze dveří. Loki se od Val odtáhnul a podíval se na malého chlapce, který stál metr od nich a potom tázavě na Val.

,,Asi bych ti měla něco říct." usmála se Val a otočila se na jejich syna.

,,Víš co, Mikkeli, dneska přeci jenom do školy jít nemusíš."

,,Boží!" vypískl Mikkel.

***********************************************************

Děkuji, že jste to zvládli přelouskat až do konce, snad se příběh líbil ;) 

P.S. a jestli líbil, jukněte i na další moje příběhy :D