Princ z Asgardu

Loki

Oběd s Frigou proběhl dobře. Ukázalo se, že je neskutečně milá a hlavně dobrá konverzační společnice. Valeria se v její přítomnosti cítila uvolněně. Po obědě se však musely rozloučit, jelikož královna měla spoustu povinností. Val se jen tak potulovala sama po paláci a zkoumala ho. Byl naprosto dechberoucí, nic takového na Zemi nikdy neviděla. Poté se vydala do zahrad.

V asgardských zahradách rostly roztodivné květiny a stromy. Na první pohled sice vypadal podobné těm pozemským, avšak při bližším prozkoumání si Val všimla, že některé z nich mají i květy ve tvaru zvířat. 

Zrovna se skláněna nad voňavými modrými květiny, když na ni promluvil Fandral, jeden z Ódinových bojovníků. Val sebou leknutím cukla.

,,Ty jsi ta, co zachránila Lokiho, že?" řekl Fandral.

,,Neřekla bych, že úplně zachránila....spíš našla." odpověděla mu skromě Val. 

,,Já jsem Fandral, mimochodem. A tvé ctěné jméno, krásná paní?" usmál se na ni laškovně. Fandral byl na Asgardu známý svým laškováním s ženami a také svým okouzlujícím chování, kterému hodně z nich podlehlo.

,,Já jsem Valeria, ale stačí Val." 

Fandral vzal Val za ruku a gentlemansky ji políbil. Val byla v rozpacích a tváře jí zčervenaly. Ještě nikdy jí žádný muž nedal takový polibek.

,,Rád bych tady dále oplýval tvou krásu, avšak volají mne povinnosti.  Ale jestli se budeš cítit někdy osaměle, budu k dispozici." šibalsky na ni mrknul a odkráčel zase dál.

Val ještě chvíli postávala u květina a pakse rozhodla najít Lokiho. Třeba už mu bude lépe a budou si moci promluvit. Zamířila zpátky do paláce a po cestě se zeptala jedé službné, kde by našla Lokiho pokoj.

Když se už po druhé objevila v té stejné chodbě, rezignovala a raději služebnou požádala ať ji doprovodí. Obě došly až k Lokiho pokoji.

,,Asi bych vás měla varovat, paní." začala služebná.

,,Varovat?" nechápala Val.

,,Loki nesnáší, když ho někdo vyrušuje a bývá pak...." odmčela se.

,,Nemusíš se bát mluvit, co pak bývá?" 

,,Zlý." dořekla nakonec. ,,Už musím zpátky do práce." řekla chvatně a odutíkala od Val, než jí stačilo položit další otázku.

Jak to myslela zlý? Vrtalo Val v hlavě, ale nakonec zaklepala na dveře.

Nic. Žádná odezva. Zaklepala znovu. Zase nic. Když už klepala potřetí a silněji než předtím, uslyšela uvnitř pokoje tvrdé kroky, které mířili ke dveřím. Loki zprudka dveře otevřel a zahulákal.

,,Nepřikázal jsem snad, že v mém pokoji mne nesmí nikdo rušit!" 

Val zůstala zaleknutě stát.

,,Val?" řekl překvapeně Loki.

,,Jenom jsem chtěla vědět, jak ti je." řekla tiše.

,,Jakoby to snad někoho zajímalo..." odseknul Loki.

,,Co je to s tebou? Vůbec tě nepoznávám?" nechápala Val.

,,Tak nepoznáváš? Jakoby bys mne za ty dva dny mohla vůbec znát. Nemáš tušení, kdo já jsem. Tak se netvař, že ti na mě záleží, jsi tady jenom proto, aby tě na Zemi nezabili." Loki začínal být stále více arogantní a Val se v jeho přítomnosti necítila dobře. Ten Loki, kterému tehdy v lese pomohla, nebyl pravý Loki, byla to jenom schránka bez vzpomínek. Avšak teď když je jeho mysl kompletní, se jí Loki představil ve své skutečné podobě. Vypadal sice naprosto stejně, stejné hluboké modrozelené oči, stejné černočerné vlasy i dokonalé tělo, ale to je tak všechno, co z něj zbylo.

,,Teď mě omlouv, pořád mě bolí hlava, takže si jdu zase lehnout." řekl a třískl za sebou dveřmi.

,,Pako!" řekla za ním Val a měla slzu na krajíčku. Spěšně se vydala zpátky do svého pokoje.