Tvůrci příběhů

Zelená

"Vítám vás na naší škole Fluvius Luminum," rozhodila dáma na pódiu ruce a začala sestupovat dolů, "jmenuji se Vivien Venustās a jsem vaše ředitelka."
"Teď není čas zívat, že ne?" zamumlala Kora.
"Opravdu ne," ubezpečila ji Kess.
"No jo no," zamrmlala Kora, "škoda."
"Budete rozděleni do pokojů. Starší žáci vás tam dovedou," pokynula ke skupince v rohu nádvoří, "prosím vemte na vědomí, že není dovolenou opouštět školní areál, který se skládá z hradu, jezera, louky a části lesa. Pravidla si upřesníme později. Nyní prozkoumejte, co uznáte za vhodné. Dnes ještě máte čas. Od zítřka vám začíná škola."
Žáci si začali mezi sebou vzrušeně šuškat a pomalu se rozcházet.
"Ještě jedna věc," zastavila je ředitelka, "s tebou," ukázala na Kess, "chci mluvit. Za hodinu u mě v pracovně."
"Kolik myslíš, že je nováčků," zeptala se Kora Kess.
"Deset," odpověděla Kess, "počítala jsem to. Každý element dvakrát a my dvě."
"A po kolika myslíš, že budeme na pokoji?" ptala se dál Kora.
"Tak to si neodvažuji odhadnout," pokrčila Kess rameny.
"Vy jste pravděpodobně druhá skupinka," zastavil je žák vyššího ročníku, "pojďte prosím se mnou. Nejdřív vám ukážu, kde máte pokoje. Pak si dělejte co chcete."
Společně s několika dalšími se vydali do hradu.
"Tady jsou učebny," mávl žák ledabyle rukou ke dveřím, okolo kterých procházeli, "pokoje jsou ve věžích, takže to v překladu znamená hodně schodů."
Vystoupali po širokém schodišti do vyššího patra a prošli chodbou na kraj hradu.
"Tady je vchod do věže vaší poloviny vašeho ročníku, "upozornil je, "druhá část má pokoje v podzemí. Podle mého názoru je to výrazně praktičtější, protože nemusí chodit takových schodů, ale zase nemají tak hezký výhled. Tak se mějte, tímhle můj úkol končí." Otočil se na patě a kráčel chodbou pryč.
"Tak jdeme dovnitř," otočila se Kess ke dveřím a otevřela je. Za nimi se rozprostírala příjemně vypadající společenská místnost. Takový obývací pokoj s krbem.
Zatímco se všichni okouzleně rozhlíželi po místnosti, Kess s Korou tryskem běžely do schodů, které zhodnotily jako vedoucí k pokojům. Tím přítomní přišli o jedinečnou možnost vidět tyhle dvě sprintovat do schodů. Máloco bylo u nich tak vzácné jako tato aktivita. Nebo jakákoli jiná namáhavá činnost.
Kora běžící před Kess vtrhla do prvních dveří, které se objevily.
"Sláva," zajásala, "je to dvojpokoj."
"Ještě že tak," oddychla si Kess a svalila se na druhou neobsazenou postel.
"Ostatní si ještě prohlížejí tu místnost dole," ušklíbla se Kora.
"Jo," přikývla Kess, "ale buď si jistá, že až ty schody půjdou tak po padesáté, bude jim jejich chyba naprosto jasná. Získat pokoj co nejníž byla naprostá priorita. Prohlídka toho pokoje dole nám nikam nezdrhne."
"Co si to tam jít prohlédnout, když už jsme to tu obsadily?" navrhla Kora.
"Tak jo," souhlasila Kess, "v zámku je klíč, můžeme si to tu zamknout. A hurá na obhlídku."
"Nemáme zas tolik času," upozornila ji Kora, "musíš na to dostaveníčko s ředitelkou."
"Myslíš, že něco tuší?" nakrčila v obavách čelo Kess.
"Neřekla bych," odmávla její starosti Kora, "víš přece, jak tyhle příběhy fungují. Takys jich musela docela dost přečíst. Prostě se ztratila hlavní postava, která měla ovládat všechny elementy. Bum. Hotovo. Máme ji nahradit. Navíc, jak myslíš, že by mohli přijít na to, že jsme podváděly, když nemají nejmenší ponětí, že taková magie existuje?"
"Snad," nebyla přesvědčená Kess.
"Navíc," zopakovala Kora odmítavé gesto, "jak můžeš vědět, že to budou čtyři elementy? Vždyť i ty dva jim docela stačily. Třeba jim to bude stačit i teď."
"To máš asi pravdu," přikývla Kess, "musíš mít. Protože já si nedovedu představit, jak bych nafixlovala magii vzduchu a ohně. Pojďme za ostatními," navrhla, "ať zjistíme, jak to tu chodí."
"To je taky nápad, zvedat se z takhle měkký postele," zabrblala Kora, ale následovala ji.
Kess za nimi zamkla a vydala se dolů ze schodů.
V místnosti seděli další tři noví žáci.
"Tak si tak říkám, jestli bychom neměli mít barevné vlasy," zamumlala k ní Kora, když se podívala na spolužáky.
"Ahojte!" pozdravila je holka s modrými vlasy.
"Nazdar!" pozdravila Kess a přisedla s do kroužku na zemi.
"Zrovna se představujeme," osvětlila jim holka s bílými vlasy.
"Docela rychle jste se vypařily," kývl kluk, jehož hlava byla sytě červená. Podezřívavě si prohlížel Koru.
"Děje se něco?" nakrčila Kora pod jeho pohledem nos.
"Ne," zavrtěl kluk hlavou, "jenom, že síly země mívají většinou kluci."
Kora probodla Kess pohledem.
Kess došlo, že se nekoukala dostatečně přesně. Kdyby pořádně dávala pozor a statisticky si to probrala, přišla by na to.
"Se nezblázni," odmávla ho, "to nemůže bejt taky nějaká výjimka?"
"Posaď se k nám," pokynula jí holka s bílými vlasy, "já jsem Vēlox."
"Kora," zamumlala a sesula se vedle Kess.
"Vēna, těší mě," kývla holka s modrými vlasy.
"Kess," mávla rukou, jako by bylo lepší to mít co nejrychleji za sebou.
"Takže ty seš ta s těmi čtyřmi elementy?" zeptal se s pozvednutým obočím kluk.
"A ty jsi?" vytáhla na něj jedno obočí Kess.
"Fērus," pokrčil rameny kluk, "jak to s tím obočím děláš?"
"Cvičím před zrcadlem," opáčila Kess, "možná by ses do něj mohl někdy zkusit podívat."
"No, já mám vodu," ozvala se napjatě Vēna, "ty máš zemi, že?" otočila se ke Koře.
"Jo," kývla Kora, "přesně tak," vrhla zamračený pohled na Kess.
"Těšíte se na školu?" zeptala se nadšeně Vēlox, "vím, ze začátku jenom teorie a relaxace, ale stejně!"
"Souhlas," napodobila její nadšený výraz Kess, "bude to skvělý."
"Hmmm," zabručeli Kora a Fērus jako jeden.
"Co vlastně znamená jméno naší školy?" zeptala se Vēna.
"Něco jako řeka světel," pokrčila rameny Kess, "nejsem si úplně jistá."
Pohledy Fēra a Vēlox se do ní zabodly.
"Děje se něco?" ošila se Kess.
Kora se k ní naklonila, "řekla bych, že je to nějaké tabu, jen tak z mé zkušenosti s příběhy."
"Nikdo nemluví jazykem, ve kterém je jméno školy," vysvětlil jí Fērus, "nikdo. Už několik století."
"To ani nevím," zamračila se Vēna.
Kess začala horečně přemýšlet.
"Málo čtete," prohlásila, "jsem si jistá, že jsem to někde četla."
"To si nemyslím," zavrtěl hlavou nedůvěřivě Fērus, "myslím, že nám lžeš."
Kess si přeměřovala síly pohledu s Fērem. Ani jeden z nich nebyl ochotný uhnout.
"Fajn," vzdala se Kess, "tomu jazyku trochu rozumím. Stačí?"
"A to je možné jak?" povytáhl obě obočí Fērus.
"To není tvoje věc," odbyla ho Kess, "navíc čtyři elementy neovládá jen tak každý, že?"
"A víš, co znamenají naše jména?" zeptala se Vēna.
"Ne," zalhala Kess, "když mě omluvíte, musím za ředitelkou," zvedla se ze země.
Kora ji následovala. Když se za nimi zabouchly dveře tak do Kess šťouchla.
"Jak se ta holka jmenuje?"
"To nechceš vědět," zavrtěla hlavou Kess, "jmenuje se žíla."
"A jakože ten jazyk umíš?" chtěla vědět Kora.
"Je to latina!" rozhodila rukama Kess, "tu se učím."
"Jo taaak," protáhla Kora, "dej mi kdyžtak prosím vědět, až se naučíš všechny evropské jazyky."
"Hmm," zabručela Kess, "kde myslíš, že je ředitelna?"
"Nemám nejmenší ponětí," zavrtěla hlavou Kora, "a hele, co s těmi vlasy?"
"Jak s vlasy?" nechápala Kess, "chceš je na růžovo nebo co?"
"Já nevím," pokrčila rameny Kora, "ale každý tu má barevné vlasy. Neumí to ta tvoje vzorečková magie zařídit?"
"Nevím," rozhodila rukama Kess, "předpokládám, že kdybych pigment melanin vyměnila za karotenoidy, tak ti zoranžoví nebo kdybych to nahradila chlorofylem, tak budou zelený. Jak bych to ale zapsala, fakt netušim."
"A nějakej další nápad nemáš?" šťouchla do ní loktem.
"No," zkrabatila čelo Kess, "co změnit vlnovou délku? To by možná šlo."
"Tak to zkus!" hecovala ji Kora.
"Takže lambda se rovná 555 nanometrů," mumlala si Kess, zatímco si psala na ruku, "to by bylo," ukázala na Koru vedle sebe.
V zápětí vybuchla v záchvatu smíchu. Vzoreček zafungoval přesně jak měl. Vlasy měly krásně sytou, zelenou barvu. Ovšem zbytek těla také.
"Tys ze mě udělala mimozemšťana!" rozčilovala se Kora, "koukej mě vrátit zpátky!"
"Ale-máš-zelený-vlasy!" smála se hlasitě Kess a mazala vzoreček na své ruce.
"Kdyby vlasy," zamumlala Kora, "jdem hledat tu ředitelnu nebo ne?"