Tvůrci příběhů

Někdy jsou věci blíž, než se zdají

"Kde myslíš, že tohle končí?" kousla se do tváře Kess.
"Upřímně doufám, že někde ve škole," založila si ruce na hrudi Kora, "protože jestli ne, tak nás čeká ještě pěkně dlouhá cesta."
"Doufejme," přikývla nejistě Kess a přiložila ucho ke dveřím, "nic neslyším. Seš na řadě."
"A nebylo by lepší nasadit neviditelný mód?"
Kess se zamračila.
"Šlo by to," připustila, "ale udržet dva vzorečky na jedné věci je těžké. Zjistila jsem, že čím přesnější zákon upravím, tím méně náročné to je. A když prostě napíšu 100%  transparentní, tak je to sice přesné, ale ne úplně ideálně vyjádřené."
Kora na ni chvilku koukala.
"Asi máš pravdu," připustila Kess, "ale nejdřív otevři ty dveře. Nedovedu si představit, že to udržim kdo ví jak dlouho. Svoje schopnosti sem dneska už používala docela dost a sem pěkně utahaná."
"Heh, tak to mě se určitě nestane, že bych ze svejch schopností byla unavená," zívla si Kora a začala otevírat dveře.
Kess použila vzoreček a chytla se Kory za límec, aby se jí neztratila.
Dveře se pomalu otevřely. Dívky proklouzly skrz do stejné tmy, v jaké se doposud nacházely.
"Kde myslíš, že sme?" zašeptala Kora.
"Ředitelna to asi nebude," odpověděla Kess, "úplně to na to nevypadá."
Opatrně za sebou zavřely dveře.
"Hele, asi mě budou muset vidět, aby si zívly," ozvala se Kora.
"Kašli na to," mávla neviditelnou rukou Kess, "prostě je zapomněla zamknout."
"Nestává se jim to tady čirou náhodou v poslední době docela často?" povytáhla obočí Kora.
"Určitě," ušklíbla se Kess, "to je takovej renonc, víš?"
Opatrně rozsvítily baterky a rozhlédly se po prostoru. Byli ve sklepě. Úplně na konci rozlehlé chodby.
"Hele, támhle jsme našly kostku," ukázala Kora na dveře.
"Tak ji vrátíme," navrhla Kess a vytáhla z kapsy vratkou ubohost, která stěží držela pohromadě.
"Nebude jim divný, že se rozsypala?" zamračila se nad nápadem Kora.
"Bude," připustila Kess, "ale nás snad podezírat nebudou. Věci stárnou, no ne?"
"Tak jo," kývla Kora a vydala se ke dveřím.
"Ten tvůj renonc, Kess, fakt funguje," sdělila jí, když vzala za kliku kdysi zamčených dveří a bez potíží je otevřela.
"Šup tam s tim a mizíme," nechala kostku na jedné poličce Kess a stáhla se z místnosti.
Potichu doběhly ke dveřím do místnosti, kde byla před tím party a vyklouzly po schodech až tam, co se normálně pohybovali žáci. Kess se ujistila, že nikdo není v dohledu a vzorečky zrušila.
"Myslím, že dem na pokoj," sdělila Koře, "nemůžu se dočkat, až sebou praštim do postele."
"Nápodobně," protáhla se Kora.
Vydaly se po schodech nahoru.
"Ani tady neni vidět, že ses z něj snažila udělat Bradavický schodiště, co se hejbe," ukázala pod nohy Kess.
"Ba jo, je," zkoumala ho důkladně Kora, "tady je prasklina."
"A jo," koukla jí přes rameno Kess, "zdá se, že tu po nás zůstane památka."
"Taková na úrovni," zašklebila se spokojeně Kora.
"Ještě že nás nikdo neviděl," polil náhle Kess studený pot, "to by byl průšvih jak mraky."
"Tak, třeba se tu podobný věci stávaj," nadhodila Kora.
"Nejsem si úplně jistá," přivřela Kess nedůvěřivě oči.
Náhle se při průchodu chodbou prudce zastavila a zalapala po dechu.
"Co je?" nechápavě se na ni otočila Kora.
"Ten obraz!" ukázala na něj Kess, "je to ten samý, co byl v Arařině vizi."
"Aha?" zamračila se Kora, "to je ten, co tě už jednou zajmal, ne?"
Kess přikývla a začala ho ohmatávat. Pak ho nadzdvihla a pokusila se ho naklonit, aby viděla za něj.
"Ukaž," pomohla jí s tím Kora.
Odhalily jen prázdnou zeď.
"Nic," odfoukla si nespokojeně Kess, "fakt sem myslela, že za tim něco bude," začala zase ohmatávat zdobený rám obrazu.
"A hele!" vykřikla spokojeně, když se jeden z malých vyřezávaných tetraedříků zaviklal. Zatáhla za něj a podpořila svou snahu nehty. Odměnou jí spadl do dlaně tetraedr ne větší, než jejich kostka.
"Zajímavé, dělat těleso ohně ze dřeva," zavrtěla hlavou Kess a strčila ho do kapsy, "v pokoji ho můžeme prozkoumat."
Pár kroků a stály u dveří do jejich bydlení.
Všichni ostatní seděli ve společenské místnosti a sledovali jejich příchod. Zřejmě jim přerušily hru.
Protáhly se ke schodišti a zmizely na něm dřív, než došlo ke konverzaci.
"Uff, tak to by bylo," natáhla se Kora na postel a protáhla si nohy.
"To tedy," přikývla Kess a vytáhla obě tělesa z kapsy. Dřevěný tetraedr s nádechem do červena a zlatá kostka. Kess si je začala prohlížet.
Na zlaté kostce byl nejlépe rozpoznatelný jednoduchý symbol květiny. Naproti ní ležel panáček ve skále. Na stranách okolo se nacházely vyobrazení pukající skály, levitující skály, kámen šipka kámen a ruka mačkající kus nerostu.
Tetraedr neměl označení stran, nýbrž vrcholů. Každá ze čtyř stran byla popsána třemi různými symboly, náležícími k jinému vrcholu. Každý vrchol byl dán třemi totožnými rytinami. Jeden Kess s trochou fantasie rozklíčovala jako kouřový oblak, druhý jako výbuch a třetí jako jiskry. Čtvrtý jí nebyl úplně jasný. Jednalo se čistě o plamen.
"Máme další záhadu na řešení," hodila tetraedr Koře Kess.
"To tedy," chňapla Kora po kostce, ale nechytila ji. Místo toho se jí odrazila od ruky a spadla na zem.
"Ajaj," ujelo Kess.
Kora se nejistě zahleděla na kostku a natáhla po ní ruku. Z té se v zápětí vyhrnulo obrovské množství šedého dýmu. Kess zmizela z dohledu a začala kašlat. Kora se vrhla k oknu a otevřela ho. Šedý oblak se vyvalil ven a vzduch v místnosti se zase pročistil.
"Tak teď děláme kvalitní smog," vyklonila se z okna Kora.
"Nečekala bych, že se to difuzně dostane ven tak rychle," zavrtěla nejistě hlavou Kess.
"To protože sem to vyhnala," otočila se k ní Kora.
"Víš, jaký sme měli štěstí?" oddychla si Kess, "kdyby to bejvalo padlo na explozi....."
"Asi by ta věž už nestála," kývla Kora, "hele co takhle-ty si necháš ohnivou, já si vezmu zemní....aspoň nebudu vypadat tak nemožně?"
"Tak jo," kývla Kess a podala jí zlatou krychli, "zejtra s nima někde hodně daleko od školy začnem cvičit. A poohlídnem se po těch dalších. Myslim, že když tu naši novou kámošku Araru trošku uplatíme, mohlo by to docela i jít."
"Platí," protáhla se Kora.