Tvůrci příběhů

Kudy z nudy

Kora zvedla pohled od knížky. Upoutaly ji čvachtavé zvuky v tichu knihovny.
Kess se celá zdrchaná táhla ode dveří a voda jí crčela z vlasů i z oblečení. Bylo jen otázkou času, kdy ji knihovnice vyhodí, takže k ní Kora hned doběhla, vzala ji za paži a vytáhla ven z knihovny.
"Náročná hodina?" zeptala se.
"To mi povidej," zaúpěla Kess, "teprv středa a už mam pocit, že to do konce tejdne nedoklepu. Nejdřív sem to ovládání vody fixlovala docela úspěšně. Antigravitace a tak, víš. Pak po mně chtěla led. Zkoušela sem teda snížit kinetickou energii částic vody, což se nakonec ukázalo docela úspěšně. Docela. Ale co potom přišlo!"
"Poď ven," zatáhla ji za loket Kora.
"Jenom jestli tam neprší!" zaškaredila se Kess, "sice by to nemělo už moc velký účinek, ale můžu bezpečně říct, že by se mi to nezamlouvalo."
"Neboj, neleje tam," uchechtla se Kora.
Venku opravdu svítilo slunce a jemně hřálo na kůži. Dívky zapadly do stínu stromů a začaly se vzdalovat od lidnatých oblastí.
"Tak, to by mohlo stačit," zamnula si ruce Kora a vytáhla kostku z kapsy, "jdeme trénovat."
"No," vytáhla s povzdechem tetraedr Kess, "trošku se bojim, abychom ten les nevypálily do základů."
"Trošku optimismu," zamnula si Kora ruce a připravila se hodit.
"Počkej," zastavila ji Kess, "představ si, co se má stát, až hodíš to, co hodíš. Jinak pravděpodobně skončíš zase v nějaké podzemní chodbě."
"To neni k zahození," podrbala se na hlavě Kora," tak jo!"
Kostka se kutálela po mechu.
"Jé, tak to sem ještě neměla," konstatovala spokojeně Kora a hrábla do vápencové skály vedle sebe. V zápětí z ní začala modelovat jako z keramické hlíny.
"Perfektní," libovala si a postavila na zem před sebe hrubou sošku pejska, "seš na řadě!"
Kess se nejistě zadívala na svůj tetraedr. Třesoucí rukou ho upustila do mechu. Zkontrolovala symbol na vrcholku tyčícím se k ní. Zamračila se. Doufala v kouř. Zatěkala pohledem sem a tam a skončila u nedalekého křoví. To se mírně zachvělo a pak zcela nenadále za strašné rány vyletělo do výšky několika metrů i s pořádným kusem hlíny pod sebou. Tlaková vlna je shodila na měkký mech. Vyplašení ptáci ulétli za hlasitého křiku z místa činu. Z nebe začaly pršet kamínky, kořeny, větve, listí, kusy hlíny a drobná lesní havěť.
Obě dívky si kryly hlavu rukama.
Když se prach usadil, vypadaly jako by právě vylezly z hrobu.
"Hustý," ozvala se nakonec Kora.
"Chtěla sem fakt jenom malinkou explozi," zatvářila se kysele Kess, "tohle sem nečekala. Opravdu jsem neměla v úmyslu způsobit něco o intenzitě vyhubení dinosaurů."
"Hele, žijeme? Žijeme. Teď já," natáhla se Kora, aby hodila štestistěnkou. Kess chňapla po čtyřstěnce ležící zcela nevinně na mechu. A právě včas, protože země poblíž se otevřela a začala se mezi nimi tvořit velká mezera.
Kora se zamračila soustředěním, mezeru trošku roztáhla a pak ji stlačila dohromady, jako by se tu nikdy nic nestalo.
"Seš na řadě," otočila se Kora na Kess.
Pomalu a opatrně pustila kostku ohně na zem a sedovala, na kterém emblému se zastaví. Zhluboka se nadechla, stoupla si, otočila se od Kory, natáhla ruce a - vžum! Proud ohně z nich vystřelil a nechal značné černé stopy na skále, na kterou mířila. Pomalu doutnala i černá cestička mezi skálou a Kess.
"Tak tenhle se mi líbí," ozvala se po chvíli Kora, "ten je fakt hustej."
Hodila kostkou a v zápětí se propadla do země.
"Už zase?" zaúpěla Kess a začala hledat spadlou kostku. Nikde však nebyla. Kora ji zřejmě stihla zvednout dřív, než zmizela.
Kess se zklidnila a čekala. Jestli měl někdo šanci se dostat zpátky, tak to byla Kora.
Země se zachvěla. Ozvalo se strašné dunění. Za chvíli se Kora vynořila ze země.
"Promiň, že mi to trvalo," mávla na ni, jen co vystoupila z vápencového masivu, "ale fakt se mi nedařilo hodit správný symbol. Řeknu ti, ten, kdo se ještě nesetkal s oživlým kusem nějáké rosolovité houby tam dole, ví úplně houby o nestvůrách."
"Nestačí už trénink pro dnešek?" navrhla Kess.
"Asi jo," zastrčila neochotně kostku do kapsy Kora," mimochodem, mezitím, co ses koupala, jsem našla zmínku o vodním tentononcu."
Kess se na ni podmračeně podívala, "lepší pozdě než nikdy," povzdychla si, "jenom ten vzdušný bych chtěla najít dřív, než přijde na řadu zítřejší hodina."
"Hele, našla sem vodní, tak aspoň něco se počítá, ne?"
"A co se o něm píše?" zajímala se Kess.
Kora vytáhla z brašny knihu a otevřela ji na založeném místě.
"Je tu zmínka o ňáký perle," ukázala na stránku.
"Perle?" nakrčila obočí Kess, "to nezní jako kostka. I když, možná máš pravdu. Dvacetistěn už je trošku kulatější."
"Jo, navíc jsou na něm vyrytý prapodivný znaky," přistrčila k ní knížku, "to zní povědomě, ne?"
"Zajímavé," přikývla Kess, "píše se tam, kde je?"
"No," zamračila se Kora, "technicky vzato jo a ne. Je tam přibližný místo a že je to v ňákym chrámu, ale tam ty instrukce hasnou."
"A daleko ocud?"
"Ani ne," mávla rukou Kora, "znáš to. Je to příběh na jedno brdo. Kdyby se někam týden muselo jít, tak by se týden musel naplnit ňákejma bitkama s příšerama...a kdo to má furt vymejšlet."
"Hele," zvažovala možnosti Kess, "dneska už to asi nestihnem. Ale pozejtří, až budu mít volný odpoledne, tak si tam uděláme vejlet. Taky bych v rámci plánů na víkend našla aspoň ten vzdušnej."
Koře zacukaly koutky. "Přiznej se, že ty s ní nechceš ještě jednu šílenou hodinu."
"To si piš, že ne," ujistila ji Kess, "v pondělí na ohni mi to úplně ale úplně stačilo. Můžu jenom doufat, že tam byla naposledy. Jednou tejdně je víc než dost."

"Můžem vyrazit?" zeptala se netrpělivě Kora.
"Jo, dej mi chvilku," kontrolovala Kess kapsy, "baterku mám, nožík taky, šílená kostka je, propiska je...zdá se, že všechno. Kudy?"
"Někam tam," mávla Kora rukou jedním směrem, "řekla bych. Stačí jít, někdy dojdem."
"Dostatečný princip," kývla Kess a vydala se naznačeným směrem.
Nešly ani dvacet minut a byly donuceny se zastavit.
"Co jsi to říkala o těch bitkách a příšerách?" zeptala se Kess.
"No znáš to," odpověděla Kora, zatímco se krčila vedle ní za pahorkem a pozorovala scénu před sebou.
Po volném prostranství za koncem lesa se pohyboval sem a tam velký králík na dvou nohou s nožem v přední tlapce a nepříčetným varžedným výrazem ve tváři.
"Ten, kdo tohle vymyslel, byl absolutní magor," zakroutila hlavou Kess.
"Náhodou je dobře vymyšlenej," prohlížela si ho Kora, "vypadá trochu jako první dungeonmaster z mojí oblíbený mangy."
"Co ale s ním? Předpokládám, že ho nejde obejít, protože kdyby šlo příšery obcházet, nebyly by příběhy o ničem," zatvářila se nespokojeně Kess.
Kora pragmaticky pokrčila rameny. "Nikdo přece neříká, že to nemůžeme zkusit."
Kess se zamyslela.
"A zkoušeli někdy vůbec hrdinové místo rvaní se s bestiemi je prostě obejít?"
Kora ukázala na hluboké koryto potoka pár set metrů od králíka.
"Vsadím se, že támhletudy bychom ho obešly, aniž by si nás všimnul."
"Zkusíme to," rozhoupala se Kess.
Zaběhly hlouběji do lesa, vlezly do koryta potoku a hlubokou strouhou se pustily přes otevřenou pláň.
Králík si jich ani nevšiml.
Když dorazily za kopec, vylezly ze strouhy.
"Tomu říkám přístup," zamnula si spokojeně ruce Kora, "problémy se nemusí řešit, když je snadno a efektivně lze obejít."
Kess si vylila vodu z bot.
"Naprosto s tebou souhlasím," přitakala.
"Hele, odkud to ta voda teče?" napadlo najednou Koru.
Kess se otočila stejným směrem, kterým se Kora dívala.
Za nimi stálo něco, co byl pravděpodobně chrám.

Můj nemístný optimismus doufá, že se dostanu k tomu tuhle knížku dopsat.