Tvůrci příběhů

Zámek ze zlata

Krajina byla skalnatá a terén náročný. Skupinka pěti dětí se pachtila mezi kameny a obcházela trhliny v zemi.
"A Fialová, kolik ti vlastně je?" zajímala se Krista.
"Víc než tobě, "odfrkla si Fialová.
"Myslíš?" povytáhla obočí Krista.
"To, že vypadám na dvanáct neznamená, že je mi dvanáct, na to by sis měla rychle zvyknout," založila si naštvaně ruce na hrudi Fialová.
"Jo taaak," kývla Krista, "já zapomněla, že je to tady kouzelný. A chrlíš oheň?"
"Vypadám jako drak?" odfrkla si Fialová.
"Spíš dračice," zhodnotila Krista.
Fialová se zarazila a začala rudnout vzteky.
"Ještě chvíli," zasyčela, "a oheň asi plivat budu."
"A bude fialový?" natočila Krista hlavu na stranu.
"Houby," zamračila se Fialová jako bouřkový mrak.
"Takže jsi víla?" rýpala Krista dál, "a ukážeš mi motýlí křídla? Jezdíš na žužu jednorožcích?"
"A dost!" bouchla do skalního výběžku rukou Fialová. Ten se pod její ranou rozpadl.
Když se trochu uklidnila, řekla:
"Předpokládám, že máme tvoji superschopnost. Takhle otravný nikdo od přírody být nemůže."
"Uuuu, já rozčiluju lidi," zatvářila se Krista velmi spokojeně, "to je bezva."
"Spíš ztrapňuješ," odfrkla si Fialová, "nemám nejmenší ponětí, jak bys mohla na mě udělat takové množství narážek, při kterých se cítím trapně, když mě neznáš. Musí v tom být kouzla."
Krista se potměšile usmála.
"Ty, Kess, my teď spíme, že jo?" obrátila se na kamarádku.
"Asi?" pokrčila rameny Kess.
"No a co ten kluk?" pokračovala Krista.
"Jaký?" zamračila se mírně Kess a z hlasu jí zněla obezřetnost.
"No ten, co ho máš určitě v posteli," pokračovala Krista bez ostychu, "je hezkej?"
"Žádnýho nemám," zamračila se na ni Kess.
"Ale neke," drcla do ní loktem, "co večer? Tak jakej byl?"
"Nemám kluka!" trvala si na svém Kess a schovala obličej do dlaní.
"No to určitě," zašklebila se Krista a znovu do ní šťouchla loktem. Pak otevřela pusu a chtěla pokračovat. Kess na ni však namířila ruku.
"Zastřelíš měěěě?" poslední slovo protáhla, protože se lekla, když se začala vznášet ve vzduchu.
"No jasně, zrušení gravitace," konstatovala Krista, zatímco se ve vzduchu začala pomalu otáčet hlavou dolů.
"Hej, ale něco na tom je," začala Elen. Kess se na ni vztekle podívala a nadzvedla ruku se vzorečkem.
"No tak ne, no," bránila se se smíchem Elen.
"Prosimtě pusť ji na zem, ať můžeme jít dál," pronesla odevzdaně Fialová, "ať už to máme za sebou. Uznávám, že absence víl je velký pokrok, ale všechno má své hranice."
"Co je to támhle?" zeptala se Krista visící stále hlavou dolů ve vzduchu. Trochu se zaškubala a narovnala pozici do kolma k zemi. V zápětí Kess zrušila vzoreček a Krista prudce dopadla na zem.
"Wow, to byl let," začala se zvedat, "to je houba, to tamhle? Dala by se jíst?"
"Nezkoušela bych to," odfrkla si Fialová, "kdoví co by to s tebou udělalo. Otázka samozřejmě je, jestli by to dokázalo otrávit něco tak otravného jako ty."
"Teď jí křivdíš," zastala se jí Kess, "vždyť je to docela vtipné. I když to zrovna křičí přes celou tramvaj."
"To je ten ňufík," zařvala Elen a vrhla se k houbě. Jednalo se o jejich známou skákací houbu. Ovšem v malinkém provedení. Zdálo se, že se zasekla mezi kameny a nemohla prchnout před přibíhající Elen.
Dívka u ní smykem zastavila a vyděšený hříbek objala.
"Odteď jsi můj mazlíček," sdělila jí. Houba se přestala vzpouzet, vyplázla světlehnědý jazyk a olízla jí obličej.
"Tak, a máme houbu, co se chová jako pes," konstatovala Fialová.
"Elen, bude se jmenovat Alík?" ptala se poťouchle Krista.
"To je blbý jméno," zamračila se Elen, "je to houba, ne pes."
"A bude štěkat? Aportovat?" pokračovala nevinně Krista.
"Není. To. Pes," sekala Elen, "je to houba. Ta neštěká."
"Můžeš jí předvést, jak se to dělá, třeba by to po tobě opakovala. Možná by ti to šlo jako mluvení," navrhl Volta.
"Tak a dost," zarazila je Fialová, "měli bychom se asi najíst."
"Nešťastný způsob, jak zarazit hádku," loupla po ní okem Krista, "zní fakt blbě."
"Máme ještě brambory," podívala se do batohu Elen a začala je vyndavat na zem.
"My jdem pro dříví," zatáhla Kessidy za rukáv Kristu.
"Volto, kolik chceš brambor?" slyšely ještě Elen zavolat.
"Jako k jídlu?" zněla odpověď, než zašly za nejbližší kus skály.

"Stále nevíš, co tu máme dělat?" zeptala se Kess.
"Ještě ne," zabručela Fialová, "ještě ani nevím, co je to za typ příběhu."
Elen kráčela za nimi a ani se vyjímečně nehádala s Voltou. Vedle ní vesele poskakoval hříbek.
"Zajímalo by mě, jestli je halucinogenní," naklonila hlavu na stranu Kess a hříbek pozorovala.
"Ani na to nemysli," varovala ji prudce Elen, "na mém houbískovi pokusy dělat nebudeš."
"On se jmenuje houbísek?" povytáhla obočí Krista.
"Ne," zavrčela Elen, "ještě jméno nemá."
"Ať ho stihneš vymyslet," upozornila ji Krista.
"Hele!" ukázal Volta do dálky, "pletu se, nebo je to zámek ze zlata?"
"Pleteš se," zamračila se Fialová, "to je město ze zlata."
"Není to obyčejné město," ozvalo se za nimi, "to je Ásgard. A drží tam mého Lokiho."
Všichni se prudce otočili. Za nimi stála mladá, dospělá žena. Blondýnka.
"Aha, takže fanfikce," odfrkla si Fialová.
"Na co?" chtěla vědět Krista.
"Podívej se na ni," pohla hlavou směrem k dívce, "pak se podívej na ten hrad. Pak připočti, o čem by tak lidi mohli psát fanfikce. A upozorním tě, že archea to nebudou, i když se některá jmenují po severských bozích a jejich skupině se říká Ásgard."
"Aha, fanfikce na Avengers, že?" napadlo Kess.
"Jop," přikývla Fialová, "už to tak vypadá."
"Stále nevím, o co jde," potřásla hlavou Krista, "Avengers neznám."
"Chyba," mrkla na ni Kess, "je to docela fajn. Samozřejmě ta archea jsou kapku zajímavější, ale stejně."
"Potom," mávla rukou Fialová a otočila se na dívku.
"My jsme cestovatelé po devíti světech. Kdo jsi?"
"Možná po víc, než devíti," zamumlal Volta.
"Nepřivolávej to," zamručela stejně tiše Fialová, "oni jich stejně víc než devět nemají."
"Já jsem Anička," představila se. "Čekám tu na záchranný tým, který by mi pomohl dostat odtamtud," ukázala na zlatý zámek, "mého Lokiho."
"Dobře," založila si ruce Fialová s povzdechem, "kdy má dorazit?"
"Z akce se měli vrátit téměř ihned," začala blondýnka plačtivě, "a už jsou pryč několik dní."
"Fajn," mávla netrpělivě rukou Fialová, "nějaké informace?"
"Drží ho ve sklepení. Odsoudili ho k doživotí poté, co napadl Midgard," začala ochotně blondýnka.
"Skvělé," utrousila Fialová, "nějaké podzemní zkratky? Tajné chodby?"
"Jak to mám vědět?" zamrkala překvapeně, "já jsem z Midgardu."
"Úchvatné," zamrmlala Fialová a natáhla ruce k nebi, "proč?!"
"Jak já to mám vědět," zatvářila se nešťastně blondýnka.
"Nemáš," odbyla ji znechuceně Fialová, "ty se mazej někam schovat, my to dokončíme."
"Co je to teda za příběh?" naléhala Krista, jen co potřeštěná holka zmizela za kusem skály.
"Fanfikce," ušklíbla se nespokojeně Fialová, "na pěknou pokrouceninu čehosi napodobujícího severskou mytologii."
"Tím myslíš?" zeptal se Volta.
"Jde vlastně o to, že ti, co tvořili ten film, ho chtěli udělat podle severské mytologie. Akorát aby jim to vycházelo, tak ji museli totálně překopat. Například vůbec nesedí příbuzenské vztahy," vysvětlovala Kess, "tak třeba Loki by technicky vzato měl být jakýsi Ódinův bratr, podle všeho spolu uzavřeli nějakou dohodu, bratrství. Tady je místo toho Ódinem adoptovaný a je jeho syn. No a pak je tu pár dalších podobných vtipností."
"Navíc je to fanfikce," odfrkla si Fialová, "to je zlý. Protože se postavy můžou chovat úplně jinak, než bychom čekali."
"Takže je to dublovaná fanfikce?" zeptala se Krista s úsměvem, "jako nejdřív na vikingy a pak na Avengers?"
"Ne, ještě někdo píše příběh o nás," upozornila ji Fialová, "to by se možná mělo započítat taky."
"Tak to je trojnásobný," zamnula si spokojeně ruce Krista, "Kess, jak je to cizim slovem? Ty to určitě budeš vědět."
"Triplovaná?" pokrčila Kess rameny, "nevím."
"To zní dobře," souhlasil Volta.
"Rozhodně líp, než bude vejít," ozvala se Elen ze země, kde zrovna hladila po klobouku houbu.
"Bude vejít je v pohodě," ohradil se Volta.
"Je to nesmysl," dala si ruce v bok Kess.
"A není,"trval si na svém.
"Ale je," odporovala Elen.
"A není."
"Ale je."