Tvůrci příběhů

Perla

"A co jako teď?" podívala se nespokojeně na hořící perlu Elen.
"No, musíme přijít na to, jak ji odsud dostat a neuhořet," pokrčila rameny Fialová.
"No bezva. Takže jsme byli málem vyzkoušený z dějepisu a všechno to ostatní, jen abychom zjistili, že jsme si zapomněli vzít ohnivzdorné rukavice?" lamentovala Kess.
"Ty kamenný obry bych viděl jako výrazně větší problém, co jsme přestáli," podotkl Volta. "Pokud si nepamatuješ, snažili se nás rozšlapat na kaši."
"Hmm. Ale co když to znamená, že zítra budu zkoušená z dějepisu? No?" trvala si na svém Kess. "To by byla totálně hrůza. Vždyť to určitě neumím."
"Nechcete se radši zajímat o to, jak tu  pochodeň odtud dostaneme?" navrhla nevrle Fialová.
"A co zkusit ty držáky na pochodně, co jsou ve stěnách?" navrhla Kess.
"No, aspoň uvidíme na cestu zpátky výrazně líp," zhodnotila ten nápad Elen.
"To s těma držákama by asi šlo," zamračila se Fialová a vzala jeden ze zdi.
Místností se ozvalo hlasité hřmění.
"Tak to byla past," rozhlédla se kolem sebe vyděšeně Kess.
"Honem pryč," vykřikl Volta sotva se začal hroutit strop. Fialová se ohlédla po perle a velkým skokem se dostala na její úroveň, prudkým máchnutím ji nabrala na držák ze sloupku, na kterém seděla, a obratně přistála na zemi. Stihla vyběhnout do tunelu právě ve chvíli, kdy se za ní hroutil strop.
"Přidej!" zařvala Elen na Voltu před sebou, kterému to dle jejího názoru trvalo moc dlouho.
"Snažim se!" odseknul Volta.
"O tom bych tedy pochybovala..." začala zase Elen.
"Nehádejte se a běžte," zafuněla za nimi Kess, "teď fakt není situace na hádání."
"Šetřete dechem a přidejte," upozornila je prudce Fialová, na kterou se ze zadu už sypal strop.
"Když..." chtěl namítnout Volta.
"Ne!" vřískla Kess strachy, "ven! Honem!"
Konečně vylezli z podzemí a ocitli se v chrámu plném kamenné suti.
Dunění za nimi pomalu utichalo a ztrácelo na intenzitě.
"Tak jsme to zvládli," funěla Elen.
Kess, která seděla na zemi a prudce oddechovala, náhle vytřeštila nevěřícně oči.
"A jsme v háji," pronesla do ticha narušovaného jen funěním.
"Co se..." začala Fialová, ale jen co stočila svůj pohled dolů, odpověď znala. Perla se propalovala držákem na pochodeň.
"Ááá," zařval Volta. V zápětí perlu zasáhl proud vzduchu z baterky a skončila na stěně.
"Dej to sem," utrhla se na něj Elen a baterku mu sebrala. Obratně proudem vzduchu z baterky sebrala perlu ze stěny a pinkala si s ní.
"Takhle se to dělá," prohlásila spokojeně, když vycházela z chrámu.
"Ještě že tam vznikla ta díra, když Volta odpráskával ty obry," zamumlala Fialová směrem ke Kess.
"To by asi byl trochu problém se dostat ven," připustila.
Elen obratně směřovala perlu až k obelisku, na jehož vrchol měla přijít.
"To nejde," zavrčela přes zaťaté zuby na perlu vztekle Elen, když zjistila, že důlek, do kterého patří, s ní netrefí.
"Počkej, zkusím ji donutit k následování určité trajektorie. Jak padá, když jí odmrštíš, tak padá po balistické křivce, s čímž ty nepočítáš. A házej to pod úhlem pětačtyřiceti stupňů, poletí to nejdál" upozornila ji do vztekání Kess.
"Moc dobře víš, že ti nerozumím, když mluvíš o nesmyslech" prskla Elen a snažila se dál.
Kess vzala tužku a začala si psát na ruku.
"Když zamezím odporu vzduchu, co působí na perlu, tak by se balistická křivka měla narovnat do  jednoduché paraboly se zápornou hodnotou koeficientu a, to by mohlo být ono," mumlala si pro sebe.
Pak použila vzoreček na perlu, která dva pokusy na to hladce zapadla do otvoru.
Země pod jejich nohama se zachvěla a začala se divoce třást. Sníh a led se začaly ztrácet a místo toho se všude objevoval trávník a barevné květiny.
"Je jaro!" vykřikla nadšeně Kess.
U jara však dlouho nezůstalo. Za chvíli na místě, kde dřív byla ledová pustina začaly vyrůstat stromy a na stromech zrát ovoce.
"Je léto!"vykřikla znovu a ještě nadšeněji Kess.
"Jo, a za chvilku bude podzim a pude se do školy," odfrkla si nad jejím nadšením Elen.
"Tady určitě ne," zavrtěla hlavou Kess.
Počasí se na létě zastavilo. Slunce svítilo velmi prudce a horko bylo skoro hmatatelné. Dusný letní vzduch visel ve vzduchu prosycený velkým množstvím vůní.
"Tak teď je mi teda vedro," postěžovala si Elen.
"Nahoře jak je zapínání je taky taková brož, kterou se to spíná," upozornila je Fialová, "tu když zmáčknete," provedla co řekla a teplý zimní plášť rázem zmizel, "plášť se scvrkne."
"To je docela pohodlné, nosit teplý plášť jako náhrdelník okolo krku," libovala si Kess, "kdyby mi náhodou byla zima..."
Celým světem se prohnalo zemětřesení. Země se pod jejich nohama chvěla.
"Zdá se, že se světy oddělují," pronesla s dávkou zadostiučinění Fialová.
"Jo!" zatla ruku a mávla loktem spokojeně Elen, "povedlo se."
"Hraješ si na Pata a Mata?" zeptal jí provokativně Volta.
"Jdi se bodnout," utrhla se na něj.
"Sbohem, Vílandie," zamávala rukou spokojeně Fialová, "a máme klid od těch pitomejch motýlů."
Kess si ji zvědavě prohlížela. Fialová se tvářila až neobyčejně spokojeně.
"Takže, co teď?" zeptala se jí Kess.
"Jak, co teď?" otočila se k ní Fialová, "úkol jsme splnili, co nevidět zmizíme."
"Mhm," kývla znepokojeně Kess, "jsi si jistá?"
"Mělo by to tak být," zamračila se Fialová, "do háje!" zanadávala, "takže tenhle svět máme očividně zachránit taky. A nebo nějaký další."
"Takže jak zní plán?" otočila se na ni nejistě Kess. "Půjdeme hledat další víly?"
"Ne," zavrčela Fialová, "hlavně žádný víly. Jdeme tam a třeba někam dojdem."
"Tomu říkám přístup," zamnula si ruce Elen, "takhle se to dělá."
Neušli ani deset kroků a země se pod nimi pohnula. Celý svět se zatočil.
"Whaaaa!" zařvala Kess a začala kolem sebe máchat rukama.
"Nehraj si na tučňáka, nebo mi vrazíš," křikla na ni zezadu Elen.
Pak se před nimi otevřelo skalnaté prostranství. Všichni kromě Fialové náhlým nárazem při přistání popadali na zem. S tím rozdílem, že byli čtyři.
"Nazdar Kristo, co tu děláš?" otočila se na čtvrtou postavu Kess.
"To bych taky ráda věděla," podívala se na ní Krista.
"No vy si ze mě snad utahujete," odfrkla si Fialová a měřila si čtyři děti na zemi. Její pohled klouzal od skoro identicky hnědých vlasů přes brýle všech čtyř až po podobné rysy v obličeji.
"Vy máte další sestru?"
"Ne," zavrtěla hlavou Kess, "Krista je naše kamarádka. Ale bereme ji jako čestnou sestru, když už je nám podobná a tak."
"No to mě podrž," chytla se Fialová za kořen nosu, "a co ty umíš?"
"Jak to mám vědět?" vstala Krista ze země, "předpokládám, že se bavíme o nějakých superschopnostech."
"A o čem jiném?" obrátila oči vzhůru Fialová, "tak pojďme. Ať zjistíme, co má zas tohle bejt."