Tvůrci příběhů

Kanárek a spáč

"Do zítřka by to mělo bejt dobrý," zamumlala Fialová když obvázala Voltovi zlomenou ruku. "Moc to nezlob. Použila jsem na to základní léčivé kouzlo, ale tu ruku si teď můžeš velice snadno znovu zlomit."
"Díky," kývl Volta a odsedl si do kouta na deku.
"Takže jdeme na to. Myslím, že bychom měli zjistit, co umíte. Kess, začneme s tebou," oznámila jim. "Posaď se naproti mně a uvolni se. Já se na tebe pokusím napojit a zjistit něco."
Kess složila nohy pod sebe a zavřela oči. Fialová se na ni zpříma zadívala a pak její pohled skryla oční víčka. Soustředění bylo téměř hmatatelné. Konečně po dlouhé době otevřela Fialová oči a prohlásila: "Myslím, že jsem našla nějakou stopu po tom, co bys mohla umět. Souvisí to snad s fyzikou. Nebo něco tak. Zkus si vzpomenout na nějaký fyzikální zákon."
"Myslíš třeba Fg= m*g ?" zeptala se opatrně.
"Třeba," kývla a pozorně ji sledovala. Nic se nedělo. "Napiš si to na ruku," podala jí propisku s dalším nápadem na pokus. "A neptej se mě, kde se v tomhle prostředí vzala propiska. Asi je má náš Tvůrce rád."
"Zkusím si to napsat na ruku,"podívala se na ni nejistě. Opatrně na zápěstí načmárala příslušný vzoreček. Zavřela oči v očekávání a pak je zase otevřela. Nic se nedělo.
"Chceš do ortézy? " ozvalo se z druhého konce jeskyně. Obě tím směrem otočily pohled.
"Chceš ortézou?" vykřikl na Elen Volta zpátky.
"Mám ti z tý ortézy vyrobit protézu?" zavyhrožovala Elen.
Kess složila ruce do klína, nadechla se a vstala.
"Elen, Volto, nechte se," křikla. "Jste jak malí."
"On si začal!" stěžovala si Elen.
"Nene, to ona mi vyhrožovala první," bránil se Volta.
"Tak ji nemáš rozčilovat. A ty se nemáš tak snadno nechat. Víš, že to dělá rád," nabroušeně na ně křikla a na oba postupně namířila prstem.
"Uaaaaa," zařvali oba naráz, když se zvedli ze země a začali se vznášet ve vzduchu pár centimetrů nad podlahou. Kess několikrát zamrkala a protřela si pro jistotu oči. Když dávala ruce dolů, něco upoutalo její pozornost. Vzoreček na její ruce mírně světélkoval. A nebyl tak, jak ho napsala. Znaménko rovnosti bylo mírně rozmázlé a skoro působilo dojmem nerovnosti. Zahleděla se na modrou šmouhu na prstě druhé ruky, kterým zjevně rozmázla nápis.
"Ihned nás sundej," křičela Elen, zatímco proplula okolo ní vzduchem.
"Snažím se," zabručela Kess, "Ale ono to není tak jednoduchý, víš?"
Vzala propisku a druhou stranou poškozené znaménko opatrně opravila. Pak máchla rukou na oba dva a ti naráz spadli na zem.
"Tak ti pěkně děkuju," zamrmlala nespokojeně Elen.
"Teď ty, Elen," kývla na nenaladěnou dívku Fialová.
"To jsem zvědavá, co za zvrhlost budu mít já," ušklíbla se, když si sedala.
Fialová se posadila a zavřela oči. Po výrazně kratší chvíli, než byla u Kess, vyděšeně oči otevřela.
"Kva, kva," vypadlo z ní. Zmateně udělala několik rychlých pohybů a začala působit o něco přirozeněji.
"Tak tohle je naprosto jasný," komentovala nespokojeně. "Sugesce jak rej jepic." Při posledních slovech se ošklivě zamračila.
"Sugesce? Fakt? "radovala se Elen. "Jaks na to přišla? "
"Snažila ses mi vnutit, že jsem skokan zelený ve fialovém provedení," zaškaredila se. "Vcelku jednoduché."
"Týjo," vydechla. "Hej Volto, já ti vsugeruju.... vsugeruju ti, že jsi baletní tanečnice s ulítlostí v růžové, co má zálibu v gumi medvídkách," usmála se potěšeně s poťouchlým leskem v očích.
"To ať tě ani nenapadne," zaprotestoval a natáhl před sebe v obranném gestu ruce.
"Volta sem. Jdeme zjišťovat tvoje schopnosti," pronesla bez zájmu o jejich hádku Fialová.
"Už jdu," změnil zaujatě své přednosti Volta. Posadil se před ni a čekal. Když se delší dobu nic nedělo, začal si s profesionalitou sobě vlastní z mikiny zručně vyrábět polštář. Fialová s nelibostí otevřela oči a vrhla po něm nespokojený pohled.
"No co je? Nudil jsem se," poťouchle se usmál.
"Tak s tím buď opatrný. Ten, kdo na tom zkusí spát by se taky nemusel probudit. V kapse té mikiny máš přístroj, ze kterého se ti podařilo vyrobit kouzelnou uspávací tentononc. Nemám ponětí, jak tomu říkat," ušklíbla se.
"Takže já vyrábím ze svítilen uspávací zařízení? To je strašně op!", vytáhl baterku z kapsy a chtěl s ní posvítit na Elenu.
"Ty pitomče, co si myslíš, že děláš," rozkřikla se na něj. V další chvíli se přihodily dvě věci. Elena usnula v klubíčku na zemi ve světle baterky a Volta začal cvrlikat a mávat rukama.
"Bezva, takže tu máme mentálního papouška a jednu spící osobu," pronesla nespokojeně Fialová. "Nehodláš je třeba změnit v atomy?"
"Ne, proč bych to dělala? " zeptala se zmateně Kess.
"Jen tak, nech to plavat," mávla nad tím rukou Fialová.
"Pomohlo by to něčemu?" Vyzvídala Kess.
"Slyšelas někdy pojem ironie? " zeptala se s pozdviženým obočím.
"No jasně," přikývla Kess, "básnický prvek, a zesílená ironie je sarkasmus, to používal Karel Havlíček Borovský."
"Hmm," zabručela Fialová. Bylo jí jasné, že o něčem takovém se s ní bavit je zcela zbytečné.
"Prosimtě, vyklepni z tý baterky zdroj, ať se Elena probere, a já jdu chytit toho kanárka, než zkusí vzlétnout," odfrkla si nespokojeně.
Kess s pokrčením ramen odšroubovala zadní kryt svítilny a vyklepla baterky. Elena se začala probouzet.
"Vstávej," křikla na ni Kess.
"Nech mě," odsekla automaticky Elena. "Jen mi to prodlužuješ, takhle nevstanu!"
"A uvědomuješ si, kde jsme? " zeptala se s ohníčky v očích Kess.
"A do háje," probudila se Elena v okamžiku.
"A z Volty jsi udělala kanárka," šťouchla si do ní.
"Neměl mě štvát," odsekla.
"No jasně, vždcky někdo jiný." Kess už to brala skoro jako rutinu. Elena prostě nikdy vlastní chybu neuzná.
Do jeskyně vešla Fialová podpírající otřeseného Voltu.
"To se srovná," prohlásila jen a posadila ho.
Do jeskyně začaly pronikat sluneční paprsky.
"Co to? " Stačila se krátce podivit Kess, než všichni tři zmizeli.
Fialová se pro sebe krátce ušklíbla.
"Takže přes den sama? To bude zábavy."
"Asi se tu ukoušu nudou," sklesle se posadila.
"Možná ty dvě skoro dvojčata byla trochu otravná, ale rozhodně s nima byla sranda."