Tvůrci příběhů

Knihovna

"Tohle vypadá dostatečně jako ředitelna," zastavila se Kora před velkými, naleštěnými, dubovými dveřmi.
"Jo," kývla Kess a přeměřovala si nepřehlédnutelný zlatý nápis nad nimi, "jsem ráda, že jsem tu s tebou a ne s Voltou. Ten by to nepřečetl."
"Počkám tu na tebe," mávla jí ke dveřím rukou Kora, "ještěže tam nemusím."
"Za chvilku jsem snad zpět," pokrčila rameny Kess, "doufejme, že to nebude moc zlé."
Zvedla ruku a zaklepala.
"Dále!"
Monstrózní křídla obřích dveří se začala otevírat.
"Jestli proti tobě poletí letadlo, tak uskoč!" křikla na ni Kora.
"To spíš dinosaurus," usmála se nervózně Kess a prošla na druhou stranu.
"Dobrý den," řekla tiše a sledovala ředitelku.
"Prosím, posaď se," kývla jí k židli.
Kess se nejistě usadila na kraj židle.
"Jméno?" zeptala se jí s povytaženým obočím.
"Kess," odkašlala si.
Chvilku bylo ticho.
"A dál?" přerušila odmlku ředitelka.
"Aha, dál," zamumlala nejistě Kess a horečně se snažila vymyslet nějaké příhodné příjmení, "DraicKin."
"Zajímavé jméno," povytáhla ředitelka obočí, " jak asi víš, ovládáš více elementů. Stahují se nad námi temná mračna a potřebujeme tvou pomoc."
"Opravdu?" pípla Kess.
"Zlo se blíží," tvářila se ředitelka jako kdyby ji neslyšela, "musíš se naučit ovládat všech pět elementů dřív, než k nám dorazí. Proto musíš studovat usilovněji než ostatní. A budeš mít speciální individuální lekce."
"Promiňte," zvedla nejistě ruku Kess, "ale říkala jste pět elementů?"
"Ano, pět elementů," založila si netrpělivě ruce na stole ředitelka, "tím pátým je ether. Skoro bych myslela, že o tom slyšeli všichni..."
"Všichni asi ne," pípla Kess.
"Dobře, můžeš jít," propustila ji ředitelka, "uvidíme se na individuální lekci."
"Nashle," zvedla se Kess a spěchala ke dveřím.
Jakmile se za ní zabouchly, zhluboka si oddychla.
"Tak to bylo strašný," podívala se na Koru.
"Copak? Budeš mít doučování?" vrátila jí ho Kora.
"Jop. Trefilas to přesně," povzdechla si Kess, "a ty zatracený věci nejsou čtyři ale pět."
"Hele," začla Kora, "cestou sem si všimla, že tu maj knihovnu. Tady by mohli mít samý fantasy, co řikáš?"
"Jo, to jo," kývla Kess, "knihovna je dobrý nápad. Máme takovýho času..."

"Víš, co je nejlepšího na tom, být v pohádkovym příběhu?" drcla do Kess Kora.
"Že všechno vypadá jako z pohádky," kývla Kess.
"Jakože, já vím, že je to klišé," založila si ruce na hrudi Kora a dál si zaujatě prohlížela starobylou, rozlehlou knihovnu, "ale je to fakt hezký."
"Tak jdem něco najít, ne?" vzpamatovala se Kess jako první.
"Než něco najdeš, tak tu strávíš věčnost. Prostě vem to, co vypadá nejlíp," poradila jí Kora a zamířila k náhodné polici.

"Proč něco nečteš?" zvedla Kora pohled od knihy.
"Musím nejdřív položit správné otázky a pak na ně najít odpovědi," zvedla Kess pohled od papíru, "zatím mám původ těchhle sil, pak potřebuju vědět..."
"Hele, když si něco přečteš, tak to bude praktičtější," přerušila ji s úsměvem Kora, "já sem nikdy nevěděla, že děják je tak zajmavej. Kdyby v našich dějinách útočili draci a byly spory s vílami, taky bych to četla."
"Asi máš pravdu," pokrčila rameny Kess.
"A podívej na ty ilustrace," strčila jí pod nos knížku Kora, "to bude něco jiného než naše učebnice dějepisu."
Kess zaostřila na obrázek.
"Koro," vzala si od ní zamyšleně knihu Kess, "co to je?"
"Poznám kostku," pokrčila rameny Kora.
"To já taky, " kývla zamyšleně Kess, "pak je tam čtyřstěn, osmistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn. O to ale nejde. Já myslím, co to je za artefakty."
"Je tam zmínka, že se o nich neví, k čemu jsou," nakrčila Kora čelo, "možná tam bylo ještě něco, ale to mi taky mohlo uniknout. To víš, souboje s draky a dohadování s vílama jsou zajímavější než nějaký neznámý šutry. Ty víš, co jsou zač?"
"Mám určitou představu," rozhlédla se po knihovně Kess, "necháme to na pokoj. Tady by bylo moc snadné nás poslouchat."
Kora si znovu přitáhla knihu a začetla se do ní. Kess začala přecházet mezi regály a hledala náznak knihy, která by jí mohla odpovědět na některou z jejích otázek. Především, co jsou ty kameny zač. To nemůže být náhoda. Dodekaedr a ikosaedr nebyli k vidění každý den. Musí mít nějakou speciální roli.

"Zavíráme!" roznesl se knihovnou pronikavý hlas knihovnice.
"Našlas něco?" zeptala se Kora Kess, když s vypůjčenou knihou pod paží vycházela ven.
Kess jen zavrtěla hlavou.
"Tak sis měla vzít alespoň něco na čtení," poplácala Kora knížku, "já mám program na večer jasný. Jo a ještě mi musíš vysvětlit, co je s těma kostkama..."
Kess ji rychle utla pohybem ruky.
"Co je?" divila se Kora.
Zpoza rohu vyšla ředitelka.
"Dobrý večer," pozdravil ji Kess.
"Dobrý den," přidala se Kora.
"Dobrý večer," změřila si je podezřívavým pohledem ředitelka, "kostky jste říkaly?"
"No, kostky," kývla nejistě Kora.
"Hraje se s nima taková hra," pokračovala Kess.
"Jo, hází se s nima a padaj čísla," přidala Kora.
"No dobře," povytáhla ředitelka obočí, "doufám, že nehodláte působit potíže hned během svého prvního dne."
"Nene," zavrtěla Kess hlavou.
"Rozhodně ne," přidala se Kora.
"Dobrou noc tedy," kývla na ně ředitelka.
"Dobrou noc," prohlásily obě sborově.
"Já se těším do postele," začala zívat Kora. Kess jí rychle přikryla pusu.
"Jestli nás někdo uvidí vyvolat zívací epidemii, tak jsme v háji," zašeptala.
"Jo no jo, já zapomněla," podrbala se na hlavě Kora, "tak pojďme, ať už tam jsme."
Vystoupaly schody a prošly chodbami. Okolo nich visely nejrůznější obrazy.
"Koro," zastavila ji náhle Kess, "vidíš?"
"Co?" zamračila se Kora.
"Tetraedr," vydechla Kess a přistoupila k jednomu z obrazů.
"Cože?" nechápala Kora.
"Podívej!" ukázala na rám Kess.
"No jsou tam vyrytý ňáký trojúhelníčky," pokrčila rameny Kora, "a co?"
"Nic," zavrtěla hlavou Kess a rozhlédla se po chodbě. Pak si ještě jednou důkladně prohlédla obraz.
"Nevíš, kdo to je?"
"Nemám nejmenší ponětí," rozhlédla se kolem i Kora, "a asi bychom už měly být na pokoji."
"To jo, tak jdem," kývla Kess a následovala Koru do společenské místnosti.
"Ahoj!" pozdravila Kora bandu sedící na křeslech okolo otevřeného krbu. Teď, když nemusely nikam spěchat, si mohly dosyta užít pohled na čtyřbarevnou stropní klenbu, pohodlně vyhlížející gauče a velké okno útulné společenské místnosti.
"Myslíš, že jsou to barvy elementů?" ukázala na strop Kora.
"Asi jo," pokrčila rameny Kess, "červená, modrá, bílá a zelená na to definitivně vypadají."
"Hrajeme dīvīno, nechcete se přidat?" zeptala se jich Vēlox.
"Ani ne, díky," zakroutila hlavou Kess, "jsme unavené."
"A kromě toho nevíme, jak se to hraje," zamumlala Kora, když šly nahoru po schodech do pokoje.
"Podle jména to bude něco s hádáním, ale tam jsem tak skončila," usmála se Kess.
"A co vlastně jsou teda ty jejich jména?" chtěla vědět Kora.
"Vēlox je rychlá," zamyslela se Kess, "Vēna už jsem ti říkala, že je žíla. A Fērus, ten to tedy chudák schytal. Podle všeho je to používaný pro divoká zvířata, především prase," zacukaly Kess koutky.
"Fakt jo?" vyprskla smíchy Kora, "ale jako, vypadá na to."
Kess otevřela dveře a Kora ji následovala. Zamkla a svalila se do postele.
"Myslíš, že nás někdo odposlouchává?" posadila se opatrně na postel Kess.
"Těžko," založila si Kora ruce za hlavu.
"Stejně bych byla opatrná," zavrtěla hlavou Kess, "ale nenapadá mě žádný vzoreček. Možná nějak omezit šíření vln?"
"Tak ok," protáhla se Kora, "hele přesně vím, o co jde."
"To by mohlo být ono," přimhouřila Kess oči, "co zkusit snížit po třech metrech intenzitu zvuku na nulu? Dráha se rovná tři metry a více," začala si mumlat a psát na ruku, "odpovídá intenzitě nula decibelů. Tak, to by bylo."
"Hotovo?" zvedla hlavu Kora.
"Jop," kývla Kess a namířila na ni i sebe prstem, "mělo by to fungovat."
Odstoupila kus dál od Kory.
"Řekni něco," vyzvala ji.
Kora překvapeně zamrkala. Její rty zformovaly: "týjo!" ale nic se neozvalo.
Kess se znovu posadila na postel a spokojeně přehodila nohu přes nohu.
"Zdá se, že to funguje," konstatovala s úsměvem, "mělo by to blokovat veškeré akustické vlnění."
"Bezva," zaklapla knížku Kora, "o čem tak tajném se chceš bavit?"
"Platónská tělesa," odpověděla Kess.

Na začátku máte obrázek malé Aronel alias Fialové od umělecky založené Marie_Kolmanova. Děkuji mnohokrát.