Tvůrci příběhů

Jak zatáhnout párty

"Soustřeď se!"
Kess nakrčila obočí. Věděla, že to k ničemu nebude. Její soukromá hodina byla tak jako tak k ničemu. Neovládala vůbec žádný element.
"Nejdřív musíš ovládnout všechny čtyři základní živly, než se pustíš do etheru," zamračila se na ni ředitelka, "proto tě budeme vyučovat individuálně. V pondělí máš lekce ohně, v úterý budeš mít zemi, ve středu vodu a ve čtvrtek vzduch se mnou. Pátek odpoledne ti zatím necháme volné. A protože dnes vyjímečně není náš učitel ohně, budeš si muset vystačit se mnou. Ohně zatím známe čtyři formy. Proud ohně, výbuch, kouř a jiskry. Element toho však umí výrazně víc. Proto je nutné se ho naučit ovládat, svou myslí těmto možnostem dodáš tvar a určitost a donutíš je sledovat tvůj záměr. Ale vždycky musíš vědět, po které z možností sáhnout. Rozumíš?"
"Ano," stáhla se o krok dozadu Kess, "můžu se zeptat?" začala nejistě, "co přesně dělá ether?"
"Ether," poklepala netrpělivě prstem ředitelka, "je substance, která je schopná měnit věci, ale to podstatné - dokáže věci tvořit. Ohýbá realitu. Díky němu je podle určitých zdrojů dokonce možné přivolávat různé bytosti."
"No tak to nafingovat bude vtipný," zamumlala si Kess.
"Co si říkala?" otočila se k ní ředitelka, která do té chvíle stála u stolu.
Kess rychle zvedla pohled.
"Že to zní velmi zajímavě."
Spokojená s odpovědí přikývla a mávla znovu ke svíčce na stole a pár kouskům dřeva.
"Pokračuj, prosím," pokynula jí.
Kess se rozpačitě zahleděla na svíčku. Aby přidala důvěryhodnosti své snaze, začala mávat rukama.
Elen by mi asi řekla, že vypadám jako postřelený tučňák, kterému nikdo neřekl, že neumí létat, blesklo jí hlavou a musela se ušklíbnout.
"Něco k smíchu?" zeptala se ledově ředitelka.
"Ne, nic," zděšeně se stáhla Kess od stolu.
"V tom případě pokračuj," zamračila se na ni a založila si ruce na hrudi.
Kess se skoro klepala a upírala pohled na svíčku. Jedním okem co chvíli sledovala hodiny a úpěnlivě si přála, aby hodina už skončila. Čas se pomalu plazil vpřed a sem tam se zdálo, jako by se úplně až zastavil.
Když hodina skončila, pot z Kess přímo odkapával.
Musím si do příště najít způsob, jak alespoň nafingovat ten nejzákladnější oheň, pomyslela si trpce.
"Nic moc," přerušila její myšlenky ředitelka, "ale to asi víš i sama. Teď odsud zmiz."
Kess skoro vyběhla ze dveří. Jakmile byla o pár chodeb jinde, sesula se na zem a opřela se o zeď. Že by Kora měla pravdu? Neměly by zmizet dřív, než to na ně praskne?
Zavřela oči a zhluboka dýchala. Jak nafingovat oheň? Dobře, na to měla celý týden. Musí zjistit trochu víc k podvodům se zemí. Ano, antigravitace byla účinná, ale rozhodně to nebylo vše. A jak bude přepisovat vzorečky, aniž by si jí někdo všiml? Navíc toho k elementům neví ještě dost. Zatřepala hlavou a zvedla se ze země.

Koru našla v knihovně.
"Dívala ses na tu knížku?" zeptala se jí šeptem, když si k ní přisedla. Kora zvedla pohled.
"Ale jo, něco jsem ti tam založila, co by mohlo bejt zajmavý," odpověděla jí.
Kess si knížku na označeném místě otevřela. Na stránce na ni vykoukl obrázek kostky nápadně připomínající rubikovku, akorát s písmenky místo barev.
Rychle stránku přelétla pohledem a strnula po přečtení druhého odstavce.
"Tady píšou, že je uložená ve sklepě naší školy," ukázala prstem na příslušné místo.
"Jop," přikývla Kora, "psali o ní, že je úplně zbytečná, pravděpodobně jen starší hračka pro děti. Do muzea ji ale nechtěli, tak skončila u nás ve škole se spoustou dalšího harampádí."
"Myslím, že máme program na večer," zamnula si ruce Kess, "jdeme na párty."
"No to nemyslíš vážně?" povytáhla překvapeně Kora obočí, "co bychom tam tak asi dělaly?"
"Samozřejmě hledali tuhle kostku," zabodla prst do rubikovky na obrázku Kess, "pokud se nepletu, tak ta šílenost je ve sklepě."
"Aha, dobře?" podrbala se na hlavě Kora, "tak to bychom měly možná vyrazit, protože to před chvílí začalo."
"Jdeme," zaklapla Kess razantně knížku a zvedla se, "tu si půjčím, vypadá nadějně."
Za tři minuty už běžely chodbou s vypůjčenýma knihama v taškách.
"Kudy nevíš?" zeptala se Kess.
"Ne," zafuněla Kora, "ale teď mi došlo, že přece můžeme taky přijít pozdě, ne?"
"A jo," plácla se do čela Kess a zpomalila.
"To je lepší," zamnula si spokojeně ruce Kora, "těch třicet metrů, co jsme uběhly, než nám to došlo, je mi docela líto. Mohly jsme si běhání ušetřit úplně."
"Stane se," pokrčila rameny Kess, "co to zkusit dolů po těchhle schodech?"
"Soudíš podle randálu?" povytáhla Kora obočí.
"Jop," kývla Kess, "jdi tam, kde se nejvíc třese zem."
Čím víc se blížily, tím bylo rytmické dunění intenzivnější. Seběhly po schodech a octly se ve velké sklepní místnosti plné lidí a rámusu. U stěn stály stoly obložené neidentifikovatelnými pochutinami, které se možná daly jíst.
Kess Koru protáhla davem a ta stihla cestou chňapnout po něčem na stole.
"Kam jdeme?" zahulákala Kora na Kess přes strašný hluk drnčící hudby a strčila si věc ze stolu do pusy.
Kess ukázala na kovové dveře na druhém konci místnosti.
Když se k nim davem prodrala, rázně za ně vzala a pár centimetrů je pootevřela. Protáhla sebe a Koru skrz na druhou stranu a dveře zaklapla. Intenzita hluku se prudce snížila.
"To by bylo," oddechla si, "nemám ráda ani lidi, ani hluk. Tolik decibelů jednoduše nemůže být zdravé. Ale ta párty by měla posloužit jako dostatečná distrakce kohokoli, kdo by nás chtěl dostat od našeho cíle."
"Když myslíš," pokrčila rameny Kora a ukousla další chapadlo z věci, kterou držela v ruce, "je to dobrý, i když to tak nevypadá," upozornila ji.
"Musíme to tu trochu prohledat," založila si ruce v bok Kess. Rozhlédla se, zhodnotila situaci a vytáhla z kapsy baterku. Chodba byla velmi temná a viděly jen kus před sebe. Přesto tu nebyla úplná tma.
Rázně zamířila k prvním dveřím a otevřela je. Před ní ležely smetáky a kbelíky.
Kora ji napodobila a hledala ve dveřích protější strany chodby.
Prohrabaly police, podívaly se do všech kýblů, odstrkaly věci, co stály na zemi.
"Nic, co?" ozvala se Kora.
"Mhm," zabručela Kess, "třeba budeme mít štěstí. Takováhle příležitost se znova opakovat nebude."
"Když myslíš," pokrčila rameny Kora a pokračovala k dalším dveřím.
"Ještě chvíli," zamumlala Kess a prohrábla se hadry na polici.
"Jsou tu zamčený dveře," ozvala se Kora, "nemáš sponku?"
"Na moc by ti nebyla," zasmála se Kess.
"Hele, něco mám?" zavolala z druhé strany chodby Kora. V ruce držela stříbrnou Rubikovu kostku s černými písmeny.

"Sláva," zajásala Kess a rozběhla se ke Koře, "tomu se říká štěstí!"
"Jakýpak štěstí," ušklíbla se Kora, "zajmavý věci jsou za zamčenejma dveřma." Ukázala dovnitř na police plné různých kouzelných pomůcek.
"Tys to fakt odemkla sponkou?" vytáhla nevěřícně obočí Kess.
"Pff, sponkou," zatvářila se velmi spokojeně Kora, "žádný takový! Já to votevřela tužkou!"
"Tužkou," zamračila se Kess, "jako jo, deníček s fórovým zámkem tužkou odemknout jde, ale složitej zámek na dveřích?"
"Nová šílená schopnost," zamnula si ruce Kora, "zívla sem tak, že si zívnul i zámek. No a pak sem tam jen strčila tužku, zakvedlala, ono to udělalo cvak a bylo hotovo."
"Hustý," ocenila zvednutím palce Kess.
Kora strčila kostku do tašky a otočila se zpět směrem pryč.
Vtom se ozvalo zavření dveří  a kroky za rohem, které se rychle blížily.
Kess zbledla a ztuhla. Kora byla duchapřítomnější a zatáhla Kess přímo do místnosti za nimi. Přitáhla dveře, ale zavřít se je neodvážila, aby neudělala hluk, který by na ně upozornil.
Kroky pokračovaly až k nim. Teď slyšely, že jde o několik nohou. Už to vypadalo, že projdou okolo, když se zastavily přesně u nich.
"Zase párty na začátek školního roku," povzdechl si jeden hlas.
Kess polila vlna hrůzy. To byla ředitelka. Ještě chvíli a nachytá je tu. To by tak scházelo! Co s nimi udělá?
"Tak jim to nech" ozval se pobaveně druhý hlas. Ženský hlas.
"Když myslíš," odfrkla si ředitelka.
"Jak je na tom ta holka?" zeptala se neznámá osoba.
"Stejně bídně jako my," konstatovala ředitelka, "jestli jí to s ostatními elementy půjde stějně mizerně jako s ohněm, tak se rovnou můžeme připravit na konec světa."
"To je to tak zlé?" zareagoval ustaraně cizí hlas.
"Ještě horší," zněla kousavá odpověď, "za celé ty dvě a půl hodiny nebyla ani schopná zapálit svíčku."
"Aj," ozvalo se, "to není zrovna nejlepší. Ale tak, ovládat všechny elementy není tak jednoduché. Prostě to bude trvat."
"Uvidíme," ušklíbl se hlas ředitelky, "sledovala jsem ji. Tráví spoustu času s tou holkou, co ovládá zemi. A tráví ho v knihovně."
"Holka, co ovládá zemi?" opakoval druhý člověk nevěřícně.
"Tos ještě neslyšela? A já myslela, že už to ví každý," odfrkla si ředitelka, "včera jsem je slyšela mluvit o nějakých kostkách. Něco před námi tají. Nevěřila bys, jak hloupou výmluvou se mě snažily odbýt. Večer jsem se je snažila odposlouchávat, ale bez úspěchu. Jako by ta holka neovládala žádný normální element, ale už měla přístup k etheru. Viděla jsem, jak tu svou kamarádku přebarvila omylem na zeleno."
"Tak vidíš, třeba máme ještě ša-" náhle nastala prudká odmlka, "ty dveře jsou otevřené!"
Kess přestala v šoku dýchat. Kroky se začaly vzdalovat a přešly na druhou stranu chodby. Kora ji zatáhla do mezírky mezi velkým rámem dveří a policí. Dala se do ní taková hrůza, že nebyla schopná vůbec jednat.
"Měly bychom zkontrolovat místnost s artefakty," ozvala se ředitelka. Kroky se zase blížily k nim.
Čtyři sta nanometrů, čtyři sta nanometrů, proběhlo Kess zoufale hlavou.
Dveře se otevřely ven. Dovnitř proniklo světlo pochodně.
"Nic," ozvalo se zklamaně, "ale dveře byly otevřené."
"Jaké jsou stopy na zámku? To nám zjednoduší hledání, kdo za to může."
Chvíli bylo ticho.
"Nejsou," řekla zamyšleně ředitelka, "buď je někdo zapomněl zamknout, nebo tu byl někdo, kdo měl klíč. Nejsou tu ani stopy po ledu, ani po ohni, ani po rozbití kamenem. A myslím si, že otevřít zámek pomocí vzduchu by rozhodně nebylo snadné."
"Nevadí, zamkni je a jdeme. Pojďme jim zkazit tu oslavu, ať jsou zítra taky použitelní."
Dveře se přibouchly a obklopila je úplná tma. V zámku zarachotil klíč.
Ještě chvíli stály mlčky v temnotě a napjatě čekaly. Pak ustaly zvuky v místnosti, kde se oslavovalo.
"Ještě že jsem tam na tý oslavě právě teď nebyla," zašeptala Kess a rozsvítila baterku.
"Jaktože nás neviděla?" zamračila se Kora, "jako jo, byly jsme ve stínu, ale vidět nás přece musela.
"Dívej," řekla Kess a strčila svoji ruku do světla baterky. Byla tmavě fialová.
"No teda," zavrtěla nechápavě hlavou Kora, "nejdřív zelená, pak fialová. Nemáš ještě nějakou barvu?"
"Fialová byla nejlepší," pokrčila rameny Kess, "mizí ve tmě nejlíp, ještě líp, než černá, protože černá už je moc tmavá. Ale jak se mi to podařilo spustit, to fakt nevim."