Tvůrci příběhů

Šachta

Tma. Ať se dívali, jak chtěli, viděli jen tmu.
"Ále, tak jste mě přišli navštívit?" ušklíbl se hlas. Hlas patřící Fialové.
"Co se děje?" zeptala se nejistě Kess.
"A kde to jsme?" dodala Elena.
"Těsně poté, co jste se odporoučeli, na mě někdo zaútočil. A otázka kde jsme, je docela dobrá. Kromě toho, že jsme v temném, kamenném sklepě, vám nic nepovím."
"Na to bychom nepřišli," odfrkla si Elen.
"Ale Elen, nepodceňuj se, možná bys na to třeba i přišla," dloubla Kess.
"Až se přestanete pošťuchovat, třeba bychom mohli začít řešit, jak se odsud dostanem," ozvalo se kousavě z místa, kde seděla Fialová.
"Mám ještě tu baterku," hlásil nadšeně Volta.
Ve stejnou chvíli, kdy hlas Fialové zabručel:"tak ji hlavně nerozsvěcej," paprsek světla zalil místnost a prořízl ostře temnotu. Přímou dráhou zasáhl Elen. Volta se polekal a škubnul rukou, takže světlo zasáhlo i Fialovou.
"Asi jsem měl baterku namířit nejprve na strop," zamumlal napůl překvapeně, napůl vykuleně Volta. "Kess, kde jsi?" zavolal a podvědomě zamířil světlem baterky dál. Kess vykřikla a namířila rukou na baterku. Chvíli před tím na ni spěšně naškrábala e= m*c*c a pravou stranu rovnice škrtla a přepsala na 0,05 m/s. Světlo se začalo z baterky linout výrazně pomaleji a pomaleji se dostávalo i do míst, ve kterých nebylo. Kess před světlem několikrát uhnula a vyděšeně křikla, "Voltechu, koukej to vypnout!"
"Proč?" zeptal se. "Jo no aha, jasně," došlo mu a zmáčkl tlačítko vypínání.
"A co teď?" zeptal se.
"Vyklepni zdroj," nařídila Kess. "Měly by tím zmizet ty účinky."
"No když myslíš, ale pak mojí baterce vrátíš její rychlost. Představa, že si někam svítím a ono to běží rychlostí šneka se mi fakt nezamlouvá."
"Šnek se hýbe rychlostí pět metrů za hodinu, zatímco to světlo bylo 0,05 metru za sekundu. V tom nějaký rozdíl bude, nemyslíš?" založila si uraženě ruce Kess.
"Může mi laskavě někdo vysvětlit, co se tu děje?" zeptal se nabroušený hlas Fialové.
"Voltechu, ty pitomče, proč mě vždycky uspíš tim svim nesmyslem?" vztekala se Elen.
"Hele, vždycky ne, podívej, třeba teď," řekl a posvítil na strop.
"Hlavně se mu zas nesnaž vnutit, že je kanárek, nebo něco podobně smysluplného," pronesla kousavě Fialová, "nehodlám tu řešit další vylomeniny."
"Zkusím najít dveře," informoval je Volta.
"To znamená všichni k zemi!" křikla Kess a plácla sebou. Pak světlo z baterky plíživě vyrazilo do prostoru.
"Hele, co to s tou baterkou je?" zeptala se podezřívavě Elen.
"To Kess, udělala mi z ní šneka," stěžoval si Volta.
"Kolikrát ti mám opakovat, že šnek je výrazně pomalejší?" odsekla na to Kess.
"Jee, dá se vsugerovat baterce, že je šnek?" zajímala se Elen.
"Pravděpodobně ne a na tvém místě bych to ani nezkoušela," ozvalo se skoro zavrčení z míst, kde na zemi ležela Fialová.
"Hele, támhle jsou ty dveře," prohlásil Volta spokojen sám se sebou, že je našel.
"A jak je asi otevřem, ty chytráku?" zeptala se ho Elen.
"Hele, Kess, neznáš nějakej vzoreček na dematerializaci?" navrhl možné řešení Volta.
"To tak asi," ušklíbla se Kess. "Jsem ve fyzice začátečník lenochod."
"Hm, no mám v kapse bouchací kuličku, ale pochubuju, že nám k něčemu bude," sdělil Volta.
"Já se na ty dveře podívám," povzdechla si Fialová a začala dveře osahávat. "Ty neotevřu," odfrkla si nespokojeně.
"Kdyby tak ta kulička měla větší výbušnější schopnosti," zamyslel se blaženě Volta. "To by ty dveře vyrazila a ještě by to byla pěkná rána," vedl si svou teorii dál představoval si, co za ránu by to udělalo, kdyby ty dveře vyletěly. Jak nedával pozor, světlo baterky zavadilo o Elen.
"Hej, dávej pozor, Voltechu!" křikla naštvaně.
"Nic se nestalo," zarazila se Fialová a natáhla do světla baterky ruku. Zpomalené světlo dopadlo na její prsty a nic se nestalo.
"No co je tohleto," zavrtěla hlavou. "Zdá se, že ta tvoje baterka už asi nechodí."
"Fakt ne?" zatvářil se neskutečně zklamaně Volta.
"Když se řekne ne, tak to znamená ne, chápeš ty ptačí mozečku?" Obořila se na něj Elen.
"Jak je to možné, prostě to nemůže být jen tak, ne?" zamračila se Kess a stáhla obočí.
"No jo," usmál se najednou Volta. "Tak tim to asi bude."
"Čím? Koukej to okamžitě říct, než provedeš nějakou kravinu!" založila si ruce v bok.
"No, asi tímhle," řekl natěšeně a mrštil bouchací kuličku proti dveřím. Ozvala se obrovská rána a zachvěla se podlaha. Tlaková vlna všechny odhodila značný kus dozadu.
"Tomu teda říkám pecka," kývla uznale na díru ve zdi Fialová. Kromě dveří se sesypalo i několik tun skály okolo a otevřel tak pohled do podzemní chodby. Všichni se nahrnuli k troskám a začali je přelézat.
"Kudy půjdem?" zeptala se Fialová. "Máte někdo nápad, jak se odtud dostat ven?"
"Já bych to zkusila tam," ukázala Elen jedním směrem.
"Proč zrovna tam?" chtěla vědět Fialová.
"Ráda chodím na jih, připadá mi to z kopce," odpověděla Elen.
Fialová nedůvěřivě sáhla do kapsy a vytáhla kompas.
"Ta chodba vede na východ," upozornila ji.
"Máš vadnej kompas, tam je jih," pravila bez sebemenší známky nejistoty a vykročila tím směrem. Kess pokrčila rameny a vydala se v závěsu za ní.
"Ví, kam jde?" naklonila se Fialová ke Kess.
"Ne, ale potřebuje to vědět?" pokrčila rameny Kess. "Vytipuje si směr a tím se vydá. A nakonec dojde. Jednou."
"Tak když myslíš,"zatvářila se kysele Fialová.
Došli na křižovatku čtyř chodeb, které vypadaly úplně stejně.
"Takže kudy pro změnu teď?" zeptala se s povytaženým obočím Fialová.
"Tudy," řekla Elen a po chvíli rozhlížení vybrala jednu chodbu.
"Proč?" zeptala se nedůvěřivě Fialová.
"Vypadá sympaticky," pokrčila Elen rameny.
"Vždyť vypadají všechny úplně stejně," argumentovala Fialová.
"Nene, nevypadají," odpálila Elen,"tahle je sympatičtější."
Kess na Fialovou hodila významný pohled já ti to říkala, a vydala se za Elen. Volta se netvářil překvapeně a štrádoval si to za nimi.
"Myslíš, že ten výbuch nikdo neslyšel?" zeptala se najdenou Fialové Kess.
"Pochybuju, že by všichni tady byli úplně hluší. A i kdyby, tak to zemětřesení fakt přehlídnout nemohli," ušklíbla se Fialová.
"Tamhle jsou," křikla skupinka vojáků, která se vynořila ze zatáčky.
"Vybralas špatnou cestu," ušklíbla se Fialová.
"Nevybrala," ohradila se Elen. "Nemůžu za to, že tu ti pitomci jsou," naštvala se. "Za to můžou voni," namířila rozčileně na ně prst. A začali se dít věci. Jeden z nich začal prskat a mňoukat a honil po čtyřech druhého, který pištěl a snažil se utéct. Další začal štěkat a také se zapojil do honičky. Čtvrtý se posadil na místě a začal cvrlikat. A pátý se rozběhl jejich směrem. Všichni strnulí šokem, co se to děje, zareagovali až když doběhl k nim a s hlasitým výkřikem "Bzzz" se zakousl Fialové do ruky.
"Jau, ty hajzle!" zařvala a praštila s ním o zeď. "Proč zrovna komár," odfrkla si. "Tak pojďme, než se daj dohromady."
Rozběhli se chodbou a doběhli k šachtě.
"Tudy se asi spouští něco jako výtah," mínil znalecky Volta. "Jak se dostaneme nahoru? "
"Co zkusit zrušit gravitaci?" navrhla Kess. "Jenže potom ještě nemáme pohon, díky kterému bychom se nahoru dostali."
"A co kdybych zkusil, aby z mojí baterky šlehal vítr?" navrhl Volta.
"To by možná šlo," přikývla zamyšleně Fialová, "pokud to zvládnete. A Kess, hlavně nemaž ten vzoreček, který to světlo zpomaluje, jinak to bude vítr o rychlosti světla. A nahoře se rychlostí světla rozmázneme o strop."
"Tak jdeme na to," zamnul si potěšeně ruce Volta. Vytáhl baterku a chvíli se na ni díval. Pak ji zapl a rázem se zvedl vítr. A velmi prudký.
"Nechceš tam zkusit dát nějaký nižší chod? " navrhla Elen.
"No tak jo," přehodil intenzitu světla.
"Teď to prosimtě vypni, jdu psát vzoreček," zaúkolovala ho Kess.
"Máš to mít," řekl Volta a vítr se vytratil.
Kess si na ruku napsala vzoreček Fg= m*g a znaménko rovnosti přeškrtla.
"Tak jo, všichni si stoupneme do šachty," instruovala Fialová.
"Chyťte se za ruce, Kess s Voltou na krajích. A spusťte."
Kess na všechny postupně ukázala a začali se vznášet pár centimetrů nad zemí.
"Když je to schválně, tak je to totálně super," křikla nadšená Elen.
"Ne, to teda fakt není," odporovala jí Kess. " Je to příšerný."
"Zapínám," oznámil Volta a vypustil vítr.
"To je supeeer, pusť to rychleji," hecovala ho Elen.
"Opovaž se to pustit rychleji," vyhrožovala Kess. "Jestli si to zkusíš, tak si mě nepřej."
"Přestaňte se hádat vy tři," okřikla je Fialová. "Tohle je absolutně dostačující rychlost."
"Ajaj, a co teď," hlesnul Volta, když se prohnali okolo díry ve stěně šachty, prokazatelně výlezu.
"Tak změň směr tý pitomý lampičky," křikla Elen. Volta natočil baterku nahoru a v tu ránu se hnali zase dolů.
"A teď do strany," komandovala ho dál.
"Ty, pitomče, na tu druhou stranu, naprals nás do stěny!" řvala na něj Elen, když Volta neomylně namířil baterku přesně obráceně, než potřebovali.
"Sory, mělas to upřesnit," křikl na ni a namířil baterku správně.
Vyletěli z šachty ven.
"Kess, myslím, že by se nám zas hodila gravitace," připomněla, že stále ješte poletují nad podlahou, Fialová.
"Chvilku," zamumlala a začala opravovat vzoreček. V další chvíli všichni spadli na zem.
"Škoda," mínila Elen. "Byla to sranda."
"Ne, Elen, opravdu nebyla. Představ si, že by se mi potily ruce tak, že by se uprostřed šachty vzoreček rozmazal a my bychom spadli dolů."
"Stejně to byla sranda. I když jsme mohli spadnout."