Tvůrci příběhů

Pozor na padající tulipány

"Co uděláme s tou kostkou?" zvedla Kora pohled k nervózní Kess.
"Musíme si dát pozor, aby ji u nás nenašli. Schovat ji, dokud nezjistíme její tajemství."
Kess si s kostkou pohrávala a otáčela.
"Řekla bych, že je to hlavolam. Když správně poskládáme ty stěny, tak by se mohlo něco stát."
"Tak to hodně štěstí," popřála jí Kora a vrátila se ke svému čtení.
"To přece musí nějak-"
Cvak!
Kostka se Kess v rukou rozpadla na kostičky.
"Co si s tim udělala?" ozvala se polekaně Kora.
"Já, já nevim," zakoktala se Kess, "naskládala jsem tam do dvou směrů kolem dokola a jednou na celé stěně Sokrates* a ono se to rozpadlo."
"Proč zrovna tohle?" nechápala Kora.
"No, Platon byl Sokratův žák, tak jsem dospěla k závěru, že by to mohlo stát za zkoušku, když už na to jsou správný písmenka, a ta hvězdička tam byla tak nějak navíc," vysvětlovala Kess, zatím co se hrabala v dvaceti sedmi kostičkách.
"Hele," vytáhla tu, co byla uprostřed, "tahle vypadá nějak divně."
Držela v ruce krychli z chladného, zlatého kamene, která měla na každé straně vyrytý jiný smybol.
"Jé, zlatá kostka," přivřela oči Kora.
"Bude to spíš pyrit, řekla bych" zvedla ji výš Kess.

"Ukaž?" vzala jí ji Kora, "zajímavý. K čemu myslíš, že je?"
"Těžko říct," zamračila se Kess a začala se snažit kostky bez té prostřední zase seskládat zpět dohromady.
"Hmm," zabručela Kora a hodila si s kostkou na stole. Kess se na ni podívala.
"Padla ti -" začala, ale při pohledu na Kořin výraz se její pozornost okamžitě přesunula za ni. Maceška, která si do té chvíle zcela pokojně a bez jakéhokoli vědomí o tom, co se děje kolem ní, rostla v květináči, se zcela náhle a nečekaně přeměnila v obří masožravý tulipán. Ten se ve svém směšně malém květináči povážlivě zakýval, zaklonil květ dozadu, nemotorně zamával lístky jako by se snažil udržet rovnováhu a v zápětí vypadl z otevřeného okna ven.

"-kytka" dořekla už zcela zbytečně svou větu Kess.
"Hustý!" zamnula si ruce Kora, "teď konečně máme ňákou normální schopnost!"
"Hmmm," zatvářila se kysele Kess, "kdybychom to objevily dřív, tak jsem dneska na speciální hodině nemusela jen antigravitačně zvedat kamení."
"Pojďme to ještě vyzkoušet!" urgovala Kora, "je jich tam šest!"
"Tak jo," souhlasila opatrně Kess, "ale venku!"
Kora kostku popadla a strčila si ji do kapsy.
Vyběhly po schodech dolů do společenské místnosti.
"Hele, nepřeháníme to trošku s tím nadšením," zafuněla Kess, když se po seběhnutí schodů opřela o zeď.
"Taky bych řekla," přitakala Kora," už podruhé za dva dny, co naprosto zbytečně někam běžíme."
"Jde to s náma od desíti k pěti," ušklíbla se Kess a vyšla za Korou na chodbu.
Na schodišti se potkali s tříčlennou skupinkou studentů země.
"Nejseš ty náhodou ta neschopná holka?" prohodil k nim oběma jeden z kluků.
"Kterou z nás bys řekla, že myslí?" sykla koutkem Kess.
"Tipuju, že se nás snaží urazit obě," zamračila se Kora a pohled jí sjel k drobné palmě na vrchu schodů. V kapse si hodila kostkou a připravila se na ně poštvat žlutý vzteklý tulipán. Nic se ale nestalo.
"Ale," ušklíbl se druhý kluk, "chtěly by čarovat, jenže na to nemaj! Ženský do rukou síly země nepatřej. Pamatujte si to!" ukázal na ně obě prstem.
Kora rozčileně udělala krok vpřed. Schodištěm se rozběhla puklina a za nemalého dunění se začalo rozdělovat na dvě části. Kluci i Kess polekaně uskočili na stranu. Kora nechápavě koukala na svou nohu, od které se puklina táhla. Pak se pohybem rukama snažila donutit obě části, aby se stáhly zpět k sobě. Kluci se rychle vzpamatovali a pomohli jí.
Ještě jí věnovali jeden vyděšený pohled a pak zmizeli po schodech nahoru.
"Náfukové," odfrkla si Kess.
"Dva druháci a jeden prvák," ušklíbla se Kora, "zřejmě se k nim dostalo, že mi to s mými pseudoschopnostmi zrovna dvakrát nevychází."
"Teď už toho tolik mlít nebudou," spokojeně se usmála Kess.
"Jo," kývla Kora a pustila se dolů ze schodů, které už nejevily jedinou známku praskliny, "magořina."
Kess ji následovala halou ven ze školy a po nádvoří hradu. Branou vyšly ven na louku a pustily se do lesa směrem od jezera, které bylo oblíbenou destinací žáků školy.
Když se posadily do trávy Kora vytáhla kostku z kapsy.
"Puč," natáhla k ní nedočkavě ruku Kess.
Kora jí kostku trošku neochotně podala. Kess si s ní hodila. Padla květina. Břečťan na stromech se začal vlnit, kvést v několika barvách a zamotával se do různých obrazců.
"Tadá!" mávla Kess rukama nad svým uměleckým dílem. Ve chvíli, kdy se na úponky přestala soustředit, se jako hadi začly plazit ke Koře. Ta se před nimi vyděšeně stáhla, popadla kostku a hodila s ní. Úponky bez známky pohybu klesly na zem, jen barevné a nesedící kvítí zůstalo zamotané ve změti břečťanu.
Zato Kora zírala s otevřenou pusou. Kus křemene, kterého se dotkla, se proměnil na cosi, co až podezřele připomínalo zlato.
"Hustý!" vykulila oči Kess, "teď jsem na řadě já!" popadla kostku a hodila s ní. Chvilku čekala, co se bude dít. Pak se mírně zavrtěla. Natáhla ruce a čekala. Kus skály vedle ní se vytrhl ze země a začal levitovat. Kora podívanou skepticky pozorovala a zvažovala, jestli bude zase nucena utíkat.
Kess skálu posadila zpět.
"Nuda," prohlásila, "to de i se vzorečky."
Kora se ušklíbla a kostku si vzala, "teď něco lepšího," hodila s ní. Kostka se párkrát na mechu otočila. Kess se podívala na znak, který padl, ale okamžitě její pozornost upoutalo něco jiného. Kora zmizela. Jako by se do země propadla. Kess se rozhlédla.
"Koro?" zavolala. Nic. Opatrně zvedla kostku a prohlédla si emblém. Panáček stojící uprostřed zubaté skály.
"Ona se asi opravdu propadla do země," zamumlala Kess a začala se jí zmocňovat panika.

Kora se zčista jasna ocitla v temnotě. Padala. Dopadla tvrdě na zadek.
Zcela samozřejmě vytáhla z kapsy baterku a rozsvítila ji. Byla v podzemním tunelu. Co se mohlo stát? Zvedla se a oprášila.
Cítila se trošku nervózní, ale na rozdíl od Kess nepanikařila. Nemělo to cenu. Za prvé to bylo hrozně náročné a za druhé to vůbec k ničemu nevedlo. Na takovou hloupost byla moc optimistická a měla příliš malou energickou kapacitu. Kde byly opracované stěny podzemní chodby musel být někdo, kdo ji vykopal a kde byl ten, kdo ji vykopal, tam musel být taky východ zpátky na vzduch. A cesta ke stolu s jídlem.
Chodba mířila oběma směry. Kora pokrčila rameny a jedním se vydala.
Kess se zatím horečně snažila vymyslet, co bude dělat. Došla k závěru, že nejlepší bude zkusit hodit to samé, co Kora. Hodila. Padla jí květina. Za ní se ze země zvedl obří tulipán, otevřel držku a zavrčel.
"Sedni," přikázala mu rozčileně Kess a tulipán si poslušně dřepl za ohnutí stonku do podoby zakulaceného písmene N. Uraženě si ale založil lístky tam, kde by bývala byla hruď.
Další, co padlo, byl poslední neznámý symbol. Kess se nejistě rozmáchla rukou. Pak se opřela o skálu a strašně se lekla, protože její ruka do ní zajela jako do měkkého másla. Kess do skály zajela i druhou rukou, kus vytrhla a vymodelovala z něj kuličku. To teď asi na moc nebude. Nezbytně nutně potřebovala za Korou!
Hodila znovu a kámen vedle ní se vznesl do vzduchu. No to už snad neni možný! Co je tohle za blbej vtip!
Další hod. Konečně! Rychle chňapla po kostce a cítila, jak propadává zemí dolů, dolů, kamsi do hloubky.
Když dopadla, stejně jako Kora vytáhla baterku.
"Koro?" zavolala úzkostlivě.
Kamarádka, ač o pár stovek metrů dál, ji slyšela.
"Jo?" zavolala zpátky.
Kess se za ní rychle rozběhla.
"Simtě šetři dechem," zavrtěla pobaveně hlavou Kora.
"Kam myslíš, že to vede," zeptala se udýchaně.
"Vim já?" pokrčila rameny, "hlavně že někam."
Kess posvítila dál do tunelu baterkou. Světlo se zastavilo na něčem v dáli.
"Co myslíš, že to je?" zeptala se úzkostlivě Kess zatímco se k tomu přibližovaly.
"Těžko říct," zavrtěla hlavou Kora.
"Tak si poďme shrnout, co zatim víme o kostce," začala si zimomřivě a nervozitou třít ruce Kess.
"Takžeeee," protáhla Kora, "jedna strana dělá blbosti s kytkama. Další dělá díru do země, ta potom hází kamenim na velkou vzdálenost a jedna mění šutry na zlato"
"Jo," kývla Kess, "ta další dělá z šutrů modelínu a ta poslední, kdo ví co se nám to vlastně stalo."
"Skoro bych řekla, že sme se propadly zemí," rozhlédla se po tunelu Kora.
"Vypadá pravděpodobně," sohlasila Kess, "takže to máme manipulaci s podložím, to je ta trhlina, ovládání rostlin, zvedání věcí, změnu materiálu, průchod hmotou, a tvarování hmoty."
"Vskutku zajímavé," zamyslela se Kora, "myslíš, že ta chodba byla přímo pod náma?"
"Tak to nevim," pokrčila rameny Kess, "ale moc pravděpodobný to asi neni. Spíš bych řekla, že nás to hodilo na nejbližší volný místo."
"Jsou to dveře," konstatovala Kora, když se přiblížily na konec chodby.
"Prosím," mávla jí rukou Kess.
Kora se proti nim postavila a se zkušeným výrazem si je přeměřila. Pak vytáhla z kapsy tužku a profesionálně si před nimi zívla. Dveře následovaly jejímu příkladu. Stará zrezivělá klika zavrzala, jak se kov pod ní protáhl, protože se klíčová dírka roztáhla do širokého zívnutí. Kora do ní strčila tužku a párkrát s ní zakvedlala na obě strany. Dveře se s hlasitým skřípotem otevřely.