Tvůrci příběhů

Dvacetistěn

Stály před velkým, klenutým vchodem do chrámu. S dokonalým načasováním si vyměnily pohledy, pokrčily rameny a vešly dovnitř.
Ve velké vstupní hale se odrážely odlesky světla a tancovaly na výzdobě a sloupech. Pokračovaly halou až na konec k výrazně menším dveřím. Ty se skládaly ze dvou kamenných očí, jedněch úst a spousty čtverečků o velikosti menší dlaně.
"O co myslíš, že jde?" zeptala se Kora, zatímco si dveře pečlivě prohlížela. Než Kess stihla odpovědět, oči i ústa se otevřela a dveře promluvily.
"Zdravím vás. Pokud se chcete dostat dál, musíte proti mně vyhrát ve vznešené hře, ve hře těch nejlepších z nejlepších. Ve hře velkých emocí, urputného soustředění a strhujícího napětí. Ve hře, kde musíte prokázat své nejvyšší kvality, bystrost a intelekt. Ve hře na život a na smrt."
Kess s Korou se nejdřív podívaly jedna na druhou a poté na dveře. Dveře chvíli jejich nechápavým pohledům vzdorovaly a pak se vzdaly.
"Pexeso..." vysvětlily konečně.
Kess spokojeně poplácala Koru po zádech.
"To pro nás nezní špatně, že?" řekla.
"Oukej, do toho," protáhla si ruce Kora.
"Začínáš," vybídly jí dveře.
Kora si vybrala náhodný čtvereček a obě dívky naráz zasténaly.
"Bonsaje neeeee," zaúpěly synchronně.
Chvilku probíhala hra. Bylo otočeno celkem osm kartiček a dveře už měly jeden pár.
"Vždyť vypadají všechny úplně stejně," stěžovala si Kess.
"No právě!" lamentovala Kora, "jen občas některá má kulatý nebo hranatý květináč nebo je stříhaná opačně! Ale nejsou tam ani čísla! To nemáme šanci rozlišit."
"Počkej, spočítám nám statistickou pravděpodobnost, že to vyhrajeme," vytáhla Kess kousek papírku a začla na něj horečně počítat.
Kora ji chvilku pozorovala. Pak chvilku pozorovala strop. Poté se začla opravdu hodně nudit a pohledem bloudila po místnosti. Zrak jí padl na koště nenápadně se opírající o sloup.
"Ta podlaha je zaprášená," řekla vyčítavě směrem ke dveřím, popadla koště a dala se do zametání. Kess počítala.
"Mám to!" vykřikla Kess. "Spočítala jsem, že prohrajeme 15:35.
"No super," ozvalo se zpoza sloupu a vynořila se Kora, "ale myslim, že by ses možná měla jít mrknout na tohle."
Kess obešla sloup a stála před dveřmi. Před obyčejnými, dřevěnými, okovanými dveřmi.
"Zadní vchod, řekla bych," poznamenala Kora, "takových dalších hádanek nás určitě mělo na cestě čekat...." Sehla se ke dveřím, zívla, vytáhla tužku a bez zaváhání je otevřela.
Předm nimi se otevřela temná chodba. Rozsvítily kopesní baterky a vydaly se do jejích útrob.
"Hele, tak mě napadlo," začala Korlia, "že kdyby nás někdo viděl používat tyhle," zamávala baterkou, "tak bychom museli fakt hodně vysvětlovat."
"Ty tu asi neznaj, no," souhlasila Kess.
Po nedlouhé době dorazily k dalším nenápadným, malým, obyčejným dveřím, se kterými udělala Kora krátký proces. Za nimi se nacházela místost s podstavcem. Na druhé straně místnosti byly velké a honosné dveře. Podlaha byla pokrytá vodou. Na podstavci ležela modrá, blýskavá dvacetistěnka.
"Máme to," zajásala Kess a zvedla ji z podstavce. V tu chvíli voda na podlaze začla bublat a rychle přibývat. Dveře se za nimi zavřely.
"Jasně, že tu byla past!" vykřikla Kora.
"Jak se odsud dostanem?" panikařila Kess.
"Kostky!" napadlo Koru.
Obě jako jedna vytáhly z kapes kostky a začaly házet na podstavci. Koře padla kytka. Mech na stěně ožil, otevřel zubatou tlamu a začal se plazit ke stropu.
Kess hodila plameny. Namířila je na podlahu plnící se vodou. Voda chvíli přestala přibývat, zvedl se oblak páry, ale po chvíli plameny došly.
"No, aspoň to není už tak studený..." okomentovala situaci Kora.
Další padl symbol, který si Kora nevybavovala, co dělal. Opatrně položila ruce na dveře. Ty se v zápětí změnily ze dřeva na kámen.
"Tenhle asi mění materiál...." poznamenala Kora zamyšleně, "mám pocit, že jsem ho zatím viděla jen jednou."
Kess hodila. V zápětí místnost naplnila spousta kouře. Obě začaly kašlat a slzet.
"Musíme fakt hodně rychle pryč!" chrchlala Kess.
Kora hodila modelování kamene. Pustila se do kamenných dveří. Čast jich sebrala, zmačkala a zahodila. Kouř začal mizet ven, ale voda stále přibývala.
Padl výbuch.
"K zemi!" křikla Kess na Koru a schovala se s ní za kamenný podstavec. Dveře explodovaly. Kousky kamene létaly všude. V zápětí se obě zvedly a rozběhly za pokašlávání do doutnajícího tunelu, kam se valila voda a kouř.
Když vyběhly do vchodové haly, dveře s pexesem na ně nechápavě hleděly.
"Víš, kam si můžeš strčit ty svoje bonsaje, žejo?" křikla na ně Kess, zatímco vykašlávala kouř a vyklepávala vodu z bot.
"A co orchideje?" nabídly zoufale dveře, "ty byste si se mnou nezahrály?"
"Ne," odmítla Kess, " my už jdeme."
"Tak mě napadá," řekla za šplouchavé chůze Kora, " že jsem ty dveře asi vlastně mohla otevřít a ani jsme je nemusely odbouchnout...."
Kess se na ni unaveně podívala, "no tak mě to nenapadlo, abych pravdu řekla. Asi jsem v té době myslela na něco trochu jiného."
Vypotácely se z chrámu ven. Sedly si do trávy a začly prohlížet novou kostku.
"Takže ikosaedr," pronesla zamyšlené Kess.
"Uka," dožadovala Kora. Kess jí dvacetistěnku podala. Kora ji převalovala mezi prsty. Opravdu vypadala trochu jako perla.
"Každej symbol je tam dvakrát," poznamenala Kora.
"Ajo," všimla si Kess.
"Tenhle vypadá jak tsunami," ukázala na jeden Kora.
"A tenhle jako kapka" zapíchla prst do dalšího Kess.
"Tady je mráček, ze kterého prší."
"A tady bublající voda."
"Tohle zase vypadá jako led."
"A tenhle je tornádo?"
"Ne, to spíš bude vodní vír."
"Proč tu je proboha koule?"
"Tak to taky netušim, co by mohlo být."
"Tady je postavička s rybí hlavou?"
"Asi může kecat s rybama."
"Co myslíš, že jsou zač ty krystalky tady?"
"A ta ruka? To je zase co?"
"Těžko říct."
"Zkusíme to?" navrhla Kora.
"Do toho," kývla Kess.
Kora vzala matnou modrou dvacetistěnku a hodila s ní. Padla koule.
Kora párkrát máchla rukou, z potůčku vedle nich se vznesla vodní koule asi o velikosti Kořiny hlavy a začla se točit nad její dlaní.
"Hustýýý," obdivovala Kess.
Kora se rozmáchla a hodila koulí po chrámu. Ta se rozpleskla o stěnu a roztekla. V tu chvíli už Kess svírala kostku v ruce.
"Rybí..." začla, ale nedořekla. Najednou vytřeštila oči a začala lapat po dechu.
Kora na ni chvilku nechápavě koukala, pak jí najednou došlo, co se děje a strčila Kess hlavu pod vodu. Kess se vděčně nadechla vody a zabublala díky.
Kora hodila znovu kostkou. Kess se vynořila z potoka a lapala po dechu.
"Teda tohle je brutální!"
"Padla mi tsunami," poznamenala Kora. Potůček se začal zvětšovat a zvětšovat.
Najednou se vedle chrámu objevil šílený králík. Kora s Kess na něj s otevřenou pusou zíraly. Za nimi se hromadila voda a stoupala.
Kora máchla rukou a voda se přes ně přehnala. Přelila se přes ně jako stěna, vyhla se jim a spláchla králíka do vnitra chrámu.
"Na toho už jsem zapomněla," poznamenala Kess, "takhle to dopadne, když se problémům vyhýbáš místo abys je řešil."
"Zpátky to asi pro jistotu zase vezmeme tou strouhou, co?" zhodnotila situaci Kora.
"Boty už stejně máme mokré," pokrčila rameny Kess, "takže takový rozdíl to nebude."

V chrámu jedině perla.