Weasley a Blacková?

Je To On

Vešla si do velké síně a zahlédla si ho. Byl stejně tak hezký jako včera. Koukal do prázdna a měl neutrální obličej. Vypadalo to, že je hodně zamyšlený. Ovšem když tě spatřil, vykouzlil se mu na obličeji úsměv a jeho kaštanově hnědé oči se rozzářili.

"Ale, ale... Že by se nám někdo zakoukal." řekla Cho.

"prosímtě. Vždyť ho ani neznám." odbila jsem ji a šly jsme si sednout k našemu stolu.

"je to Fred nebo George?" zeptala jsem se.

Otočila se na chlapce a prohlásila "tohle je George, ale prosím než si s ním budeš chtít něco začít dávej si pozor. George není zrovna vztahový typ člověka."

"neboj. Ani ho neznám a nemám v plánu mu hned padnout kolem krku. Je sice zatraceně sexy, ale teď na vztah nemám. Když jsem odjížděl z Krásnohůlek musela jsem se rozejít se svým přítelem. Byli jsme spolu dva roky, ale vztahy na dálku nefungují." odsekla jsem

" To je mi moc líto. " řekla Cho se soucitem v očích

" nemusí. " usmála jsem se a na talíř si položila dva muffiny. Po té, co jsem dojela a už jsem se zvedala, že odejdu, ke mně přišel.

" Cho, jaktože si nás ještě nepředstavila se svojí velice okouzlující kamarádkou. "

" Malfoy. Samozdřejmě. 1. Se nebavíme 2. Nechci, aby Clara udělala chyba a něco si s tebou začala." odsekla celkem hezkému, blonďatému chlapci. Byl celý v černém a měl krásně světle modré oči. A ten jeho úsměv bože. Mám pocit, že se rozteču.

"Jsem Clara" podala jsem mu ruku.

"Jsem Malfoy, Draco Malfoy." pronesl celkem vznešeně. " Kdyby jsi někdy potřebovala s něčím pomoct, najdeš mě na zmijozelské koleji." otočil se ke mně zády a odešel z místnosti.

"Být tebou tak na něj nemyslím. Jediný co umí je chvástat se a lámat srdce." řekla mi Cho.  Vypadalo to, že mluví pravdu, ale přece jen mě k němu něco přitahovalo.

"Tak jdeme. Musím jít na pokoj a nachystat si věci na rychlé formule." usmála jsem se a Cho mi úsměv opětovně vrátila. Zvedli jsme se a utíkali na pokoj.

Na pokoji jsme si vzali všechny věci a dali jsme si závod kdo bude na hodině rychleji. To bych však nesměla být pako a na chodbě ho srazit.

" Strašne se omlouvám, neviděla jsem tě." zvedla jsem hlavu, abych viděla koho jsem srazila. Když jsme navázali oční kontakt, přišlo mi, že se v těch čokoládových očích topím.

"To je v pohodě, taky jsem úplně nevnímal cestu. Jsem George mimochodem." usmál se a já mu úsměv opětovala. "Clara" pronesla jsem. Pomohl by posbírat učebnice, poděkovala jsem mu a utíkala jsem do třídy za Cho.

"Kde jsi byla tak dlouho? Máš jediný štěstí, že tu učitelka ještě není."

Zčervenala jsem, protože až teď mi došlo, že to vlastně byl on. Ten krásný kluk se zrzavými vlasy. "Jo to mám. Trochu jsem zakopla a musela sbírat věci co mi popadali." zalhala jsem, protože jsem ji nechtěla všechno vysvětlovat. Bylo mi jasné, že by se na vše vyptávala.

Hodinu jsem si odseděla, ale nevnímala jsem. Pořád jsem přemýšlela nad Georgem. Nad všemi jeho dokonale poskládanými pihami. Krásně hnědými oči, ve kterých je tak snadné se utopit. Nad jeho zrzavými vlasy, které byli rozházené do všech stran. Claro co to děláš, vždyť ho ani pořádně neznáš, jsi tu teprve druhý den a už básníš o klukovi, před kterým si se už stihla strapnit a srazit ho k zemi. Zeptala jsem se smaa sebe v duchu.

Cho semnou zatřepala a vyvedla mě z myšlenek. "Dělej vstávej. Musíme jít na bylimkářství. Letos to máme s vyšším ročníkem, protože jejich učitel odešel z Bradavic a jinak to prý nejde." protočila očima a nahlas vydechla.

Po cestě na hodinu jsme se bavili o rodině a jaké to je u nich doma.