Weasley a Blacková?

Famfrpálový Trénink

Uplynulo pár dalších dní. Párkrát jsem během týdne narazila na George jen jsme se na sebe usmáli a šli dát. Já ho potom měla samozdřejmě celý den v hlavě, ale on si mě nevšímal. Jako kdybych neexistovala. Byla jsem taky ještě na procházce s Cho a Lunou a ty mi ukázali, kde je famfroálové hřiště, abych se v sobotu nestratila. Odmítli tam jít semnou, takže tak budu muset jít sama.

Bylo to tady po týdnu konečně sobota. Byla jsem natěšená, ale trochu nervózní, protože jsem věděla, že v družstvu George a Fred. Freda jsem nějak moc nepotkávala. Když jsem ho potkala, tak jsem mu řekla ahoj, ale on se na mě vždy jen podíval a šel dál. Takže buď proti mě  Weasleyovi něco mají, nebo jsem je ničím nezaujala.

Ráno kolem 9 jsem vylezla z postele namalovala jsem se, oblikla si oblíbené černé džíny s vysokým pasem a bílé crop top triko. Vydali jsme se spolu s Cho na snídani. Dala jsem si nějaké ovoce a croissant. S Cho jsme si povídali a hodně jsme se nasmáli. Myslím, že z nás budou hodně velké kamarádky. Dojedli jsme a chystali jsme se k odchodu z velké síně zpět do společenské místnosti, ale u východu mě zastavil Oliver.

"Jdi napřed já tě doženu." oznámila jsem Cho

"Ahoj. Co potřebuješ?" zeptala jsem se Olivera.

"Platí teda, že se na nás dneska přijdeš podívat?" zeptal se a nadzdvihl obočí.

"Počítej semnou."

"Skvělé. Všichni kluci z týmu se už nemůžou dočkat, ale já nejvíc." naklonil se a pošeptal mi to do ucha. Já se podívala přes jeho rameno a viděla jsem, jak na nás všichni z týmu koukají. Samozdřejmě kromě George a Freda.

Usmála jsme se " I Weasleyovi?" řekla jsme trochu sarkasticky.

Oliver jen zavrtěl hlavou že strany na stranu a trochu posmutněl.

"Neboj. Já se stejně nejvíc těším, až uvidím hrát tebe." věta, kterou jsem právě řekla, ho pořádně rozveselila.

"Tak zatím." řekl a odešel zpátky je stolu.

Zybtek dne uběhl jako voda. Bylo třičtcrtě na jednu a já se vidala na trénink. Na hřiště jsem dorazila 2 minuty před jednou hodinou odpoledne. Viděla jsem, že kluci už jsou nachystaní dole na hřišti a Oliver jim dává rozkazy. Šla jsem si sednou na tribunu, abych na ně měla hezký výhled. Po chvíli mě Oliver spatřil, dal svému týmu pohov a vyletěl ke mně na svém koštěti.

"Tak jsi dorazila." usmál se

"Copak si myslíš, že bych se na tebe vykašlala?"

"Nemyslím... Hele trénink bude trvat hodinu a potom máme takovou menší párty u nás na koleji. Nechtěla by jsi přijít?"

"Já nevím.. Párty není zrovna něco pro mě."

Když ti uslyšel Fred okamžitě vyletěl za námi.

"Ale no taaak... Blacková. Musíš přijít."

Ztuhla jsem. On zná me jméno? On ví, že existuju. Sice bych byla radši, kdyby to byl George, ale ten nad chováním svého bratra jen protočil oči a nevšímá si mě.

"Možná.." nejistě jsem odpověděla a na prázdno polkla.

"Budu se na tebe těšit." odpověděl Fred, mrkl na mě a odletěl zpět dolů.

"No vidíš i Weasley se na tebe těší." zasmál se. Lehce jsem ho bouchla do ramene a taky se zasmála.

"Ok, tak se dívej jak jim natrhnu prdele a v 7 tě budu čekat před naší kolejí. Přijdu ti otevřít."řekl a pak odletěl zpátky k týmu.

Pilně jsem sledovala zápas a snažila se hru pochopit. V Krásnohůlkách jsme famfrpál neměli. Naše ředitelka říkala, že pro dámy se to nesluší.

Chvíli jsem sledovala Olivera jak chytá všechny míče, aby neproletěli kruhy a nevšimla jsem si, že na mě letí potlouk. Potlouk byl kousíček ode mě a já se už smiřovala s tím, že mě trefí do obličeje a budu mít zlomený nos. Měla jsem zavřené oči a čekala jsem, že mě každičkou sekundu trefí, ale ono nic. Opatrně jsem otevřela oči a viděla přede mnou na koštěti George, jak drží potlouk v ruce.

"Jsi v pořádku?" zeptal se velice přátelským hlasem.

"Jo, jsem v pohodě." opravdu jsem byla v pohodě, jenom jsem se klepal zimou, protože jsem si v září vyšla v krátkém triku a riflích. George si všiml, že se klepu zimou a odletěl dolů k hřišti. Myslela jsem si, že chtěl ukončit konverzaci, ale po chvíli se vrátil a dal mi svůj svetr.

"Tady máš. Je mi jasný, že ti je zima. Na večírku mi ho vrátíš." dořekl a odletěl zpátky hrát.

Nestihla jsem mu nai poděkovat. Usmála jsem se a koukla na svetr. Byl vínově červený a měl na sobě vyšité G. Krásné voněl. Voněl jako... Ehhh jako... Prostě jako George. Oblékla jsem si ho na sebe. Byl mi hodně velký, ale to mi nevadilo. Musela jsem přemýšlet nad tím jeho pohledem, když mě zachránil. Ten malý úsměv a krásné hnědé oči. Když trénink skončil prohodila jsem ještě pár slov s Oliverem a vrátila jsem se na pokoj. Po cestě na mě všichni koukali a já nevěděla proč.

Pak jsme ale přišla na pokoj a Cho jen vykřikla "To snad ne?!"

Doufám, že se vám příběh zatím líbí. Ještě bude jeden díl a pak bude nejspíš George pov, ale nic neslibuji
Claire ❤️