Weasley a Blacková?

Taneční Příprava

Po Prasinkách jsem šla rovnou na pokoj a usla, protože jsem chtěla na vše zapomenout. Nějak jsem se proplakala ke spánku tak, aby mě nikdo neslyšel.

***************

Ráno mě vzbudili sluneční paprsky na mých očních víčkách. Holky se už chystali na snídani.

"Panebože máš úplně napuchle tváře." řekla potichu Luna.

Šla jsem k zrzadlu a vážně. Měla jsem je opuchlé a na nich stopy po slzách. Bylo mi to jedno. Jenom jsem si vlasy dala do neupraveného drdolu, povytáhla jsem si pár pramenů vlasů, dala na sebe šedé volné tepláky a velkou šedou mikinu. Vypadala jsem jak smrtka, ale vážně jsem to neřešila. Ať si každý myslí co chce.

Odešli jsme na snídani. Byla to poslední sobota v listopadu a bylo osm ráno. Když jsme vešli do velké síně, nikoho jsem si nevšímala. Šla jsem si sednout na svoje místo, kde vždy sedávám. Vedle mého místa už čekal Hardin. Koukal na mě jako na příšeru. Nedivím se mu. Cho, Luna a Hardin vedli nějakou konverzaci, ale nevnímala jsem je. Pořád jsem očima kmitala na svůj talíř a na George. Ten se na mě jen smutně díval. Zvedala jsem se, že už odejdu, ale Brumbál začal s nějakým proslovem.

"prosím o pozornost! Dnes v 10 buďte prosím všichni ve velké síni. Budete mít taneční hodinu na náš ples, který se koná za dva týdny." dořekl a šel se posadit. Já se sebrala a šla na pokoj. Lehla jsem si do postele a čekala než bude třičtvrtě na deset, abych mohla jít. Pořád jsem brečela, ale naštěstí jsem byla v pokoji sama. Bylo za dvě minuty třičtvrtě na deset, tak jsem si utrpěla slzy, vylezla z postele a šla do velké síně. Tam na mě už čekali moji kamarádi. Neměla jsem náladu se s nimi bavit, tak jsem šla do rohu místnosti, aby si mě McGonagallová nevšimla.

"Prosím Blacková. Potřebuji někoho na ukázku a přidám k tobě... Ach ano George Weasley pojď."

S nechutí jsem šla doprostřed místnosti a čekala na George.

"Weasley chyťni jednou rukou Claru za bok a druhou za ruku. Claro ty mu jednu ruku polož na rameno a nečekaně ho druhou chyťni také za ruku."

Udělali jsme co řekla. Oba jsme věděli jak se tenhle společenský tanec tancuje, takže hned potom co McGonagallová dala Filchovi pokyn k hudbě, jsme se začali hýbat. McGonagallová byla z nás nadšená, jak mám to šlo. Já se vyhýbala Georgovému pohledu, ale cítila jsem, jak mi propaluje kůži pohledem.

"Výborně. Šlo vám to skvělé. Ostatní utvořte páry a vy dva zůstaňte jak jste." řekla McGonagallová. Ostatní utvořili páry a začali tancovat. S Georgem jsme se taky dali do pohybu.

Po chvíli se George zeptal. "A jak se teď v poslední době máš?"

Neodpověděla jsem mu.

"Halo? Posloucháš mě?" dořekl a já se mu podívala do očí. V jeho očích jsem uviděla strach a smutek.

"Slyším tě, ale nechci se s tebou bavit." odsekla jsem mu a svůj pohled opět směřovala na svoje nohy.

"To jako vážně?" zeptal se podrážděně

"Co myslíš?" zeptala jsem se ironicky

"Hele já se ti omlouvám. Znovu, ale..." nemohl pokračovat dál, protože jsem mu do toho skočila.

"Myslíš, že omluva to spraví? Ty si semnou hraješ. Chvíli mě chceš a chvíli ne. Lámeš mi srdce pořád a pořád dokola." řekla jsem potichu. Pak jsem se od něj odstrčila a odešla. Hardin si toho všiml a utíkal zamnou.

Stihl mě na chodbě a chytl mě za zápěstí
"Co se stalo? "

"Prosím, neřeš to. To je jedno.."

"Když chceš, nebudu se ptát, ale nech mě tě alespoň tě obejmout a být tady pro tebe." pousmál se

"děkuju.." šeptla jsem, vzala jsem ho za ruku a sedli jsme si na parapet okna. Ležela jsem mu na hrudníku a on mě jen objímal a vážně se na nic neptal. Bylo to prostě skvělé. Chvíli jsme tam takhle seděli, ale pak jsem slyšela řev na chodbě. Poznala jsem, že jeden hlas patří Oliverovi a pak mi došlo, že druhý kluk je George. Utíkala jsem za něma a před nimi jsem se zastavila.

"To kvůli tobě Clara vypadá takhle! Ty jsi jí to způsobil. Všechnu tuhle bolest!" křičel Oliver na George.

"Myslíš, že to nevím? Nechtěl jsme! Nikdy jsem neměl v úmyslu jí ublížit!" bránil se George. Koukalo na mě spousta lidí, tak jsem do toho vkročila.

"Děláte si srandu? Uklidněte se... Dívá se na vás spousta lidí. Je to moje věc, tak to neřešte." strčila jsem do nich a s brekem utekla. Utíkala jsem na astronomickou věž. Čekala jsem, že tam nikdo nepřijde, ale bohužel... Objevil se tak Oliver.

"Hele, omlouvám se." poškrábal se nervózně na zátylku.

"Slíbil si, že to neřekneš.. A taky si slíbil, že už se nebudeme hádat." řekla jsem potichu mezi vzlykáním.

"Já vím, ale potom, co jsem tě viděl, jak jsi utekla, tak už jsem se nedokázal udržet."

Nevěděla jsem co říct. Oliver si ke mně sedl a objal mě kolem ramen. Položila jsem mu hlavu na jeho rameno a takhle jsme tam seděli. Bavili jsme se o tom, co se stalo v Prasinkách.

Poslední týden byl obyčejný. Párkrát jsem byla na astronomické věží s Oliverem a povídali jsme si o všem. Jednoho dne jsem šla na oběd a když jsem vešla do síně čekal tam Hardin. Chytil mě za ruce a řekl

"Claro Blacková. Udělala by jsi mi tu radost a šla semnou na bál?" zeptal se s tak neodolatelným úsměvem až se mu na tváři objevili dolíčky. Nemohla jsme ho odmítnout a halvne jsme ani jiný doprovod neměla a sama jsem tam rozhodně nechtěla jít.

"Budu moc ráda." usmála jsem se. Hardin mě objal a dal mi pusu do vlasů. Šli jsme se posadit ke stolu a povídali si. Byla jsem konečně po dlouhé době šťastná. George se na mě smutně a zabíjel Hardina pohledem. Bylo mi to jedno....

Ano vím... Zakončila jsem to dost blbě, ale v příští kapitole to vynahradím.
Claire 💗