Mystery: Fairytale Gone Bad

Skutečná válka je jinde

Snažím se někde ukrýt, abych nemusela s nikým bojovat, když si všimnu, že Peter si opravdu vybral za cíl Steva. Naštěstí se řídí mými radami a nejde na něj přímo. Nejsem si jistá, zda by mu Steve opravdu neublížil. Přestože mám Petera ráda, když si všimnu, že dostal mého muže, což mě značně překvapilo, ukazuju Stevovi, jak se z jeho pavučin dostat. Naštěstí mě pochopí a Peter letí vzduchem. Dopadne kousek ode mě. Pomáhám mu vstát.

„Snaž se od něj držet dál. Nechci, aby ti ublížil."

„Myslím, že to právě udělal, ne?"

Musím se usmát.

„Prostě se od něj drž dál."

Kývne na souhlas a než si mě stačí Steve všimnout, odběhnu na jiné místo, kde mohu jejich boj sledovat. A případně ovlivnit.

Nakonec nacházím takové místo u kola nástupního tubusu k letadlu. Když slyším, co Peter říká, musím se usmát. Myslím, že Steve je nebezpečný, i když se nemýlí. A mýlí se vůbec? Podle Tonyho ano. Ale já si to nemyslím. Proto mu ukazuju, ať hodí štít přesně do místa, kde stojím. Takže celý tubus padá na Petera. Vím, že to zvládne a nechá Steva na pokoji. Když tak poslouchám jejich rozhovor, všimnu si, že Steve v něm vidí to, co já. To, že by tu místo něho mohl jednou stát náš syn. Je to ještě kluk.

Když Steve odbíhám, zvedám tubus dost vysoko na to, aby Peter mohl bezpečně vyklouznout.

„To jste mu poradila?"

„Možná."

„Jak jste věděla, že mě to nerozmačká?"

Dívám se na Steva, který se právě ohlédl naším směrem.

„Protože v tobě vidím jednoho kluka z Brooklynu, kterého znám."

Dívám se na boj, když mi něco dojde. Snažím se najít Sama. Nejdřív pomocí očí, ale to se mi nedaří, takže zapojuji telepatii.

„Same?"

„Teď jsi teda na naší straně? Protože by se nám celkem šikla pomoc."

„Tak to se ti nebude líbit můj nápad."

„Povídej."

„Pokud je to všechno pravda, potřebuju, aby se do letadla dostal i Steve. Vím, že vás nebude chtít opustit. Ale já ho tam potřebuju. Skutečná válka je jinde. A kdo jiný ji může vyhrát než Kapitán Amerika?"

„Fajn. Uvidím, co se dá dělat."

„Potřebujete něco překvapujícího. A já vím, že něco takového máte. Jen o tom nevíte. Což je super, protože o tom neví ani Stark."

„Mám se ptát?"

„Radši ne. A Same? Děkuju. Za všechno."

„Musíš být opravdu zoufalá, když mi říkáš jménem."

Rychle najdu Scotta a vysvětlím mu, co po něm chci.

„Dělal jsem to jenom jednou, J. A víš, jak to skončilo. Byla jsi u toho."

„Já vím. Ale věřím ti. Dokážeš to."

Rychle ho obejmu.

„Musím jít."

Když se po pár minutách dívám na několikametrového Scotta, musím se usmát. Fakt to zvládl. A teď je řada na mně. Sundám si vysílačku, ze které řve Tony, kde jsem, z ucha a rozšlápnu ji.

„Přece sis nemohl myslet, že ti Steva nechám napospas, Tony."

A vydám se směrem k hangáru.

Už jsem skoro tam, když Vision nechá spadnout jednu z věží. Wanda ji drží, dokud na ni nezaútočí Rhodes. Jedinou energetickou vlnou ho posílám z dosahu těch jeho elektromagnetických vln. Pomáhám Wandě se zvednout.

„Proč to na tebe nepůsobilo?"

„Umím si zablokovat mysl. Je to důvod, proč nedokážu číst Stevovi myšlenky. On ji blokuje neustále. Ale teď jim musím pomoct."

Vyšlu energetickou bariéru, která snad zadrží sutiny na dost dlouho, aby se dostali dovnitř.

Když už nedokážu udržet energetickou stěnu, sutiny spadnou a zatarasí vchod. Rychle k nim běžím a v jednom místě je nechám rozestoupit. Vcházím dovnitř a všimnu si, že se Steve usmívá. Do chvíle, než si všimnu, že na mě míří Nat.

„Tohohle budu litovat."

Vystřelí, ale elektrický náboj nezasáhne mě, ale krále T'Challu, který do otvoru vlezl těsně za mnou

„Běžte."

Podívám se na Nat, ale ta jen vystřelí další náboj do T'Chally. Běžím ke Stevovi.

„Jdu s vámi."

V tom mně chytne za ramena a dlouze se mi podívá do očí.

„To ne. Musíš tu zůstat. Kvůli dětem, kvůli mně."

Vytrhnu se mu.

„Tak si sakra přiznej, že mě tam potřebuješ!"

„Nepotřebuju, Jamie. Potřebuju tě tady. Potřebuju, abys to Tonymu vysvětlila."

V ten okamžik mě nechá na chvilku nahlédnout do své mysli. Překvapí mě to, možná víc než to, co tam vidím. Pádný důvod, proč se opět musím přidat k Tonymu. Zhluboka se nadechnu a přikývnu.

„Nevím, jestli mi bude věřit."

„Bude. Vždycky ti věřil. Uvěří ti znovu."

Otočím se na Buckyho. Ten se na mě podívá s takovým úšklebkem. Podívám se mu do hlavy a musím se ušklíbnout taky. Fakt si myslí, že jsem pro Steva až moc dobrá? Je vidět, že toho hodně neví.

„Jeden z vás mě bude muset zranit," otočím se na Steva a upřeně se na něj podívám, „a já vím, že ty to nedokážeš."

Hodím Buckymu zbraň. Ten se podívá nejdřív na Steva a pak na mě.

„Já nemůžu. Už jednou jsem vám ublížil, i když nevědomě."

Nemusím mu číst myšlenky, abych věděla, že o mě nejde. Nechce ublížit Stevovi. Podívám se na něj. Přikývne a vezme si zbraň od Buckyho. Nechám z rukou vytrysknout energii a zhluboka se nadechnu.

„Nech nás jít, Jamie."

„Ty víš, že nemůžu. Snažila jsem se ti zachránit život. Nemůžeš ho zahodit."

Nechávám obmotávat energii kolem Steva jako by to byly provazy. Vidím, že zahazuje zbraň. Jednou mi říkal, že od doby, co se naučil plně využívat možnosti štítu, palné zbraně opustil. Přitáhnu si ho k sobě a dávám mu šanci ten boj ukončit hned na začátku. Ví, že když někomu chci podtrhnout nohy, odkryju si levou stranu. Několikrát toho při tréninku využil, ale tentokrát ne. Leží na zemi a já na něj vysílám kouli, ale tak rychle, aby před ní stihl uhnout. Dostává se na nohy a štítem odráží mé energetické útoky. Snaží se dostat ke mně, ale já kolem sebe vytvořím bariéru. Ale ne dostatečně silnou, takže se jí Steve pomalu prodírá ke mně. Když už dosáhnu na jeho štít, který drží před sebou, chytím se jeho okraje a přeskočím ho. Využiju energii dopadu a kopnu ho vší silou do zad, což evidentně nečeká, rychle se zvedne a zachová se jako bych byla kdokoliv jiný. Jen vidím, jak z pravé strany přilétá štít přesně ve výšce mého obličeje. Než stačí narazit do mé spánkové kosti, všímám si ruky, kterou tam Steve stačil strčit. Poslední, co slyším je prasknutí jeho kosti. Pak už jenom letím vzduchem a s tupým žuchnutím se sesunu v bezvědomí k zemi.