Mystery: Fairytale Gone Bad

Registrační značka

„Konečně jsi doma."

Odhodil tašku i se štítem stranou a obejmul mě.

„Málem jsem už nikdy nepřijel."

„Já vím. Jde to na všech kanálech."

V tom k němu přibíhá i malý Oliver v patách se Sky. Oba ho pevně obejmou. Na Stevovi je vidět, že mu opravdu chyběli. Jasně, že bych byla radši, kdyby byl třeba, co já vím, prodavačem, ale tohle je můj Steve, muž, kterého jsem si vzala a kterého miluju.

Nandávám nám večeři, když mě chytí za ruku a stáhne mě k sobě na klín. Pevně mě obejme.

„Bál jsem se. Tolik jsem se bál."

Začnu ho hladit po vlasech.

„To nic, Steve. Všechno bude v pořádku. Jen... Nevíš, co mi může chtít někdo z ministerstva?"

„Co?"

„Přišlo to dnes ráno. Volala jsem ti kvůli tomu."

„O ničem nevím. Zkoušela jsi Tonyho?"

„Ten mi to už několikrát zavěsil. Myslím, že o tom něco ví, ale nechce to říct."

„Kdy to má být?"

„Za dva dny na základně. Vůbec to nechápu. A musím zajistit dětem hlídání. A teď jez, než to vystydne."

Dva dny uplynuly jako voda. Opět mi život ukázal, jak krásné by mohlo být, mít tu svou druhou polovičku napořád. Ale bavilo by mě to? Asi ne. Takhle si ty společné chvíle víc užijeme. A dětem jejich otec aspoň nezevšední. Ale ta myšlenka ve mně stále hlodá... Co když se jednou nevrátí? Co když tu jednou místo něj bude stát jen nějaký panák v uniformě s americkou vlajkou a vzkazem, že byl zabit při misi? Dřív jsem ho mohla chránit, ale teď? Rychle ty myšlenky zaplaším a snažím se namalovat, když ke mně Steve přistoupí zezadu a obejme mě. Je cítit kolínskou, takže se zrovna oholil.

„Nepotřebuješ se zkrášlovat. Už jsi krásná dost."

Otočím se na něj. Je tak kouzelný, zvlášť takhle ráno po noci strávené milováním.

„Měl by ses obléct. Za chvilku musíme jít."

„Já jsem za minutku. Kdy má dorazit hlídání?"

„Ta slečna už tu je. Měla na internetu moc dobré reference, tak doufám, že je zvládne."

Loučím se s dětmi.

„Hlavně nezlobte. Svačina i oběd jsou v lednici. A ať nejedí moc čokolády."

„Jamie, pojď už."

Nasedám ke Stevovi do auta a oba máváme svým dětem.

„Kdy jsme byli naposledy někde bez nich?"

„Hm... V Sokovii."

„To nebyl zrovna příjemný výlet."

Po chvíli jízdy parkuje v prostorách základny. Všimneme si luxusního sporťáku.

„Tony?"

„Nejspíš."

Ruku v ruce vstupujeme dovnitř.

Když Steve zaregistruje Wandu, posmutní. Opravdu jsem se snažila, aby zapomněl na to, co se tam stalo, ale nejde to.

„Nemohli jste za to. To Rummlow. Vy jste na něj tu bombu přece nedali."

„Měl jsem si ji všimnout dřív."

„A co? Co by se změnilo? Steve, nemůžeš si vyčítat všechno."