Mystery: Fairytale Gone Bad

Zvládneme to. Spolu - TS

POHLED TONYHO

Když jsem přišel na základnu, připadal jsem si sám jako nikdy předtím. Vyndal jsem mobil a rychle našel číslo té, se kterou jsem potřeboval mluvit.

„Potts."

Srdce mi trochu poskočilo, když jsem uslyšel její hlas.

„Pepper. Potřebuju tvou pomoc. Já..."

V tom se mi zlomil hlas.

„Tony, stalo se něco? Viděla jsem tu bitvu na letišti. Jsou všichni v pořádku?"

„Ne. Pepper, já ji zabil. Zabil jsem Jamie."

„Uklidni se, Tony. Řekni mi to hezky od začátku."

Během pár hodin už Pepper stála na prahu základny. Obejmula mě jako by se mezi námi nikdy nic nestalo.

„Co máš v plánu?"

„Musím ji uspořádat pohřeb. A zjistit, co bude s dětmi."

„Dobře. Postarám se o to. Zavolám právníkovi."

Těch několik dní do pohřbu jsem se snažil nějak zaměstnat svou mysl něčím jiným. Pepper byla skvělá a o všechno se postarala, takže já se mohl starat o Rhodeyho. Udělal jsem mu podporu, díky které mohl alespoň trochu chodit. Tedy do doby, než zrealizuju ten nápad Jamie.

„Je to jen prototyp. Chci zpětnou vazbu. Cokoliv tě napadne. Tlumiče. Zlepšit úkrok. Držák na pití."

„Možná by to chtělo klimošku tam dole."

V poslední chvíli jsem ho zachytil. Povzdechl jsem si.

„Jamie by na to myslela."

„Jenže už tady není, Tony. Musíš se s tím naučit žít."

„S vinou za její smrt? To půjde dost blbě. A vstávej. Podám ti ruku."

„Nepomáhej mi."

Chvíli jsme tam jen tak potichu seděli.

„138."

„Co?"

„138 bojových misí. Tolik jsem nalítal, Tony. Každá mohla být má poslední, ale já letěl. Protože stálo za to bojovat. A Jamie, ač jsme se moc nemuseli, byla stejná. Nemusela dělat nic z toho, ale udělala to. Protože to za to stálo."

Musím se usmát. Jamie se s Rhodeym přímo nesnášela. Vlastně to bylo oboustranné. Ale Rhodey uměl ocenit dobré vlastnosti i u svých nepřátel.

„Mimochodem víš, že nás Jamie doběhla? S tou smlouvou."

„Podepsala jí, ne?"

„Ale jako Rýdlová, ne Rogers. Ten podpis byl neplatný."

Rhodey se jenom usmál. Tohle byl přesně styl Jamie. Udělat něco, co na první pohled vypadalo jinak, než na ten druhý.

„V pohodě?"

Rhodey přikývl. Ozvalo se zaklepání. Za dveřmi stál starší pán s balíčkem.

„Bydlí tady Tony Smrad?"

„Jo, tohle je Tony, Tony Smrad. Jste tady správně. A děkujeme."

Namíchnutě jsem se na něj podíval, ale Rhodey se po dlouhé době skutečně smál.

„Nemysli, tohle se s tebou potáhne. Stůl pro jednoho. Pan Smrad. Prosím u záchodů."

Otevřel jsem ten tajemný balíček a našel dopis se svým jménem.