Mystery: Fairytale Gone Bad

Víc než svůj život

Když se probírám, stojí nade mnou Nataša.

„Už musím jít. Jsi v pořádku?"

Než ji stačím cokoliv říct, upadám znovu do bezvědomí.

„Jak je na tom? Nemůžeme si dovolit ztratit dalšího."

Probírá mě Tonyho hlas a pravidelné pípání nějakého přístroje.

„Jak dalšího?"

„Skvělý. Probrala se."

„Co se stalo Tony?"

Tony mi smutně říká, co se stalo. Jak chtěli s Rhodesem zastavit Steva, ale místo Sama, který se jim v tom snažil zabránit, trefil Vision Rhodese, který se zřítil k zemi.

„Má poraněnou páteř."

„To je mi líto, Tony," vzlyknu, „chtěla jsem Steva zastavit, ale úplně se zbláznil. Bojoval se mnou a bohužel vyhrál. Kdybych nebyla taková kráva, mohla jsem Rhodeymu pomoct."

Tak za tohle skončím v pekle.

„Není to tvoje vina, Jamie. Miluješ ho."

„A to je právě ta vina."

Když už se cítím dost v pořádku na to, abych vstala, obléknu se a jdu najít Tonyho. Stojí s Visionem nedaleko od mého pokoje. Vidím, jak Rhodesovi dělají magnetickou rezonanci. Odvedu Tonyho stranou.

„Co zatím zjistili?"

„Má tři zlomené obratle. Mícha je extrémně poraněná. Pravděpodobně bude doživotně ochrnutý."

„Možná bych věděla, jak mu pomoct."

Tony se na mě podívá.

„Jak?"

„Když jsem byla doma, trochu jsem se zabývala nanočásticemi. No... Možná bych uměla sestrojit nanoboty, kteří by mu míchu opravily. Ale asi to bude chvíli trvat. Zatím je to jen na papíře. Vlastně jsem se zabývala ještě jednou otázkou."

„Jakou?"

„Když jsi bojoval s Barnesem, došlo mi, jak je tvůj oblek nepraktický."

Tony se jen ušklíbl.

„Nepřemýšlel jsi někdy o jeho zmenšení?"

Tony je mým nápadem evidentně nadšený. Bohužel ten nápad má k realizaci stejně daleko jako já k tomu zachránit Steva. Zadívám se ven.

„Steve nepřestane a jestli ani ty ne, Rhodey bude ten nejmenší následek."

„Já vím, že jsi ho mohla zadržet. Že jsi je oba mohla zadržet. Ale ne. Tys je nechala uletět."

„To si vážně myslíš? Že jsem se nechala poslat do bezvědomí jen tak, abych je nechala uletět? Bože, i ty musíš vědět, že to hrajeme špatně."

„My? Já to vím, že to hraješ na obě strany, Jamie. Řekni mi, je těžké nehrát dvojitého agenta?"

„Ty snad to svoje ego nedokážeš vypnout ani na tu jednu zasranou vteřinu, co?"

„Mimochodem, hraješ to dobře, ale ne dost chytře. Měla by sis dát bacha, abys neskončila v cele vedle svého muže."

„Já nejsem ten, kdo by si měl dát bacha. A možná to není moje nebo tvoje hra, co tu hrajeme."

Chci odejít, když Tonymu bliknou hodinky s nějakou fotkou.

„Fajn. Startuj vrtulník. A ty mi všechno řekneš cestou."

Tony se dívá na tablet a já se snažím všechno rozdýchat.

„Hned, jak byl Barnes zajat, povolaly úřady psychiatra. Během hodiny vyslalo OSN ze Ženevy doktora Thea Broussarda. Vyzvedl ho tento muž."

Při pohledu na tu fotku se mi chce zvracet.

„Zadala jsi vyhledávání obličeje?"

V tom se Tony zarazí a otočí se na mě. Už i jemu dojde, kdo je ten muž, který chtěl teroristický útok ve Vídni hodit na Barnese. A doufám, že Tonymu už došlo i proč.

„Tys o tom věděla?"

Kývnu.

„Myslela jsem si, že jsem ho viděla v hotelu, když jsem přijela do Vídně zachránit Steva. Ale zmizel. Pak jsem ho viděla ve vzpomínkách. Steve to ví."

„Proto jste se nechali jít. Chtěl, abych to věděl."

„Chtěl, abych ti to řekla. Věděl, že mě budeš poslouchat."

To už naše domněnky potvrdila i Friday. Tony ji požádal o zaslání těch informací Rossovi. Možná jsme teď udělali pro Barnesovu záchranu víc než Steve za celou dobu. Možná nebude na svobodě, přece jenom je to stále sériový vrah, ale aspoň bude naživu. A Steve třeba nebude sedět v cele, ale v křesle v našem domě s Oliverem na klíně. Možná jsem měla udělat víc.

„Ty ho musíš fakt milovat, co?"

„Víc než svůj život, Tony. Víc než náš život."

Tony jen přikývne.