Mystery: Fairytale Gone Bad

První a poslední - SR

Nesl jsem rakev se svou láskou. Svou první láskou a dlouho jsem myslel, že i poslední. Už nikdy nezapomenu na den, kdy jsem ji řekl, že jsem se oženil s Jamie. Na chvilku jako by to zase byla ta Peggy, kterou jsem znal. Usedl jsem do první řady.

„A nyní bych rád pozval Sharon Carter, aby nám řekla pár slov."

V tom do mě strčil Sam. Původně měla jet Jamie, ale nakonec uznala, že takhle to bude lepší. Podíval jsem se nahoru a tam stála moje bývalá sousedka-sestřička-agentka.

„Margaret všichni znali jako zakladatelku Shieldu, ale já ji znala jako tetu Peggy."

Sam do mě musel znovu šťouchnout, protože jsem na ni zíral s otevřenou pusou. Proč se nezmínila, že byla její neteří?

„Ve své kanceláři měla fotografii. Teta Peggy a prezident Kennedy. Pro dítě to bylo něco, ale zároveň vysoká laťka, proto jsem nikdy nikomu neřekla, že jsme příbuzné. Kdysi jsem se jí zeptala, jak zvládá zároveň diplomacii a špionáž v době, kdy žena neměla uspět ani v jednom. Řekla: „Dělej kompromis, kde to jde, ale kde to nejde, tam ne, i když ti všichni říkají, že něco špatného je vlastně dobré. A i když ti celý svět říká, ať uhneš, rozkroč se, podívej se mu do očí a řekni ne, ty uhni."

Stál jsem v tom kostele ještě dlouhou dobu po tom, co obřad skončil, když jsem uslyšel něčí kroky. V duchu jsem doufal, že Jamie nakonec nedbala mé rady a přijela. Bohužel to ale byla jen Nataša.

„Po probuzení z ledu jsem myslel, že mi všichni umřeli. Pak jsem zjistil, že ona žije. Ještě že jsem ji měl. Bez ní bych neměl Jamie."

„Já vím. Měla tě moc ráda."

Je mi jasné, na jakou otázku čeká.

„Kdo podepsal?"

„Tony, Rhodey, Vision."

„Clint?"

„Prý je v penzi."

„To je Jamie taky a k podpisu ji nutí."

„Steve, Jamie je jiný případ. Má tebe a všem je jasné, že se jednoho dne vrátí, ale Clint..."

„Clint má normální rodinu, to jsi chtěla říct, že? A my s Jamie na ni nemáme právo, protože nejsme normální. Jaká ironie osudu. Proto jsem šel do armády. Chtěl jsem být normální, jako ostatní. A povedlo se mi to. Kdybych tenkrát věděl, že díky tomu bude trpět má rodina..."

„Tak co? Byl bys jenom kluk z Brooklynu, který by se nejspíš nedožil důchodu. Jamie bys nikdy nepoznal. Ani Peggy."

„Bohužel máš pravdu. Wanda podepsala?"

„Ještě uvidí. Já letím podepsat smlouvu do Vídně. V jetu je spousta místa."

Povzdechnu si.

„To, že je to cesta nejmenšího odporu ještě neznamená, že je to chybná cesta. Zůstat spolu, to je teď to nejdůležitější."

„Ale čeho se tím vzdáme. Promiň, Nat. To já nemůžu. Nemůžu jí to udělat."

„Já vím."

„Tak co tu teda děláš?"

„Nechtěla jsem, abys byl sám. A Jamie jsi odmítl."

Obejme mě. Už je na odchodu, když se otočí.

„A kdyby Jamie podepsala?"

„Ale oba víme, že to neudělá."

„Ale kdyby ano?"

„Pak bych připojil i já svůj podpis."

Před hotelem jsem potkal Sharon. Dali jsme se do řeči. Vyprávěla mi o Peggy, o jejím životě.

„Máma mi chtěla armádu rozmluvit, ale teta Peggy ne. Ta mi dala první stehenní pouzdro na zbraň."

„Velmi praktické."

„A stylové."

Přivolávám nám výtah, když si Sharon stihne všimnout mého prstýnku.

„To jsi stihnul kdy?"

„Dlouhý příběh. CIA tě sem teď převelelo?"

„Do Berlína, boj proti terorismu."

„Jasně, jo, to zní fajn."

„To určitě."

„Chtěl bych se tě na něco zeptat. Když jsi mě tehdy špehovala přes chodbu, tak..."

„Když jsem dělala svou práci."

„Věděla o tom Peggy?"

„Měla mnohá tajemství. Nechtěla jsem jí tím přitěžovat."

To už přijel výtah.

„Děkuji za doprovod."

„Jasně."

V tom přišel Sam.

„Steve, musíš něco vidět."

Díval jsem se na zprávy o útoku na shromáždění OSN ve Vídni, když v tom uslyším, že podezřívají Buckyho.

„Kdy nám to letí?"

Stojím nedaleko od místa toho neštěstí a volám Nataše.

„Jo."

„Jsi v pořádku?"

„Jo, díky. Měla jsem kliku."

V telefonu je chvíli ticho, ale pak se Nat ozve znova. A tišeji.

„Vím, co pro tebe Barnes znamená, opravdu ano. Vrať se k Jamie a zůstaň doma. Akorát to zhoršíš. Kvůli nám všem. Prosím."

„Pokusíš se mě zatknout?"

„Ne, ale... Někdo ano. Nepleť se do toho, tak to teď funguje."

„Je-li to s ním tak špatné, měl bych ho chytit já sám."

Podívám se směrem k ní.

„Proč?"

„Protože jsem jediný, kdo to může přežít."

Vracím se k Samovi do kavárny.

„Řekla nepleť se do toho?"

Jen se na něj podívám.

„Možná má recht. Zkus si představit, co by ti řekla Jamie."

Povzdechnu si. Samozřejmě, že vím, že by mi řekla to samé.

„Taky by mi pomohl."

„V 45 snad. Jenom bych chtěl zvážit všechny naše možnosti. Když budou střílet po tobě, budou nakonec střílet i po mně. A nemáme tu Jamesona, aby nás chránila tou svou neviditelnou stěnou. Nebo aby se mu koukla do hlavy, jestli nás nechce zabít sám."

V tom k nám někdo přichází. Ucítím tu tolik známou vůni. To přece... Ohlédnu se. Je to jen Sharon.

„Od zveřejnění pachatele máme spoustu tipů. Každý si myslí, že Barnes chodí do jeho fitka. Většina je šum. Až na tohle."

Přisouvá ke mně složku.

„Můj šéf čeká hlášení a to hned, takže moc velký náskok nemáš."

„Díky."

„Měl bys s sebou hodit. Máme příkaz střílet bez varování."

Podívám se na Sama.

„Tak si teď tak říkám, že by se nám tvoje žena fakt hodila."

Podívám se na svůj prstýnek. Musím dát Samovi za pravdu. Opravdu bych byl rád, kdyby tu teď stála vedle mě a ujistila mě, že všechno zvládneme. Společně.