Mystery: Fairytale Gone Bad

Spider-kluk

„Ten ořechový koláč je úchvatný."

„Děkuji."

„Víte, já moc nepeču. Nemám na to čas."

Protože musím věčně zachraňovat svého muže. To samozřejmě vynechám.

„Máte rodinu?"

„Ano. Mám dvě děti. Skylark a Olivera. Víte, je celkem těžké uvěřit, že jste jeho teta."

Usměje se.

„Tety vypadají všelijak."

V tom mi hlavou projede ostrá bolest.

„Slyšela jste to?"

„Ne. Co bych měla slyšet?"

Omluvím se s tím, že jdu na toaletu, ale místo toho se vydávám za Tonym. Protože tu bolest způsobila psí píšťalka. Jednou mi o tom, jak ho s ní doháněl Tony k šílenství, vyprávěl Steve. Jako supervoják má velice citlivý sluch, který slyší i tóny, co normální lidé ne. A to moje sérum sluch evidentně vylepšilo i mně.

Samozřejmě je zamčeno. Tony mi to prostě nechce usnadnit. Pokládám ruku na kliku a najednou je odemčeno.

„To měl být jako test, nebo co?"

Tony zůstává v klidu, zato Peter se strašně lekne.

„Vždyť bylo zamčeno."

„To bylo," podívám se na Tonyho, „proč jsi mě volal?"

Jen se podívá nahoru.

Otvírám ty dveře, ze kterých vypadne kostým? Než ho stihnu zvednout, už ho drží Peter.

„Co jste vůbec zač?"

Tony se na mě jen sebejistě usměje.

„Jakuba Rogers, rozená Rýdlová. Někteří mě znají jako Mystery."

„No páni."

„Nechceš nám říct, co to z té skrýše vypadlo? Tony je možná v obraze, ale já ne."

„No... Eh."

Tony jde k němu.

„Takže ty jsi Spider-dítě. Pavouk proti zločinu. Spider-kluk?"

Jen těžko zadržuju smích.

„No to... Jsem Spider-man."

Dám Tonymu ruku na rameno.

„Tony. Nebuď na něj tak... Přísný."

Odpovědí jsou mi jen Tonyho protočené oči.

„V tom trikotu těžko."

„To není trikot."

Peter odchází od své skříně, kam „trikot" odhodil, takže ho sbírám. Vlastně to není tak špatný. Na kluka bez rodičů, co žije u své tety a nemá peněz nazbyt.

„Víte, dneska jsem měl po dlouhé době dobrý den. Neujel mi vlak a našel jsem v něm funkční DVD přehrávač. A test z algebry? Za jedna."

Mám chuť ho obejmout. Ale asi by o to nestál.

„Kdo další to ví? Kamarádi?"

„Nikdo."

Jdu k němu a beru ho okolo ramen.

„Já vím, jak se teď cítíš. Řeknu ti jen jednu věc. Je dobré o tom mít s kým mluvit. Já měla hned od začátku Tonyho a..."

Oba si všimnou, že vzlyknu. Tony ke mně jde a obejme mě.

„Všechno zase bude dobré. Přivedeme ho k rozumu, uvidíš."

Utřu si rukou slzy. Pravda je taková, že vím, že už to nikdy nebude jako dřív. Tony není z těch, kteří by dokázali odpouštět. A já? Já se obávám, že tentokrát se k nim budu řadit taky.

„Víš, co je na tom nejlepší? Ty sítě."

Jednu z nich hodí po Peterovi a ten ji okamžitě chytá. Chce mi snad ukázat, co umí?

„Síla těch vláken je neskutečná. Kdo ti je vyrábí?"

„Já sám."

„Lezeš po zdech. Jak to děláš? Přilnavé rukavice?"

„Tony..."

„To je dlouhá historie."

To už si z něho začne Tony dělat legraci. Je pravda, že ty plavecké brýle obarvené načerno legrační jsou. Jak přes to může někdo něco vidět?

„Po tom, co se stalo, se moje smysly vymaxovaly na 11. Působí na mě moc vjemů. Tohle mi pomáhá se soustředit."

„Tak to moc dobře znám."

Peter se na mě podívá.

„Mám v sobě sérum, které ovlivnilo všechny buňky mého těla. Spravilo mi zrak, vylepšilo sluch."

„Takže to pískání na psí píšťalku bylo na vás?"

„Jo, to bylo na mě. A nevykej mi, přijdu si pak hrozně stará. I když vedle Tonyho vypadá mladě každý."

Začneme se smát. Tony ale vážným tónem pokračuje.

„Jsi zralý na pořádný upgrade. Celkový. Od hlavy k patě. Stoprocentní vylepšení. Proto tu jsme."

Peter si sedne na postel a já si sedám k němu. Zeptám se na to jediné, co mě v tuhle chvíli zajímá.

„Proč to děláš?"

I když odpověď už stejně znám. A nepotřebuju mu vidět do hlavy. Ten kluk je až moc podobný Stevovi.

„Prostě... Celej život jsem sám sebou a tyhle schopnosti mám sotva půl roku. Čtu knihy, sestavuju počítače. Já... Rád bych hrál fotbal. Ale tehdy jsem nemohl a teď bych neměl."

„Takže jsi jiný."

„Přesně. Jinej. Jenže jsem to nikomu neřekl, takže nejsem."

Na chvilku se zamyslel, ale hned pokračoval.

„Když dokážete to, co já, ale neděláte to, a pak se něco blbýho stane, tak je to kvůli vám."

Tony se na mě jen podívá. A v tom pohledu je všechno. Kdybych neodešla z Avengers, kdybych nepřestala dělat to všechno, co dokážu... Kdybych s nimi byla v Lagosu, nic z toho by se nestalo. S Wandou bychom tu bombu dokázali zneškodnit, ministr by nepřinesl tu hloupou smlouvu a já bych teď byla doma se svým mužem a našimi dětmi. Netrčela bych v teenagerovském pokojíku uprostřed New Yorku s Tonym.

Rychle jsem se zvedla z postele a odešla do koupelny. Sesunula jsem se na podlahu. Všechno, co se stalo, jsem celou dobu vyčítala Stevovi, ale při tom za to můžu jen já sama.