Mystery: Fairytale Gone Bad

Ztracení - SR

Zíral jsem přes sklo na ty obrazovky, když přišla Sharon.

„Potvrzení o výzbroji."

„Ptačí kostým? Jako fakt?"

„Já to nepsala."

Zmáčkne nějaký knoflík a já můžu vidět i slyšet, co se u Buckyho děje. Vděčně se na ní podívám. Kéž by tu teď byla Jamie. I když po tom, co se před chvílí stalo... Nechápu to. Beru do rukou tu fotku, která měla usvědčit Buckyho z útoku ve Vídni. Něco mi na ní nesedí.

„Proč vůbec úřady zveřejnily tohle foto?"

„To je běžná praxe. Víc očí víc vidí."

„Jasně. Tak se chlap vyžene z úkrytu. Odpal bombu, sežeň si fotku a sedm miliard lidí hledá Winter soldiera."

„Někdo to na něj hodil, aby ho našel."

„Steve, hledali jsme ho dva roky a nenašli jsme nic."

„My neútočili na OSN. To vzbudí zájem."

„Jenže to negarantovalo, že ho najde ten dotyčný, ale že ho najdeme my."

Oba se podíváme na obrazovku. Ten psycholog. V tom celá místnost zhasla.

„Východní křídlo, podlaží mínus pět."

Ještě se na ní podívám, ale ona jako by mi četla myšlenky.

„Najdu ji."

Vyběhnu z té kanceláře a doufám, že se Sharon podaří najít Jamie. Je to naše jediná naděje.

Když se Samem dobíháme do chodby vedoucí k Buckyho cele, vidíme jen spoušť. Všude leží policisté, kteří ho měli hlídat. A u Buckyho cely samozřejmě už nikdo není. Sam jde za mnou, když na něj zaútočí Bucky. Jak jsem si ho mohl nevšimnout? Když Sama odhodí stranou, vrhám se po něm. Jenže on je silnější, než jsem čekal. Po krátkém boji mě prohazuje výtahem. Kde je moje žena teď, když ji potřebuju?! Sundávám si bundu a snažím se vyšplhat po laně od výtahu.

Nakonec se dostávám nahoru, kde mě někdo chytne za ruku a pomůže mi. Ten někdo je Jamie.

„Co tady děláš?"

Rozzlobeně se na mně podívá.

„Co myslíš? Zachraňuju ten tvůj dokonalý zadek od dalšího průseru."

Musím se začít smát.

„Průsery jsou od toho, aby se dělali. Kde je?"

Povzdechne si a vede nás na střechu. Dveře jsou samozřejmě zamčené, tak je chci vyrazit, když mě zastavuje.

„Nech to na mě."

Ustoupím právě včas. Dveře okamžitě letí vzduchem. Vcházíme na střechu, kde můžeme vidět Buckyho, který nasedá do vrtulníku.

„To je vůl jak elefant."

Vůbec ji nerozumím, i když češtinu trochu ovládám. Jenom mávne rukou a pohodí hlavou k vrtulníku, který zrovna vzlétá. Běžíme k němu, ale je pozdě. Helikoptéra se už vznáší pár metrů nad zemí. Naštěstí ji Jamie přitáhne zpátky. Jen tam tak stojím a zírám na ni. Je to neskutečný pohled. Neuvědomuju si, jak silnou bytostí Jamie je.

„Budeš tam jenom stát a koukat, nebo mi pomůžeš?!"

Skáču po ližině a snažím se vrtulník přitáhnout k zemi. Cítím, že se o to pokouší i Jamie. Jenže Bucky pohne vrtulníkem a Jamie opouští síly. Táhne mě k okraji. Snažím se něčeho zachytit. Nakonec mi po nohou skočí Jamie. Ale vrtulník je i nad naše síly a táhne nás oba dál. Až k zábradlí, za které se můžu zachytit. Jamie pouští moje nohy a zadýchaně se staví na nohy. V tom si ji všimne Bucky a namíří i s vrtulníkem na ni.

„NE!"

Na poslední chvíli se se skrčím před zadní vrtulí. Nikde nevidím Jamie. Rozhlížím se, když mě kolem krku stiskne Buckyho kovová ruka. Jen cítím, jak helikoptéra s Buckym, který mě stále svírá kolem krku, padá. Naštěstí jen do vody. Vytahuju Buckyho a snažím se nás dostat na souše. Na chvíli se podívám na střechu, ze které jsme právě spadli. Ale nikdo na ní nestojí.

Nedaleko se setkávám se Samem. Bucky je stále v bezvědomí, takže mi s ním pomáhá. Skrýváme se v jedné prázdné továrně. Čekáme, než se Bucky probudí a Sam se zeptá na tu otázku, která mi celou dobu běží hlavou.

„Kde je Jamie? Naposledy jsem ji viděl, když se ptala na tebe. Našla tě?"

Do očí se mi derou slzy.

„Nejspíš to nepřežila. Tu havárii vrtulníku."

„Chceš mi říct, že tenhle ti zabil ženu, a ty se ho stejně snažíš chránit? Jsi větší debil než jsem si myslel."

„Same. Nemohl jsem nic dělat."

„Jistě. Koukej, už se probírá."

„Steve."

Bucky se na mě podívá a najednou, jako by to byl zase ten starý Bucky.

„Který Bucky teď mluví?"

„Tvoje máma byla Sára. Novinama sis vycpával boty."

„To v muzeu nepsali."

Sam se na mě zašklebil.

„A proto jako budeme kámoši?"

„Co jsem udělal?"

„Až moc."

Bucky si povzdechl.

„Já jsem věděl, že to přijde. To, co do mě Hydra nacpala, ve mně pořád je. Stačilo, aby odříkal těch pár slov."

„Kdo to byl?"

„Já nevím."

Povzdechl jsem si.

„Umírají lidé. Ta bomba, křivé obvinění. Udělal to kvůli chvilce s tebou. Potřebuju slyšet víc, než já nevím."

Už kvůli ní.

„Chtěl vědět, co se dělo na Sibiři. Kde mě drželi. Chtěl vědět přesně kde."

„A proč to chtěl vědět?"

„Protože nejsem jediný Winter soldier."

Bucky nám vyprávěl o těch ostatních.

„Kdo to byl?"

„Smrtonosná komanda. Zabili nejvíc lidí v historii Hydry, a to bylo před sérem."

„Všichni jsou jako ty?"

Ohlédl jsem se po Samovi.

„Horší."

„Ten doktor je mohl ovládat?"

„Mohl."

„Chtěl vidět padnou impérium."

A s ním i mně. Hlavně mě.

„S nimi by to dokázal. Mluví 30 jazyky, jsou schopni zmizet, infiltrovat, zabíjet, rozvracet. Dokážou zničit zemi dřív než si kdokoli cokoli uvědomí."

Sam šel ke mně a řekl tak tiše, abych to mohl slyšet jen já.

„To by Jamie dokázala taky. Ale ouha. Není tady. A už nikdy nebude."

Podíval jsem se do země.

„Zavolám Tonymu."

„Myslím, že nám nebude schopný pomoci."

Podíval jsem se nahoru.

„Jsme na to sami."

V tom Samovi cinkne mobil. Udiveně se na něj podívám. To jako vážně?

„Ty sis nechal mobil? Jsi normální?"

Sam jen zakroutí hlavou.

„Ten není můj. A možná na to už nejsme sami. Někoho mám."

Škodolibě se podívá na SMS.

„Potřebujeme auto. Můj kontakt mi poslal adresu."

Jen se usměju. V krádeži aut začínám mít praxi.