Mystery: Fairytale Gone Bad

Stateční jsou osamělí

„Takže fajn. Jaký je plán?"

Sednu si na stůl a prohlížím, koho Tony vlastně naverboval. To si mě všimne plukovník Rhodes.

„Tvůj plán to teda rozhodně není. Tony, nechápu, jak jí můžeš věřit. To si fakt myslíš, že půjde proti svému muži? To je dost krátkozraké i na tebe."

„Já ji věřím. Koneckonců podepsala smlouvu."

Nataša se na mě podívá s nevyřčenou otázkou v očích. Telepaticky ji dám odpověď. A ona se jen usměje. Vím, že mi rozumí. Tony nám mezitím říká o jeho plánu na zastavení Steva. Plánu, ve kterém hlavní roli hraju já.

Když nás rozpustí, beru si stranou Petera.

„Jsi si jistý, že to zvládneš?"

„Jasně, bude to hračka," všimne si mého pohledu a trochu znejistí, „teda chci říct, že přece nemáme nikomu ublížit nebo tak."

„Fajn. Je dost pravděpodobné, že budeš muset bojovat i s mým mužem."

„No, podle pana Starka je to jistý, ne?"

„Určitě bude tvrdit, že tomu nerozumíš."

„No, to bude mít docela pravdu."

„Každopádně mu jdi po nohách. Jinak s ním nemáš šanci. A já nechci, aby ti ublížil, chápeš?"

Jen kývne na souhlas. To bylo poprvé, co Peter ztratil slova.

Když dorážíme na letiště, Tony si mě bere stranou.

„Jsi si jistá, že to zvládneš?"

„Neboj se o mě, Tony. Schovám se a vylezu v ten správný čas. Přesně jak jsi řekl."

Tony si jen zaklapne masku a odlétá. A já si oddechnu. Důkladně se skryji a poslouchám.

„To je marný. Vydáte nám Barnese a půjdete s námi. A hned. Buď ho dáte nám, nebo přijdou speciální jednotky, který se s vámi takhle mazat nebudou."

Protočím očima.

„No tak."

Neuvědomím si, že to řeknu nahlas. Tedy do doby, než si všimnu, že mě Steve slyšel. Rychle se schovám líp a raději už mlčím. Čekám až Steve začne bojovat. Na svou chvíli nemusím čekat nijak dlouho. Můj manžel si nikdy nevybíral snadné terče, takže si teď vybrala Black Panthera. Vrhá po něm štít, který zastavuju těsně před královským hrudníkem. Vylezu ze svého úkrytu a nedá mi to, abych nezatleskala skvělému výkonu mého muže. Občas je tak strašně předvídatelný.

„Tak tohle se ti teda povedlo."

Nevím, jestli je rád, že mě vidí.

„Jamie? Ty jsi... Teda nejsi."

Jasně, nejsem mrtvá, ale tvoje zásluha to tedy rozhodně není.

„Drž hubu. Za tohle můžeš jenom ty. Takže se teď vzdáš."

Snaží se sebrat ze vzduchu svůj štít, ale moc mu to nejde.

„Nebo?"

Přitáhnu si štít k sobě. Stojíme naproti sobě a nehýbeme se.

„Nebo ti nakopu ten tvůj sexy zadek."

Sebejistě se usměje. To je můj signál, abych štítem hodila stejně jako on. A trefuju se přímo do jeho sebejistě se usmívajícího ksichtu.

Po chvíli se sbírá ze země, ale štít nechává ležet.

„Vážně bych ti nerad ublížil."

Oh, takže on mi nechce ublížit. To opravdu neviděl, co se tu teď právě stalo? To já ublížila jemu.

„Tím bych se netrápila."

Chystá se mě chytit za ruku, ale já mu druhou vmetu proud energie do břicha. Přesně takovou, která ho dostane z mého dosahu. Nebo mě z jeho dosahu. Bohužel pro mě přesně k jeho štítu. Sebere ho přesně ve chvíli, kdy na něj vrhám další energetickou kouli.

„Nech mě to vysvětlit."

To jako myslí vážně? Jak to jako chce vysvětlit?

„A co? Že jsi mě tam nechal? Že jsi radši šel zachraňovat toho tvého vražedného kamaráda?"

Rozběhnu se a Steve si dá před sebe štít, asi si myslí, že na něj vyšlu další energii. Já se ale chytnu okraje štítu, přeskočím Steva a po dopadu ho vší silou kopnu do zad. Přistává na zemi, odkud ho nelítostně zvedám.

„Jsi stejný jako Erik!"

Ani nevím, proč jsem to řekla. Prostě to ze mě vypadlo.

„Ale notak!"

Vidím, jak vstává, ale to už jdu za Tonym, který celou naši bitku sledoval.

„Takže ty mi věříš?! Vždyť jsi mě celou dobu špicloval. Hlídal jsi, abych se k nim nepřidala."

„A kdyby ano, tak co?"

Utvořím si na ruce energetickou kouli.

„Klid. Jen jsem se chtěl přesvědčit, že to zvládáš."

„A jsi přesvědčený o tom, že svého manžela v klidu zvládnu?"

„Teď už jo, Chybělo tomu jen kopnutí do koulí."

„Tony."

Odletí pryč a já registruju, že ten hajzl Rhodes jde po Stevovi. To je asi první voják, který neplní rozkazy. Tony předtím jasně řekl, že Steve je moje věc.

„Co to děláš?"

Zvednu Rhodese do vzduchu.

„Řekla jsem, že je můj!"

V tu chvíli letí Rhodes do výšky aspoň stovky metrů. Hajzl jeden zakomplexovanej. To si všimnu, že Steve tu není sám.

„Scotte!"

Jde ke mně a obejme mě. Tak dlouho jsme se neviděli. Ale jsem opravdu ráda, že přijel.

„Rád tě zase vidím, J. Ale mohla jsi mě pozvat na pivo, ne doprostřed bitvy."

Jenom se usměju a pokrčím rameny. Scott se nezmění. Vtiskne mi do ruky autíčko.

„Ať to hodí na tohle."

A podává mi nějaký kroužek.

„Nechceš mi to trochu vysvětlit?"

„V té cisterně je voda. Mohlo by to trochu odlákat pozornost."

Jak jsem řekla, Scott se nezmění. Nikdy to nebyl člověk, který by něco dokázal vysvětlit. V tom uslyším ten známý hlas.

„Jamie? Nechtěla bys mi něco vysvětlit?"

Otočím se, dojdu až k němu a položím mu ruku na rameno.

„Teď na to není vhodná chvíle. Musíme zastavit tvého bratra dřív, než použije ty WS."

„A jak o tom všem, sakra, víš?"

Usměju se a ukážu na hlavu. I když to tak docela není pravda. Ne všechno vím ze Samových a Jamesových myšlenek.

„Hoď to na tohle."

Jen kývne hlavou a udělá, co jsem řekla. Když cisterna dopadne těsně před Rhodesem a začne hořet, cítím jakýsi pocit zadostiučinění.

„Já toho Rhodese fakt nemám ráda."

Steve se na mě podívá a já vím, že mé pocity sdílí, ale na druhou stranu nepodporuje. Takže jen pokrčím rameny a naštvaně se podívám na Scotta.

„Neříkal jsi náhodou, že je v té cisterně voda?"

„Jejda."

Jen protočím očima.

„Jdeme."

Zavelím a na Stevovi je vidět, že je trochu překvapený z toho, že jsem mu právě vzala jeho hodnost. Přesto raději mizím dřív, než si někdo všimne, že to hraju na obě strany.