Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

10. - Smích, smích a smích

Bonjour! Tuto kapitolu věnuji Adla653 .😃 Je první člověk, který mi dal ⭐, a napsal 💬. Takže mockrát ti děkuju!💙😇🌸
Příjemné čtení přeju.😉🌼

Ráno jsem se probudila s prvními paprsky slunce. Koukla jsem na hodinky, bylo 5:08.

Posadila jsem se. Když jsem se rozhlédla, uvědomila jsem si kde jsem. Bála jsem se, aby to nebyl sen. Ale ne! Já jsem tady! Jsem v Bradavicích! Jupí! Nebyl to sen. Podívala jsem se na holky, ty ještě spaly. Opatrně jsem vstala z postele, potichu jsem si vzala věci, a šla jsem do dívčí koupelny.

Osprchovala jsem se, umyla si zuby, vysušila vlasy, učesala jsem se a udělala jsem si obviklý jednoduchý cop na bok.

Oblíkla jsem si Havraspárskou uniformu, ale hábit jsem si zatím nebrala.

Potichu jsem šla do společenské místnosti. Sedla jsem si na židli ke stolku, a vazala si svou knížku.

Rozhlídla jsem se, ale nikde nikdo. Nevadilo mi to. Alespoň budu mít klid na čtení. Četla jsem si asi deset minut, když v tom jsem slyšela kroky.

Ohlídla jsem se, a spatřila Grace.
„Dobré ráno." Řekla, a usmála se.

„Bonjour."
Usmála jsem se na ni.

Grace měla na sobě taky uniformu.
Měla rozpuštěně vlasy, a ofinu přes oko.

„Amy, ty jsi z Francie?"
Zeptala se tichým nejistým hlasem.

„To se těžko vysvětluje. Slibuju že vám to vysvětlím, ale až budeme někde samy, a budem všechny. Nechce se mi to vysvětlovat dvakrát, na to jsem moc líná."

Začla jsem se smát, Grace udělala to samé.

„Umíš zaplést francouzské copy?"

Zeptala se Grace. Já jen přikývla.

„Chceš je zaplést?"
Řeknu a usměju se. Na jejích vlasech se vyřádím!

„Jo prosím."
Zamrkala, a usmála se.

Sedla si na židli vedle mě. Vlasy už měla rozčesané. Pustila jsem se do zaplétání Graceiných jemných vlasů.
Už jsem to uměla celkem rychle, jelikož jsem už mnohokrát zaplétala vlasy Tien. A sobě každý den. Sice já si dělám jenom obyčejný cop na starnu, ale to se taky počítá.

Vlasy jsem jí zapletla asi za necelých dvacet minut. Grace byla spokojená, a podle mě jí to velmi slušelo.

Rozhodly jsme se vzbudit Tess, a jít na naši první, společnou snídani.

Ale to by jsme nebyly my, kdyby jsme to nenaplánovaly jako
BRUTÁLNÍ BUDÍČEK!

Pomalu, a potichu jsme se vydaly do pokoje, bylo asi 5:56.

Opatrně jsme otevřely.
Samozřejmně Tess ještě spala.
Přišly jsme k její posteli, prohodily si pohled, a prstama jsme naznačily:
Tři, dva, jedna, TEĎ!

Odhrnuly jsme z Tess peřinu, a začly jí lechtat. Tess se začla příšerně vrťet, a smát.

„Neeeeeeeeee doooost! Nechte toho! Já už nemůžu!"

Tess se pořád smála. Podívala jsem se na Grace, a pohledem jsme si řekly že stačí. Už je očividně probuzená.

Tess se posadila, a byla celá udýchaná.

„Tak tohle vám nedaruju!"

Řekla naštvaně, ale smála se u toho.
Já s Grace jsme se na sebe jen podívaly, a chytly jsme záchvat smíchu.