Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

66.

„Nemůžete se na to vykašlat!" - „Zrádkyně!"

Vyšilovala dvojčata po tom, co jsme jim oznámily, že se jejich přezdívkám budeme časem věnovat.

Teď nemáme nápady. Já se věnuju čištění stolku.

„Fakt nechápu, proč jste braly postel."

Povzdychne si George. Já si s holkama  prohodím pohled, který vypovídá za vše. Následně vyprskneme smíchy při vzpomínce na naši konverzaci.

Dvojčata nás pobaveně pozorují.

„Na co vy myslíte."

Pvzdychne si Fred, a já mám problém se nadechnout. Mám pocit, že se udusím smíchy.

Dvojčata se na sebe podívají, a protočí oči. To je snad poprvé co je vidím, že protočili oči.

Z mého již tichého úsměvu, který mi zůstal na tváři, se rázem stane pootevřená pusa. Na stolku přebývá pavouk. Chystala jsem vykřiknout, ale nechtěla jsem působit hystericky.

Vstala jsem proto ze země, a udělala několik kroků do zadu.

„Grace?"

Pronesla jsem lehce zaraženě. Grace na mě podívala, a nadzvedla obočí.

„Udělej s tím pavoukem něco. PROSÍM!"

Řekla jsem důrazně. Grace pobaveně protočila oči, přišla ke mě, a pavouka opatrně vzala do ruky.

„Fujky!"

Pronesla jsem nervózně. Nechápu, jak někdo může dobrovolně vzít pavouka do ruky. Jasně, Grace jsem požádala, aby s ním něco udělala. Ale myslela jsem tím, aby mu přikázala (nebo jak to vlastně dělá) aby odešel oknem.

„Dík!"

Pronesla jsem ve vteřině. Grace se provokativně usmála, a s pavoukem  šla pomalým krokem ke mě.

„Bež s tím pryč! Jinak by to stvoření mohlo "OMYLEM" letět oknem ven!."

Grace se na mě ušklíbla, a šla s pavoukem k oknu.

„Až tě budem štvát, tak nás vyhodíš oknem Lichtwieldowa?"

Zeptal se pobaveně George.

„Možná."

Řekla jsem pobaveně.

„Tak to aby jsme se naučili lítat Freddie."

Dodal George. Fred se na něj pobaveně podíval.

„To by neudělala. Princezny mají jít příkladem. A navíc je na to až moc slušně vychovaná."

Pronesl sebevědomě Fred, a přeměřil si mě pohledem.

„Bejt tebou bych si nebyla tak jistá Frede."

Řekla zamyšleně Tess. Fred se na ni nechápavě podíval.

„Vlastní zkušenost."

Dodala Tess. Fred lehce vytřeštil oči, a podíval se na mě. Já nevinně pokrčila rameny, a usmála se nevinným andělským úsměvem.

Fred se radši otočil, a věnoval se uklízení skříně.
Já se pro sebe vítězně usmála.

***

„Jdem na večeři ne? Už jsme toho udělali dneska hodně."

Navrhla unaveně Tess. My jsme souhlasili.

„Zítra pokračujem! Využijem toho, že bude ještě víkend."

Rozhodla Grace. My jsme souhlasili.

„Dokážete změnit heslo k téhle místnosti?"

Zeptal se Fred.

„Něják by to mělo jít. Asi."

Odpověděla Tess.

Šli jsme na večeři, a po cestě jsme dělali blbosti. Dvojčata nás zasypávala vtipy, jejich příhodami, žertíky a různými dalšími druhy humoru.

Pak je nenapadlo nic lepšího, než se zastavit, a začít se přeměřovat s námi. Dvojčatům jsem byla pod ramena. A to jsem celkem vysoká.

Holky to samé.

„Fajn, vyhráli jste. Žirafy."

Přiznala Tess za nás všechny. Předstíraly jsme že jsme strašně smutné, a naše životy "končí".

Pak Tess, která šla uprostřed, do nás lehce bouchla loktama, a to byl signál, že běžíme. Rozutekly jsme se tedy chodbou. A nechaly jsme dvojčata, aby nás honili.

***

Dvojčata nás po chvilce chytila. Byly jsme už hodně unavené.

Fred s Georgem nás začli lechtat. Bohužel jsem hodně lechtivá, takže toho využili.

„Já už nemůůů-"

Ani jsem to nedořekla. Dvojčata neměla očividně v plánu nás nechat jen tak být.

Už jsem byla vyčerpaná, a neschopná to dál snášet.

Použila jsem svou vílí moc a nechala ji, aby mě naplnila. Tím jsem vyslala středně silnou vlnu, která dvojčata alespoň trochu odstrčila pryč ode mě.

Zvedla jsem se ze země, a vítězně jsem se usmála.

„Vítěz!"

Pronesla jsem sebevědomě.

„Myslíš Živelko?"

Pronesl pobaveně Fred.

„Já si to nemyslím, já to vím!"

Řekla jsem hrdě, a při tom jsem pomohla Tess na nohy.

„Tess? Je to ne tobě!"

Pronesla jsem spiklenecky. Tess kívla, a rukou kterou měla nataženou před  sebou vykouzlila led, který dvojčatům přimrazil nohy k zemi.

Nemohli se hýbat. My jsme se jen tiše smály.

„My tu budem klidně celou noc." - „I bez vás!"

Založila si dvojčata ruce na hrudníku.

My jsme s holkama na sebe spiklenecky mrkly, a odešly jsme.

Když jsme zašly za roh, zastavily jsme se, a čekaly co bude dál.

„Fajn!" - „Vyhrály jste!"

Přiznala dvojčata. My jsme k nim došly, a já ohněm opatrně rozmrazila led.

Ahojda lidičkové! 🌸Nová kapitola venku, snad se vám líbí!😂 Omluvte prosím gramatiku.❤ Budu ráda za
💬 a ⭐. Merci!💙

Amy