Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

34.

Vzbudila jsem se. Bylo asi 6:27. Ráda bych ještě spala, ale bylo pondělí.
Ještě jsem se rozkoukávala po místnosti. Holky ještě spaly.

Přehrávala jsem si události které se staly včera. Byla jsem si jistá že se to stalo. Já jsem víla! Jupí!

Potom jsem ještě přemýšlela nad rozhovorem s dvojčaty. Zachránili nás a původně nás chtěli vystrašit. Byly tady v našem pokoji.

Ne že bych si myslela že kradou, ale podívala jsem se do svých šuplíků. Jen pro jistotu jestli nenašli něco co neměli. Něco na co jsem zapoměla.

A jo! Mám tu blok kde mám zapsané nějáké návody na přípravu svých šprýmařských věcí.

Ale vypadá to že se ničeho ani nedotkli.

Ale počkat! To by ani nemohli! Kluci se do dívčích komnat nemůžou dostat!

Takže nám lhali? Ale proč? Dělali snad něco jiného co se nesmí nikdo dozvědět?

„Jak jsme mohly být tak pitomý?!"

Řeknu nahlas a tím vzbudím holky. Ty na mě rozespale koukaj.

„Co?"

Zeptá se rozmrzele Tess. Promne si oči, a sedne si na postel.

„Dvojčata nám lhala!"

Řeknu trochu podrážděně. Vstanu z postele a udělám několik kroků po místnosti k oknu.

„Jak? Kdy? Kde? Proč? V čem?"

Vychrlí ze sebe Grace. Vypadala překvapeně. Asi tak jako my všechny.

„Včera na věži nám říkali, že byli tady v pokoji! Ale kluci do dívčích komnat nemůžou! Je to tu přece tak nastavené! Prostě se sem nedostanou! Je to tu chráněné kouzlem!"

Vysypu se sebe ve vteřině. Holky po sobě hodí ještě překvapenější pohled.

„To je fakt."

Zamyslí se Tess. Rozhlíží se po místnosti. Nevím jestli něco hledá, ale neptám se.

„Nejspíš se jich budeme muset zeptat.!"

Jakoby navrhne Grace. My jsme pro. Nevím co si o tom myslet.

„Emm holky? Zatím se pojďme připravit. Musíme stihnout snídani,  a pak vyučování."

Řekne Tess. My přikívnem. Dnes bez snídaně prostě nejdu!!! Mám hlad už od včerejška! Noc byla celkem náročná... Všechny ty úkoly, moc informací najednou, a ještě útěk před Filchem. To je fakt moc náročné.!

„A co takhle dneska zase vypadnout někam ven. Třeba na útesy. Učit se lítat. Zkusit nějáká vílí kouzla. Co vy na to?"

Navrhla jsem. Nevím sice jak se to naučíme, ale něják to snad půjde.

„Skvělý nápad Amy!"

Zajásala Grace, když si brala uniformu ze skříně.

„Souhlasím!"

Souhlasila Tessie.

Jdu do koupelen. Dala jsem si raní sprchu. Potom jsem si vlasy vysušila kouzlem. Umyla jsem si zuby. Učesala se, zapletla jsem si vlasy do obvyklého  copu. Navlíkla jsem na sebe havraspárskou uniformu. A jako poslední jsem si na rty nanesla balzám s příchutí žvýkačky.

Asi jsem na to už stará, ale já preferuji balzámy se sladkou příchutí, která tak i chutná. Nemám zrovna v lásce balzámy které jen hezky voní, ale chutnaj tak strašně chemicky.

Jdu zpět do pokoje. Zastihnu tam zatím jen Grace. Tess je ještě v koupelně. Mno, asi jsme byly rychlejší. Ale Tess chodí jako mrtvola. Nedivím se jí. Kdybych si na sebe nepustila na pět vteřin ledovou vodu, asi bych taky tak vypadala.

                                 ***

Po chvilce se sejdeme v místnosti všechny. Poberem si věci které potřebujem na dnešní den.

Máme štěstí, že všechny ovládáme vílí kouzlo, kterým můžeme nechat zmizet věci a pak je zase přivolat zpět.

Takže nenosíme žádné tašky, batohy, kabelky prostě nic!

A ještě je štěstí, že nám Brumbál dovolil toto kouzlo používat. Je toho názoru, že by jsme neměly tajit že jsme víly. Jednou nás prý bude možá potřeba.

Mno... Já nevím jaký mám na to názor...

                                ***

Sejdeme ty příšerný schody. Po včerejšku mě stále bolí nohy.

Jdeme několika chodbami do velké síně na snídani. Už tam naštěstí trefíme. Ale z celých Bradavic jsme prozkoumaly teprve jen zlomek z toho všeho. To se musí napravit!

Najednou uslyším jak na nás někdo volá.

„ Hej Bulletowa! Marsnowa! Lichtwieldowa! Stůjte!"

My se zastavíme a otočíme se.

„Ahoj Frede. Ahoj Georgi."

Řeknu a vždy se podívám na jedno z dvojčat. Nevím jak to dělám ale dokážu je rozeznat bez přemýšlení. Řekla jsem jim jmény schválně, protože vím že je to štve. Je to přátelské škádlení.

Dvojčata se na mě podívaj pohledem, který říká " Hej už nás s tím fakt štveš ale je to sranda."

„Ahoj. Pořád jste nám nevysvětlily ten včerejšek!"

Mě hned napadl argument jak je odseknout.

„A vy jste nám lhali!"

Řekla jsem malinko kousavě. Oni po sobě hodili nechápavým pohledem.

Protočila jsem oči, a pobídla holky ať už jdem na snídani.

„Počkejte!"

Řeklo jedno z dvojčat.

Ahojda lidičkové.🌸 Další kapitola venku.❤ Snad se vám líbila.💙 Omluvte prosím gramatiku.😇 Budu ráda za 💬 a ⭐. Merci.🌺

                                                    Amy