Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

49.

Když jsme dolétly k oknu, dívaly jsme se přes sklo okna, na kterém byly kapičky vody.

Fred, George a Kevin byli ještě v posteli. Čemu se divím když je víkend.

S holkama jsem se tiše zachichotaly.

„Zaťukej jim na okno Amy!"

Vybídla mě Tess. Já na ni vytřeštila oči.

„Proč já?"

Zeptala jsem se na oko zděšeně. Tess se usmála.

„Ty tam máš bráchu!"

Řekla Grace. Já se na ni jen podívala. Pobaveně jsem protočila oči.

Prstem jsem tedy lehce zaťukala na okno.

Kluci nic. Ani se nehli. 

„Ehm holky? Co když nebudou mít oblečení?"

Nadhodila nervózně Grace. My jsme vybuchly smíchem. Sklonily jsme se pod okno, a snažily se uklidnit.

Když jsme se uklidnily, vzlétly jsme zpět k oknu. Přistála mi kapička vody do oka. Ten pocit nemám ráda.

Déšť se trochu uklidnil. Už nebyl slejvák, ale takový normální déšť. Bouřka už asi postoupila trochu někam jinam.

Naše křídla nebyla mokrá. Nevím jestli je to kouzlem nebo co, ale byla suchá. Ale když jsem jednou sletěla do jezera tak má křídla byla totálně mokrá a nemohla jsem letět. Nechápu to.
Zaťukala jsem znovu na okno. Tentokrát o něco silněji.

Ruce jsme měly všechny položené na římse u okna. K mému překvapení se kluci pohli. Kevin odhrnul peřinu. Myslím že oči ještě neotevřel. Naštěstí měl na sobě oblečení.

Pak si promnul oči a posadil se. Podíval se směrem k dvojčatům. Těm bylo všechno jedno. Pořád spali.

Pak otočil hlavu k oknu. Vytřeštil oči. Já na něj lehce s úsměvem zamávala.

„AMY!?"

Vyjek najednou můj bráška. Já se zasmála.

Dvojčata najednou vystřelila do sedu. Podívali se na Kevina. Pak se podívali směrem kam se díval Kev.

Široce se zazubili. Vstaly z postelí. Taky na sobě měli oblečení, takže je vše v poho.

Dvojčata i Kevin přišly k oknu. Kevin byl zděšen, dvojčata byla nadšená. Nemělo by to být naopak?

Otevřeli okno. My se usmály.

„No nazdar!"

Pozdravila je Tess.

„Bonjour!"

Pozdravila jsem já. Musela jsem se pousmát nad obličejem od Kevina. Byl pořád dost překvapen.

„Ahoj!"

Pozdravila Grace. Usmály jsme se.

„Dobré ráno dámy!"

Pronesli Fred s Georgem najednou.
My jsme vyprskly smíchy. Já ten pozdrav od dvojčat prostě nepobírám.

„Ty-jseš..."

Soukal ze sebe pomalu Kevin.

„Víla. Ano. Aly ty to víš! Tak proč se tak divíš brácha? Dvojčata jsou úplně v pohodě!."

Pronesu. Kevin lehce zatřese hlavou. Asi aby se ujistil že to není sen.

„To je hustý!"-„Jo že je to hustý Frede!"- „Jasně Georgi!"