Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

40.

Dopsala jsem a šla si lehnout. Ještě jsem hodně přemýšlela o dnešním dni...

Všeho bylo tak něják moc... Což nemění nic na tom, že tenhle den byl super.

Ale pořád mi vrtá hlavou, že jsem víla. Proč to tak je? Vždyť vílí moc se dá jedině zdědit. Ale moje mamka mi nikdy neřekla že by byla víla. A navíc stát se princeznou nelze. "Korunka" se jen dědí. Nemůže ji získat někdo jen tak. Musí být z královské rodiny. A ne takové jako z pohádky.

Ještě jsem se nějákou dobu převalovala v posteli. Potom jsem to vzdala. Sedla jsem si do výklenku v oknu a tam při sledování hvězd usla.

                                ***
Ráno mě nevzbudily první paprsky slunce. Ani dotek jedné z mých kamarádek. Dokonce ani něčí hlas nebo budík. Ne.

Prostě jsem sletěla na tvrdou zem. -_-
A to bych nebyla já, kdybych nedopadla tak blbě, že tam určitě budu mít modřinu snad přes celý loket. Mimochodem jsem dopadla na brňavku.

„Au." Špitla jsem. Překulila jsem se, a postavila se. Holky to asi nezajímalo. Spaly dál. Podívala jsem se na hodiny. Bylo 4:43 ráno. Myslím že z toho šoku už neusnu.

Vzala jsem si věci, což znamená moji kosmetickou taštičku a uniformu.

Šla jsem do koupelny. Umyla jsem se, vyčistila si zuby, zapleta si obvyklý cop, a nanesla jsem si lehkou vrstvu perníkové pomády na rty.

Oblíkla jsem si uniformu. Odnesla jsem své věci potichu zpět na pokoj. Popadla jsem svou knížku. Je to knížka z mudlovského světa. Nějáká klasická holčičí slaďárna. Dostala jsem ji od Beky k narozeninám. Tak jsem si řekla že když už ji mám, tak si ji přečtu.

Byla jsem už v páté kapitole. No už tam byly i nějáké náznaky klasické teenagerské love-story.

Láska. Láska neexistuje. Je to blbost. Vztahy jsou blbost. Je to jen poblouznění smyslů. Nedá se to nazvat láskou. Jasně, je mi jedenáct,  ale mám svůj názor. To mi nikdo nevezme.

Kdyby láska existovala, a tím myslím mateřskou lásku, lásku k zvířeti nebo k jinému člověku, nebyla bych teď tady. Sama.

Moji rodiče by bojovali! Bojovali by abych zůstala s nima! Nedovolili by ministerstvu kouzel mě odvést! Nedovolili by to. Neříkám že mě neměli rádi, ale nemilovali mě. Byla jsem jen přítěž.

Četla jsem dál knížku a pokaždé co jsem přečetla slovo "láska" nebo "milovat", protočila jsem oči.

Potom mě to už vážně štvalo. Rozhodla jsem se tedy zajít si pro deník. Zapsat si své pocity, myšlenky, a hlavně pravidla.

Došla jsem do pokoje. Potichu jsem  položila na svůj noční stolek tu přeslazenou knížku a popadla svůj deník.

Vzala jsem si něco na psaní a šla zpět do havraspárské společenské místnosti.

Usedla jsem zpět na místo, kde jsem seděla před pár minutami. Začla jsem psát.
-----------------------------------------------------------

Milý deníčku, jsem znechucena. A to díky přeslazené knížce, kterou jsem si ještě před chvílí čatla. Uvědomila jsem si díky ní dvě věci.

1) Láska neexistuje
2) Musím si nastavit pravidla
-----------------------------------------------------------
Pravidla:

1) Nikdy nebudu "zamilovaná" (krom zvířátek atd.)

2) Nedovolím žádnému klukovi, aby mi ublížil