Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

31.

Je toho ještě tolik co chci vědět! Potřebuju jen chvilku. Pár minut.

„Na vše ostatní musíš příjt sama, i se svýma kamarádkama. Kdyby bylo něco opravdu vážného, tak se na mne nebo mou sestru můžeš obrátit. Stačí když řekneš "Prosím éterické víly, aby přišly za mnou." Nejlépe když budeš sama a nebo se svýma vílíma kamarádkama."

Musím se zeptat na jednu důležitou otázku z mnoha.

„Máme svou moc zkrývat? Nebo nás mohou ostatní vidět jako víly?"

O mé vílí moci ví jen několik lidí. Ví to jen Tess, Grace, Kevin, Luka, Brayen, Rodrigézovi, možná někteří kamarádi od Kevina. A moji pravý rodiče. Ale ti si mě nepamatují. Neví že mají dceru.

„To záleží na vás. Nikdo vám nebrání aby jste se přeměnily, a jen tak se šly proletět. Takže ano, mohou vás vidět. Ovšem vám nikdo nezaručí, že se na vás nebudou dívat jako na hrozbu. Nemůžeme vědět jestli vám nepujdou po krku. Vážně je to na vás."

Trochu jsem zalapala po dechu. Bála jsem se. A bojím se. Ale co už. Mě jde po krku tolik "lidí" že to už ani nepočítám.

„Dobře."

Řekla jsem. Musím udělat několik zásadních změn ve svém životě. A nastavit si pravidla! Jsem rozhodnutá!

Poslouží k tomu deníky, které mi koupily Rodrigézovi.

„Teď se pokus odvolat Sunix!"

Přikázala mi mile zlatá víla. Já znervózněla. Co když se mi to nepovede? To zůstanu ve své vílí přeměně na vždy? Nebo do úplného vyčerpání?

„Neboj se, jen se na to soustřeď!"

Povzbudila mě. Dodalo mi to trochu odvahy. Já jsem přikívla. Tak jo! Jenom se uklidním!

"Chci být zase člověk! Chci svá křídla odložit." Říkala jsem si pořád v hlavě. Ani když jsem to zopakovala po čtvrté, nic se nestalo. Pohlédla jsem na zlatou vílu provinile.

„Neboj, to se naučíš. Zkus si vymyslet slovo, které si budeš říkat ve své hlavě vžy, když se budeš chtít přeměnit zpět.

Nějáké slovo do kterého vložíš tu energii a touhu přeněnit se zpět.

Já bych ti poradila slovo, které nic neznamená. Čímž chci říct, ať si nevybereš například slovo "jablko"."

Zamyslela jsem se. Dávalo to smysl. Mít jedno slovo do kterého vložím energii. To by mohlo snad fungovat.

Ale jaké slovo? Nic mě nenapadá. Hned jsem si v hlavě zkoušela zplácat nějáké slovo. Volila jsem náhodná písmena a dávala je k sobě.

No žádná sláva, nic mě nenapadalo. Žádné slovo, které by mi nevypadlo z hlavy, a které by mělo jistou kvalitu.

Po asi další půl minutě jsem se rozhodla pro slovo, které jsem zplácala ve své hlavě.

To slovo znělo "Littix".
Byla jsem zpokojená. To slovo bylo úderné, ale přesto svým způsobem vznešené.

„Littix. Může to znít takhle?"

Odpověď jsem předem znala. Ale dejme tomu, že to byla řečnická otázka.

„Jistě."

Pronesla vznešeně. Já se jen usmála. Tak jo! Teď se soustředím.
Nádech- výdech.

V mé mysli jsem si pořád přehrávala to jediné slovo.
"Littix"
"Littix"
"Littix"

Na potřetí se mi to povedlo. Jo! Jsem zase bez křídel. Mám zpět své oblečení i účes. Ne že by mě vílí přeněna nebavila, ale spát s křídly asi není úplně pohodlné.

„Výborně Amy! Teď tě přenesu za tvýma kamarádkama. Souhlasíš?"

„Ano! Děkuji!"

Odpověděla jsem v mžiku. Už jsem se cítila velmi unaveně. Taky kdo by ne po třech vyčerpávajících úkolech a přeměně.

Zlatá víla ke mě přišla, a sotva se mě dotkla, už jsme cestovaly. Ve vteřině jsem byla u holek.

”Amy!"

Vykřikly obě najednou.

V mžiku jsme si padly do obětí. Byla jsem ráda že jsem už s nima. Ani jedna z mých vílích kamarádek nebyla přeměněná. Tak stejně jako já.

„Musíme si všechno povědět!"

Vyhrkla Tess. Všechny jsme se zasmály. Byly jsme zvědavé, jakou mocí vládne každá z nás.

S modrou i zlatou vílou jsme se rozloučily.

                                  ***

Šly jsme tedy od lesa zpět na hrad. Byla jsem vyčerpaná. Všechno mě bolelo únavou.

„Tak dokud jsme ještě venku, řekněme si to, co nás zajímá."

Navrhla Grace. Asi tím jak byla nadšená, byla i uvolněná. Chtěla mluvit.

„Fajn. Tak první Tess, pak já a potom Grace. V takovém pořadí jsme se přeměnily ne?"

Navrhla jsem povzbudivě.

„Dobře. A co takhle to pořadí už nechat napořád? Když někam půjdeme nebo tak něco."

Když to Tess dořekla, všechny jsme s tím souhlasily. Jsem nadšená. Mám tu nejlepší pozici. Jsem ta prostřední. Super!

„Tak mluv Tess!"

Vyhrkla Grace nedočkavě.

„Fajn. Vynechám část, jak jsem šla za světýlkem jo?"

My jen přikívly. Všechny jsme zažily to samé. Světýlko asi není až tak zajímavá část.

Ahojda lidičkové.🌼 Za tohle mě asi nebudete mít rádi, ale čemu vládne Tess a Grace se dozvíte až v další kapitole.😂 Snad se vám i tak kapitola líbí.❤ Jinak máte poslední možnost napsat do komentářů své tipy.💙 Když si tipnete špatně, nevadí.🤷🏻 Nikdo vám za to nevynadá.😉Tak se nebojte a tipujte.😊 Omluvte prosím gramatiku.😅 Budu ráda za všechny 💬 a ⭐. Merci. 🌸

                                                     Amy