Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

54.

Ani jsem si to neuvědomila, ale už tu jsou skoro vánoce.

Ten kouzelný čas, kdy se plní všechna přání, a dějí se zázraky. Všichni jsou se svými rodinami, a jsou šťastní.

Což já bohužel říct nemůžu.

Ani jedny jediné vánoce se mi nesplnilo mé přání.

Ale co. Užiju si to! Jsou to přece Vánoce! Jsou jen jednou za rok.

Naštěstí mám už všechny dárky vyřešené.

Pro Grace, Tess, Freda, George, Kevina, Jerryho, Tien, Beky, pro ty všechmy dárky  mám. Mike má dárek taky, ale bylo těžké to vymyslet. Koupila jsem i maličkosti pro Brayena a Lukase. Pošlu je po Kevinovi.

Pro holky mám náramky přátelství. Pletla jsem je sama. Sice to není žádná sláva, ale co už.

Pro Freda a George mám knihu. Je to kniha přísad do lektvarů. Bude se jim to hodit až budou dělat nějáké pokusy,  a až budou vymýšlet další žertíky.

Pro Keva mám ponožky. Řídím se heslem: Když nevíš co klukovi dát, dej mu ponožky!

Jerry dostane knihu.

Pro Lukase a Brayena mám nakoupené nějáké sladkosti.

Potom Tien, pro tu mám sladkosti. Jak originální.

Pro Beky mám knihu.
Mike dostane ponožky.

Já za to nemůžu! Prostě nemám nápady!

                                 ***

„Měla by sis vzít něco slavnostnějšího.!"

Nadhodí Kevin. Já jen protočím oči.

„Aaale prosím tě. Oblíkat se slavnostněji. Co tím myslíš?!"

Zeptala jsem se svého bratra.

„Šaty."

Vyprskla jsem smíchy. Nenávidím šaty. Stačí mi, že skoro každý den nosím sukni, která je součástí uniformy.

„Já a šaty?!" Pronesu pobaveně. „Já nesnáším šaty!" Ukážu na sebe prstem. „Brácha, šaty si na sebe nevezmu ani za nic!" Dokončím svůj "proslov" o šatech.

„Tak si vem alespoň sukni ne?"

Navrhnul Kevin.

„Fajn. Nebudu ti dělat ostudu."

Ušklíbla jsem se. Tohle mě fakt štve. Nemám ráda když mi někdo říká co mám dělat, nebo co si mám vzít na sebe.

„To jsem neřek."

                                 ***

Nadešel čas večírku. Stejně jako Halloweenská párty byla rozdělená na ročníky, tak Vánoční večírek byl rozdělen stejně.

Už jsem se převlíkla. Vzala jsem si tmavou sukni. Byla hodně tmavě modrá, skoro až černá. Byla mi lehce nad kolena.

Dále jsem si vzala triko, které bylo černé a bylo vzorované, mělo na sobě bílé růže.

Vlasy jsem nechala v obvyklém, obyčejném copu na stranu.

S holkama jsem šla z Havraspárské věže. Šly jsme do části hradu, kde byla široká dlouhá chodba. Tam byl totiž nachystaný večírek pro první až třetí ročníky.

Ostatní ročníky byly ve Velké síni.

Když jsme došly na místo, uviděla jsem provizorní stoly, na kterých bylo občerstvení a nápoje.