Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

77.

Kapitola pro F__G__V.💙😇🌸 Děkuju že tu jsi!❤🌹😉

Trhla jsem sebou. Otočila jsem se, a viděla jsem profesorku McGonagallovou.

„Ah omlovám se slečno Lichtwieldowa, nechtěla jsem vás vylekat."

Omlouvala se paní profesorka. Já se lehce usmála.

„V pořádku, jen jsem se zamyslela."

Usmála jsem se. Paní profesorka mi úsměv opětovala.

„Chtěla jsem se vás zeptat, jestli by vám nepřekáželo, kdyby jsme se dneska sešly?."

Profesorka se na mě dívala milým pohledem.

„Jistě. Ráda příjdu."

Pousmála jsem se.

„Dobře, budu vás očekávat po vyučování v mé třídě ano?."

Navrhla profesorka.

„Ano děkuji."

Usmála jsem se.

„Budu se těšit."

Pronesla paní profesorka. Pak se otočila a odešla.

„Já taky."

Usmála jsem se. Těším se, ale zároveň se bojím. Co když to nezvládnu?

***

Jsem lehce nervózní. Už mám po vyučování. Jdu k paní profesorce McGonagallové.

Myslím že vynechám večeři. Asi je to chyba, celý den jsem nejedla, ale jeden den to nevadí.

Když jsem byla skoro u třídy, došlo mi že až budu odcházet, bude už tma a asi nikdo nebude na chodbě. To je s mým strachem ze tmy a samoty špatné.

Pomoc.!

Budu to něják muset zvládnout. Bude to v pohodě. Hůlku mám. Posvítím si. No ne? Přece se nezhroutím kvůli pitomé fóbii ze tmy. Ovšem s tím že okolo mě nikdo není, to bude horší.

Vešla jsem do třídy přeměňování, kde už čekala profesorka McGonagallová.

Usmála se na mě, a já se usmála na ni.
Zavřela jsem za sebou dveře.

„Nejsem tu brzo paní profesorko?"

Zeptala jsem se opatrně.

„Jste tu akorát v čas slečno Lichtwieldowa."

Paní profesorka mi věnovala milý úsměv.

„Posaďte se."

Vyzvala mě, a ukázala prstem na židli.
Já jsem tak udělala. Usedla jsem, a čekala co řekne dál.

„Naše první soukromá hodina bude spíš teoretická."

Já jsem přikívla.

„Takže slečno Lichtwieldowa, tušíte jakému zvířeti se nejvíc podobáte? Chováním, charakterem a tak dále?"

Já jsem lehce vytřeštila oči.

„Emmmm... To opravdu netuším paní profesorko. Ale myslím že kočkovité šelmy to nebudou."

Pronesla jsem nervózně, ale pobaveně zároveň.

„Pročpak si to myslíte?"

Zeptala se udiveně profesorka McGonagallová.

„Když jdu po chodbě, a míjím se s nějákou kočkou, tak na mě vždy prskají a syčí."

Řekla jsem lehce pobaveně. Paní profesorka se malinko zasmála.

„Nikdy nevíte, co vás překvapí slečno Lichtwieldowa. Třeba se tak budete muset postavit svému "nepříteli"."

Já se lehce usmála.

„Největším nepřítelem jsme si sami sobě ne?"

Prohodila jsem. Profesorka pokívala hlavou.

„Ano, to ano. Třeba je ve vás ukrytá kočkovitá šelma, a právě jí, musíte čelit."

Prohodila profesorka. Já se lehce usmála. Tohle mě donutilo zamyslet se. Co když je to tak, jak říká profesorka McGonagallová? To by mi zničilo jednu z mých teorií.

„No nic. To je vedlejší. Tím se teď zabývat nebudeme. Každopádně jsem vám chtěla říct, že to bude náročné. Jste na to připravena slečno Lichtwieldowa? Nebo by jste radši ještě počkala?"

Zeptala se mě paní profesorka McGonagallová.

„Počítám s tím! Jsem připravená. Spíš by mě zajímalo, jestli jste na to připravená vy. Jsem vždy komplikované stvoření. Bude to asi na dlouho..."

Pousmála jsem se. Paní profesorka se pousmála a lehce se zasmála.

„S tím počítám Amy."

Pousmála se.

„Musíte se soustředit, a věřit si. Proto bych vám radila si všechno v hlavě tak něják urovnat."

Já jsem se lehce zarazila.

„Nooo... Pokusím se."

Pousmála jsem se.

„Chápu že je to pro vás těžké. Ale musíte částečně zapomenout na svou minulost. Žíjte momenty, které probíhají teď. Pokuste se o to."

Já jsem jen přikívla. Nemám nejmenší tušení, jak to mám udělat. Ale asi se o to prostě budu muset pokusit.

„A proč vlastně chcete být zvěromágem slečno Lichtwieldowa?"

Zeptala se mě paní profesorka McGonagallová.

„Nooo... To se těžko vysvětluje. Vlastně zjednodušeně jde o to, že si myslím že se to bude v mnoha chvílích hodit. Myslím že to využiju. A ne jen pro zábavu nebo tak něco, ale třeba to jednou při něčem pomůže. Myslím že by bylo nejlepší, kdyby jsem se uměla přeměnit v něco "obyčejného". Aby to bylo nenápadné."

Dovysvětlovala jsem. Paní profesorka na mě překvapeně hleděla.

„Je úžasné, že myslíte takhle dopředu. I já jsem už několikrát tuto dovednost použila. Už teď vím, že od vás jednou můžeme čekat velké věci. Ale prosím, buďte opatrná. Aby vaší moc nikdy nikdo nezneužíval."

Paní profesorka mi hleděla do očí s menšími pochybnostmi.

„Pokusím se."

Ahojda lidičkové!🌸 Nová kapitola venku.😇 Snad se vám líbí!💙 Speciálně děkuji F__G__V že je tu.❤ Děkuju ti i za podporu.😉🌹 Chtěla jsem se vás ještě zeptat...😁 Přemýšlela jsem, že bych psala druhou knihu.💜 Ta by s touhle vůbec nesouvisela.😂 A kapitoly by vycházely jednou za nějákou dobu, hlavní je pořád "Jsem šťastná ale trpím".😅💙 Chtěli by jste to?😁 A kdyby jo tak o čem?❤ (Nějákou HP ff. Nemám v plánu zatím psát příběhy, které se netýkají HP světa.)🌹 Omluvte prosím gramatiku. 😂Budu ráda za 💬 a ⭐. Merci!💜

Amy