Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

81.

Dolila jsem si skleničku hroznového džusu, a napila se. Potom jsem se znovu zamyslela nad dopisem. Něco to znamenat musí! Ale já se nemám od čeho odrazit.

Nemám žádná vodítka, která by mi pomohla. Jsem v koncích. Z těch symbolů a barev inkoustu se nedá snad nic vyčíst. Jsem zmatená.

Symboly neukazují na to, že by to bylo jednoduché. Není to jako tajná řeč, kterou si vymyslelo alespoň jednou za život každé dítě. Není to primitivní tajná řeč, která by vypadala jako např. styl první písmeno. Třeba symbol  domečku, a tím pádem by to značilo písmeno "D". Ne. Tyhle symboly jsou hlavně "kresleny" v duchu přírody. Objevují se tam srdce, listy, květiny, zakroucené spirály a tak dále.

Nejde z toho poznat první písmeno. Netuším, co si o tom mám myslet.

Potřebovala bych slovník tohoto jazyka. Kéž by něco takového existovalo. Ale počkat! Neříkala moje kamarádka, že to už někde viděla?

„Grace?" strčila jsem lehce loktem do své kamarádky.

„No?" zabručela mírně rozespalá Grace.

„Neříkala jsi, že si ty symboly z toho dopisu už někde viděla?"

Zeptala jsem se jí. Ona přikívla. „Kde?" ptala jsem se naléhavě.

Ona se zamyslela.

„Možná v nějáké vílí knize. Doma jich je plno."

Odpověděla tiše.

„A nemohla bys jí prosím sehnat? Dost by mi to pomohlo." poprosila jsem jí. Grace se zamyslela.

„Můžu to zkusit, ale nic neslibuju."
Pronesla zamyšleně moje kámoška. Já se na ni usmála.

„Díky!" pronesla jsem nadšeně. Grace vypadala celkem zklesle. Smutně se usmála a znovu se ponořila do svých myšlenek.

Já se tázavě podívala na Tess. Ona nepatrně pokrčila rameny.

***

O tři dny později

Konečně jsme se všichni dohodli na rozestavění nábytku. Klubovna je hotová. Stačí jen vymyslet a změnit heslo.

Velká kulatá postel, která teď stojí v rohu místnosti, se sem velmi hodí. Používáme ji jako další sedací prostor.

Dvě velké police s knihami, stojí v druhém rohu místnosti postaveny vedle sebe do písmena "V".  Sedačka je postavena pod okny.  Na levé straně místnosti je do prostoru postaven dřevěný stůl. U něj jsou postaveny tři židle. Nad velkou kruhovou postelí, jsou zavěšeny nebesa.

Na žádost Tess je přinesla její sova. Napsala svým rodičům a poprosila, aby je poslali. Doma už je nepoužívá, a ony se sem hodí. Její rodiče byli trochu mimo. Nechápali k čemu chce jejich dcera nebesa v Bradavicích, ale nakonec je poslali.

Dále jsou v oknech zavěšeny záclony se závěsy. Dále se zde nachází ozdoby nad krbem, a dekorace celkově.

Jsem spokojená. S holkama jsme si prosadily i živé rostliny. Máme zde i konev na zalévání.

Když položíme nějáké polštáře na sedačku a na postel, konečne se posadíme. Všichni se kolem sebe rozhlíží. Vypadáme spokojeně. Musí na nás být vtipný pohled.

„Myslím že je to tu super."

Prohlásí Kevin. My všichni jen přikivujem a souhlasíme. Jsem na nás hrdá.

„A co heslo?"

Zeptal se Jerry.

„Mělo by to podle mě být něco, co jen tak někoho nenapadne říct."

Poznamenala Grace. Já se zamyslela. Nic mě nenapadalo.

„Čokoládová sušenka?"

Navrhl George. My jsme se všichni zasmáli.

„Není to špatný nápad. Snad nikdo nejde po opuštěné, zapomenuté chodbě, a neřekne "čokoládová sušenka".

Řeknu své myšlenky nahlas. Když se všichni pobaveně zamyslí, dojde nám že to není špatné.

„Takže čokoládová sušenka, bude heslo k naší klubovně?"

Zeptal se pobaveně Fred. Podíval se na své dvojče. Oba se zasmáli.

„Já jsem pro!"
„Já taky!"
„Za mě jo!"
„Klidně!"
„Jo!"
„Jasně!"
„Fajn!"

Ozívají se odpovědi. Když tedy všichni souhlasíme, začneme se zabívat otázkou "JAK?".

Jak to máme udělat. Začli jsme hledat v knihách kouzlo, na změnění hesla k tajným místnostem.

***

Nějákým zázrakem jsme změnili heslo. Teď heslo tedy zní "Čokoládová sušenka". Jsme prostě švihlá parta. Ale když Brumbál může mít heslo, které zní "Citrónová zmrzlina", proč my nemůžeme mít čokoládovou sušenku? Jak originální heslo.

Rozhodli jsme se, že dnešní noc si uděláme soukromou párty. Pyžamovou párty. S polštářovou-

„Hej! Sestro!"

Křikne na mě  můj bratr. Já zvednu pohled k němu. Tázavě na něj hledím.

„Ty jsi fakt hrozná! To jseš mimo tak často?!"

Zeptá se Kevin, a předstírá rozhořčení. Já kmitám očima po ostatních lidech v místnosti. Na jejich tvářích se objevují pobavené úsměvy.

„Náhodou je to roztomilý!"

Prohlásí Fred. Já nad jeho poznámkou jen protočím pobaveně oči. Lehce nervózně se pousměju. Cítím jak mi stoupá lehce červená barva do tváří.

Ahojda lidičkové! 🌸Nová kapitola venku, snad se vám líbí! 😁Omlouvám se že kapitola déle nebyla.😅 ALE píšu novou knihu.😉 Už má první dvě kapitoly venku. 💙Je na mém profilu, tak se podívejte!😀 (Jestli chcete.)😂 Někteří to už ví.❤ Ten kdo mě tady na Wattpadu sleduje, ví že jsem zveřejnila oznámení, že je venku nová kniha.❤ Takže vám pouze doporučuju začít mě sledovat, ať vám neuniknou taková upozornění.😉
Neberte to jako žebrání, ale je to zdarma a vy budete v obraze, když vydám nějáké upozornění.😉 Díky.😁 Omluvte prosím gramatiku.💙 Budu ráda za 💬 a ⭐. Merci!🌸

Amy