Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

46.

Tento den máme volno. Táááákže toho využijem! Mám celkem dost nápadů co dělat. Jasně, Brumbál chtěl aby jsme si promyslely co dál, a to taky uděláme. Ale to až během několika super aktivitách.

„Holky? Můžeme jít prosím na chodbu? Bude přestávka a já se na něco potřebuju zeptat Keva."

Holky souhlasily. Šly jsme na chodbu a já věděla přesně, kam jít. Kevin měl teď kouzelné formule.

Svižným krokem jsme procházely chodby. Došly jsme do chodby, v které sídlila učebna lektvarů.

Kevin si mě po chvilce všimnul, a hned šel za mnou.

„Kde si byla? Nebyla jsi na snídani!"

Řekl znepokojeně Kevin. Byl sám. Bez dvojčat. To bylo pro mě super. Holky na mě čekaly o pár metrů dál.

„To je dlouhý příběh. Mimochodem ahoj."

Kevin nadzvedl obočí. Během chvilinky, mě taky pozdravil.

„No čau. Kde si byla?"

Prones znovu. Já se jen lehce zasmála.

„Neřeš to! Ale mám na tebe otázku."

Kevin se na mě zvláštně podíval. Pak mě lehce zpražil pohledem.

„No."

Vypadlo z něj. Já lehce naznačila očima že je tu hodně lidí. Tak ať se nediví mému dalšímu kroku.

„Fred et George savent-ils que je suis une fée?  Et est-ce que quelqu'un d'autre que les enseignants le sait du tout?"

(„Ví Fred a George o tom, že jsem víla?  A ví to vůbec někdo jiný, než učitelé?")

Zeptala jsem se Kevina francouzsky.
Je tu vážně moc lidí. Takže jsem radši zvolila možnost která je bezpečnější.

Kevin znovu nadzvedl obočí. Potom se zamyslel.

„Non." („Ne.")

Kevin mi odpověděl na mou otázku tak, jak jsem doufala. I když, nebylo by lepší kdyby to věděli? Pomyslela jsem si.

„Merci! Au revoir!" („Díky! sbohem!")

Otočila jsem se na patě, a šla za holkama. Kevin na mě asi divně koukal. Řekla bych že nechápavě.
Ale já se neohlížela.

Došla jsem k holkám, a usmála se.

„Jdeme?"

Zeptala jsem se. Holky přikívly.

„Na co si se Kevina ptala? Vypadá dost překvapeně!."

Zeptala se mě Grace s lehkým pobavením.

„Potom vám to řeknu."

Vyšly jsme ven z hradu.

„Holky? Kam půjdeme?"

Zeptala jsem se. Chci prozkoumat něco nového.

„Ale my nepůjdeme!"

Pronesla Tess. Já na ni nechápavě koukla. Pak mi to došlo. My poletíme!

Super! Takže najít místo kde nás nikdo nevidí, nebude těžké najít! Studenti se učí! Takže my jsme v pohodě!

Vešly jsme do lesa. Zašly jsme trochu hlouběji, a pak jsme vyslovily to slovo.

„Sunix!"

Začly jsme se přeměňovat. Oblečení, vlasy, boty, doplňky a křídla. To vše se nám změnilo tak, jako obvykle.

Všechny jsme už byly přeměněné. Vzlétly jsme tedy k nebesům. No dobře. Tak vysoko ne. Letěly jsme mezi stromy. Kličkovaly jsme, aby nedošlo k srážce se stromem.

Neletěly jsme nad stromy. To proto, aby nás nikdo neviděl. Až budeme dál, tak vzlétneme vysoko.

Je to i dobré jako trénování. Učíme se tak lépe letět. Občas jsme s holkama vyslaly nějáké bezpečné malinké kouzlo. To jen tak, pro zábavu.

Doletěly jsme daleko. Nikdy jsem tu nebyla. Je to hezké místo. Dalo by se to nazvat loukou u lesa. Květiny tu hrály všema barvama. Nebe bylo modré, a bylo slunečno. Slétly jsme tedy na zem.

Přeměnily jsme se zpět na normální holky. Usedly jsme na zem. Bylo nám horko, takže Tess využila svou moc. Každé z nás vyčarovala rampouch, místo nanuku.

Bylo to osvěžující, a extra vtipné. Kdyby nás teď někdo viděl, jak máme uprostřed lesa v lětě rampouch, tak nevím co by si o nás myslel.

Grace použila zase svou moc, a přilákala k nám několik zvířátek.
Nikdy v životě, jsem nybyla takhle blízko srnky.

Byla nádherná. A vůbec se nás nebála. To díky Grace, samozřejmě.

„A na co si se teda ptala Kevina?"

Nadhodila Tess. Já se usmála.

„Ptala jsem se ho jestli Fred a George ví o tom že jsem víla. Prý neví. Ptala jsem se i na ostatní krom učitelů. Kevin říkal že nikdo nic neví."

Odpověděla jsem Tess. Ta se usmála. Vstala jsem na nohy, a spojila jsem ruce. Vyčarovala jsem větrný míč. Ten jsem pak hodila Tess. Ta hned pochopila na co myslím.

Holky taky vstaly. Tess hodila míč Grace, a Grace zas mě. Takhle jsme si přehazovaly míč několik minut. U toho jsme dělaly blbosti. Pak jsme si začly zpívat. Byla to nějáká známá písnička, ale já nevím její název. V tu chvíli mi to bylo ale jedno. Soustředila jsem se na zpěv. Znělo to moc hezky.

Ahojda lidičkové!🌼 Další kapitola venku!😇 Snad se vám líbí!❤ Chtěla jsem se zeptat,😁 jestli mám tuhle "knihu" napsat jako jednu velkou "knihu"😂 ve které budou obsažena  všechna dobrodružství, ze všech ročníků,🌸 a nebo ji rozdělit na několik menších "knih."😊 já osobně, se přikláním spíš k variantě jedné mega "knihy".💙😂 Co vy?🌼 (Neříkám že tak udělám. Jen přemýšlím.😁) (Mimochodem francouzský text je z překladače. Takže jestli je tam chyba, tak pardón.😂) Omluvte prosím gramatiku.❤ Budu ráda za 💬 a ⭐. Merci. 💙

                                                   Amy