Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

84.

„Ať už je to jak chce, ve všem tě podpořím Amy. Jestli si se zamilovala, a změnila si názor... Nevadí mi to. Myslím že je to dobře. Pokud to není George."

Grace se malinko zasměje. Pak zase zvážní, a mě se na těle objeví husí kůže.

„Ale já..." odmlčím se. „Já nechci." povzdychnu si. Nechci projevovat city. Nechci aby se něco pokazilo. Nechci se vázat. Chci zůstat svobodná a střílet větrné šípy do západu slunce. Chci si vychutnávat svobodu, a nebát se o to, jestli mě někdo nepodvádí, nedělá si ze mě jen srandu, nehraje divadlo, nemiluje mě, využívá mě, nebo mě nechce "nenápadně" převychovat k obrazu svému.

Nedokážu říct "miluji tě". Jasně, je mi dvanáct, ale v tomhle mám jasno. Bojím se bolesti. A nemyslím té fyzické. Spíš se bojím, že mi někdo zlomí srdce. No... Sice nevím jak strašné a bolavé to je, ale alespoň to všechny holky tvrdí. Láska jenom bolí.

Musím své city uzavřít. Schovat je někde hluboko v sobě. Uzamknout je jako do skříňky, a zahodit klíč. A kdyby někdy někdo náhodou (nějákým nedopatřením) tu skříňku otevřel, tak... Bránit se, a tu skříňku znovu uzamknout. Prostě si nemůžu dovolit, jaký koliv únik citů. Stejně mám tu usměvavou masku nasazenou skoro pořád. Takže ovládat své city, nebo se tvářit že žádné nejsou, nebude zase tak složité. Alespoň doufám...

„Je to jen na tobě Amy..."

Dodá moje kamarádka. Jsem za Grace strašně moc vděčná. Ona mě snad vždy pochopí, podpoří, neodsoudí, nezradí a ani neprozradí má tajemství. Grace je prostě pravá kamarádka.

***

O několik dní později

Dnes je Famfrpálový zápas. Hraje Nebelvír s Mrzimorem.

Věřím, že Nebelvír vyhraje. Mají geniální družstvo. A je tam Fred s Georgem. Navíc je tam i můj bratr. To bude v pohodě. Netvrdím, že by Mrzimor nebyl ve Famfrpálu dobrý, ale Nebelvír je hodně dobrý. Skoro pořád vyhrávají. Hodně trénujou. A mají v týmu dobré lidi. Mrzimor je (podle mě) lepší než Zmijozel. Mrzimorští alespoň hrají čestně. A když by soupeře trefil potlouk, ještě by se ho zeptali, jestli je v pořádku. Toho si na Mrzimoru cením. Jsou strašně hodní a laskaví.

Už na obědě panovala celkem zvláštní atmosféra. Nebelvír si prohazoval pohledy z Mrzimorem. Já Tess a Grace jsme si připadaly velmi nesvé. Jako by se mělo něco stát. Všechny jsme to cítily. Bylo to hrozné. Jako by mě pořád něco lechtalo pod kůží. Je to jeden z mnoha mojich příznaků toho, když se má něco stát.

Jenom doufám že se to netýká Famfrpálu. Bojím se o ně. Hlavně o Keva a dvojčata.

Chtěla jsem se jít převlíct do něčeho pohodlného. Už je po vyučování, a zápas bude až za dvě hodiny. Chci jít zatím k jezeru. Na mou oblíbenou větev. Potřebuju být chvilku sama. Urovnat si myšlenky.

„Jdu se projít."

Oznámila jsem svým kamarádům. Oni se jen malinko překvapeně na mě podívali, ale pak rychle přikívli, a dál už nic neřešili.

Odešla jsem z velké síně, a šla do pokoje. Prošla jsem přes společenskou místnost. Byla celkem prázdná. Studenti havraspáru, kteří byli momentálně ve společence, by se dali spočítat na prstech jedné ruky.

Došla jsem na pokoj, a vzala jsem si ze skříně džínové kraťasy, černé legíny, černé tričko s dlouhým rukávem a světle růžovou mikinu. Všechno jsem si na sebe oblíkla, vzala jsem si tenisky, upravila si svůj cop, a zkontrolovala jsem, že mám obě náušnice, které jsem dostala od dvojčat. Nosím je každý den.

Když jsem byla připravená jít, rozhlídla jsem se po pokoji. Něco bylo jinak. Špatně. Ale ať jsem pozorovala jak jsem pozorovala, nic jsem neviděla. Byl to asi špatný pocit z toho, že jsem tam byla sama.

Odešla jsem. Celou cestu ven, jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. I když jsem se pořád ohlížela, nikoho jsem neviděla. Až na studenty na chodbě, ale ti byli normální a bavili se mezi sebou.

Když jsem došla k jezeru, hlavou mi problesko, že to nebyl nejlepší nápad.

Jsem sama v lese. Když se něco přihodí, tak... Jsem sama. Prostě to bude v háji.

Ale na druhou starnu... Vážně potřebuju být sama, a urovnat si myšlenky. Ovšem nejlepší by to bylo, kdybych neměla pocit, že mě někdo sleduje. Chtěla jsem vyšplhat na mou oblíbenou větev stromu, ale jako by se mě něco dotklo.

Ahojda lidičkové!🌸 Nová kapitola venku, snad se vám líbí!😁 Omluvte prosím gramatiku.❤ Budu ráda za 💬 a ⭐. Merci! 💙

Amy