F#ck your body 2 |H.S.FF|

XVI. I'll leave, whenever you say...

Ahoj lásky , tak jsem tady s šestnáctou částí...

Ještě, než se vrhnu na další kapitolu, chtěla jsem se zeptat...Až tohle dokončím, tak jsem uvažovala nad nějako NONE FF povídkou. Prostě jen nějakej román zaměřenej se na teenagery a adolescenty s trochu závažnější tématikou, která by se motala kolem normálního života lidí ve věku 14-20 ( ještě jsem se úplně nerozhodla ) ... Chci se vás zeptat, zda byste o to měli zájem..

S ff na 1D budu samozřejmě pokračovat ( možná napíšu i nějakou ff na 5SOS, ale to se uvidí až za dlouho) ... Vím, že mám rozpesáno FWF, Cacophobia a Try it for free, ale např. Try it for free nevidím na moc dlouhou dobu a u FWF si nejsem jistá s délkou. Navíc to nebude až tak těžké přidávat ke čtyřem povídkám ( už tak to dělám) ...

Takže pokud byste měli zájem napište mi pls do komentu.

část věnovaná @RossalinGray , moc děkuju za te sálodlouhej komentář, jsem brečela radostí ♥ Těším se na dopis :o

všechny vás moc miluju 

♥firefly♥

p.s. Na boku- The Fray - You found me...řekla bych, že se k části hodí

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stáli naproti sobě zírajíc si do očí. Nikdo se neměl ke slovu. Kayleigh se bála toho, co Harry odpoví a Harry se nemohl rozhodnout, co chce. Věděl, že jí nechce znovu ztratit, ale také věděl, že udržet jí ve svém životě by mohlo být nad jeho síly.

,, Já netuším. Nechci tě nechat odejít, ale ničíš mě. Nezvládám život s tebou stejně, jako nezvládám život bez tebe. Nezvládám vlastně vůbec nic. Dokud ses znovu neobjevila, tak jsem se utápěl v alkoholu a teď jsem zase zničenej a na pokraji zhroucení."

,, Sakra mě nemusíš vykládat jak všechny kolem sebe ničim. Proč myslíš, že nejsem v kontaktu s mámou? Nebavíme se už dva roky!" Vyjekla Kay.

,, Cože?" Pouze pokrčila rameny a posadila se na pohovku. Už nechtěla křičet. Přála si pouze někam se schovat a nikdy nevylézt.

,, Proč jsi mi to - "¨

,, Harry poslední, co by tě mohlo zajímat je to, že jsem se pohádala s mámou. A vlastně se všemi. S Chan jsem se taky přestala bavit já. Nejsem člověk,na kterýho je dobrý spoléhat se."

,, Já to dělám."

,, A proto jsi skončil v nemocnici Harry. Ale zase bych rozhodla za tebe, takže je to na tobě. Chceš, abych znovu zmizela?" Očima skenovala podlahu. Nebyla schopna podívat se Harrymu do očí.

,, Co se stane, když řeknu, že ano? Že chci, abys odešla."

,, Zmizím. Odstěhuju se a najdu si normální práci. Ne modelku, normální práci a začnu znovu. Možná si změním jméno. Co já vím? Ale už se neobjevím. Nikdy." Přikývl. 

,, A když řeknu ne?"

,, Zůstanu. Budu tady s tebou. A znovu zmizím, kdykoliv si řekneš."  

,, Už dnes?" Kývla.

,, Já tohle nechci. Jenže my se navzájem ničíme. Kazíme si život potřebou mít u sebe toho druhého."

,, Takže?" Dívka si začala hrát se svým trikem.

,, Zůstaň tři dny. Po třech dnech odejdi. Začni znovu a líp. Ale zůstaň se mnou prosím poslední tři dny."

,, Já...bojím se, že to nezvládnu." Zašpetala a dále si žmoulala lem trička.

,, Co?"

,, Odejít. Dnes ano, zítra možná. Ale tři dny?"

,, Nechceš odejít?" Povzdechla si.

,, O to nejde. Nechci...nechci žít Harry. Je jedno jestli s tebou nebo bez tebe. Nesnáším svůj život. Svůj debilní život. Ačkoliv je tu tolik lidí, který se mi ho snaží zlepšit , nedokážou to. Jsi to ty, kluci, Chantelle a byla to máma s Georgem. Nedávám lidem moc šanci."

,, Nemluv tak prosím. Neříkej to."

, CO? Pravdu?" Konečně se Harrymu znovu podívala do očí.

,, Tohle nechci. Já...nechci ti ubližovat." Zašeptal a natáhl  její tváři ruku. Ucukla.

,, Nech toho. Víš Harry, nejsi jedniej, kdo na tohle nemá. Myslím, že by bylo lepší, kdybych tehdy na tu slouvu nepřistoupila. Kdybych se nikdy nestala modelkou. Kdybych -"

,, ALe teď jsi tady a už to nezměníš. A co bys udělala, kdybys tu šanci měla? Co bys udělala jinak: Nešla do toho klubu a nepotkala Louise. Nemluvila bys se mnou? Změnila by ses?"

,, Kdybych mohla něco změnit Harry, zmizím ti ze života a nezanechám jedinou vzpomínku. Protože tě vzpomínání i zapomínání bude bolet. Nejjednoduší by bylo vypařit se."

,, Ale to přesně ty hodláš udělat. Zmizet a už se nevrátit. Vždycky utíkáš."

,, Chtěl si to po mně."

,, Víš co? Udělej co chceš. Já svoje přání řekl. Rozhodni se sama."

,, Vážně?"

,, Ano. Nemysli na následky a prostě udělej to, co chceš."

,, Nemyslet na následky? Víš, že to už nebudeš moc vzít zpátky."

,, Ty svoje rozhodnutí taky ne."

,, Fajn. Zapomeneme na tuhle konverzaci. Budeme dělat, jako by se nic nestalo a necháme probémy, aby se vyřešily sami."

,, To se nestane." Zašeptal. Dívka věděla, že má pravdu, ale to jí bylo jedno. Nechtěla jednou v životě myslet na to, co bude ani na to ,co bylo.

,, Fajn. Udělám to, co chci." Zadívala se Harrymu do očí a on jí pohled oplácel. Oba si konečně uvědomovali změnu pohledu toho druhéhu. Nebylo ani památky po těch bezstarostných teenagerech. Dětech, které se jen bály zamilovat. Nadechla se a vydechla. A konečně se rozhodla. Všechno nechá na náhodě. Tak jako vždy.

Setřela si z tváří slzy a usmála se. Harry jí úsměv opětoval, ale ne na dlouho. Dívka se totiž přiblížila svým obličejem k jeho. Chvíli si ho prohlížela, až se konečně odhodlala k polibku. Jako by lehký dotyk jejich rtů oba probudil k životu. Zapomněli na všechno. Na chvilku , ale dostatečně dlouhou na to, aby si náhoda určila sama. Nevěděli, že vše bylo v tuhle chvíli rozhodnuto...ještě ne.