Vers l'avant [Harry Potter]

Kapitola 4.

O vyhnanství slyšel poprvé na výcvikovém kurzu, ale jakmile jim lektor řekl, že to není běžný trest a že nebude v závěrečném testu, pravděpodobně vypl, protože si dál nic nepamatoval. Obecně se ale mezi jeho kolegy mluvilo o tom, že pokud je někdo vyhnán z kouzelnické komunity, hluboce se provinil na morální úrovni; natolik, že ho společnost nemůže vystát a dobrovolně ho vyhodí. A nyní by něco podobného hrozilo Ginny a Jane. Pokud se nějaká zlost objevila, tak jedině na kouzelnickou společnost.

„Zlobíš se," konstatovala Ginny, když viděla jak oči jejího manžela potemněly.

„Ano, zlobím, ale ne na tebe." Musel vstát, musel se pohybovat, něco dělat. Nemohl jen v klidu sedět a předstírat, že je to v pořádku. „Zlobím se, že existuje něco tak debilního jako vyhnanství kvůli lásce."

Ginny se tvářila zmateně. „Jenže tady nejde o lásku mezi mužem a ženou, ale mezi –"

„Já vím, co tím myslíš, ale..." Harry hluboce povzdechl a opřel se rukama o opěradlo židle, na které před tím seděl. „Stále se jedná o lásku. Proč by se za ní mělo trestat?"

Popravdě, Harry se doposud nikdy nesetkal s láskou mezi ženami nebo mezi muži. Nikdy ho nenapadlo, že by něco takového bylo možné, ale spíš to bylo jen kvůli tomu, že se nad tím nikdy nezamýšlel. Díky tomu si uvědomil, že jeho první reakcí na líbající se Ginny s Jane byl pouze šok. Ten ovšem nevyplynul ze zloby nebo pohoršení, ale z myšlenky, že něco takového vůbec existuje.

Když mu pak Ginny vyprávěla o Jane, chápal, že tahle láska se vlastně neliší od jakékoli jiné, ale v duchu se opravil – dokonce se nad tím trošku déle pozastavil: čím se vlastně lišila jeho láska? Miloval Ginny, ale zřejmě ji miloval zcela odlišným způsobem.

„Protože taková láska není přirozená," odpověděla mu jeho manželka na otázku a on zmateně zamrkal, vytržen z myšlenek.

„Miluješ mě?" zeptal se jí najednou.

Ginny poklesly koutky úst. Vypadala, že se snad brzy znovu rozbrečí. Zřejmě nepočítala s tím, že Harry takhle rázně změní téma.

„Ano, miluji tě, ale jinak než miluji Jane." Musela sklopit pohled. „Ale neuvědomovala jsem si to do té doby, dokud jsem ji nepoznala. Teď tě vnímám jako rodinu, jako bratra," snažila se vysvětlit a několikrát rychle zamrkala, aby zahnala slzy. To, že je měla na krajíčku, prozradila jen chvějící se brada.

Harry si uvědomil, že možná právě v tom slově – rodina – se skrýval klíč k pochopení vlastních citů. Chtěl Ginny chránit, chtěl ji podporovat, být jí na blízku, obejmout ji a vyslechnout, být jí oporou. Jenže mezi celým tím výčtem nebylo žádné „být jejím milencem, uctívat její tělo" a tak podobně.

„Asi..." začal nejistě. „Asi to tak cítíme stejně," řekl nakonec a pousmál se. „Zřejmě jsem to měl pochopit, jakmile jsi to řekla."

Ginny neskrývala překvapení. Přes mokré řasy s těma jasnýma hnědýma očima působila jako malá holčička.

„A... jsi si jistý?"

Harry pokrčil rameny. „Zřejmě to je důvodem, proč jsem se nezlobil, když jsem tě nachytal s Jane."

Jeho manželka ho chvíli pozorně sledovala, jako kdyby hledala jakýkoliv náznak lži. Jenže Harry byl naprosto upřímný a po chvíli se atmosféra konečně trošku uvolnila.

Jakmile se Harry trošku uklidnil, posadil se zpátky ke stolu. „A teď mi vysvětli, proč si myslíš, že je tvá a Janina láska nepřirozená."