Vers l'avant [Harry Potter]

Kapitola 9.

„Jenom vy můžete být takové nemehlo," zavrčel Sebastián, když otevřel dveře kumbálu a spatřil v místnosti mladíka, který v ruce držel vialku se safírovými perlami.

Harry se na něj podíval a ukázal na lahvičku, ignoruje lektvaristova slova. „Znám jen jednoho jediného člověka, který má takový rukopis."

Sebastián se na milisekundu zasekl, dokud neprotočil očima. „Pottere, nemelte blbosti a –"

„Neměňte téma, profesore Snape," pronesl klidně Harry a vrátil vialku zpátky na poličku, zatímco se díval na muže mezi dveřmi.

Lektvarista se narovnal. „Nechápu, co to do vás vjelo. Se Severusem jsem pracoval. Je jasné –"

Harry se ironicky zasmál. „Nejsem zas tak velký idiot, za kterého mě máte, Snape. Moc dobře víte, že jsem v šestém ročníku měl vaši učebnici. Sakra, já s tou knihou spal!" Rozvedl rukama, aby odvedl pozornost od svého obličeje. Teprve když to řekl, tak mu došlo, jak divně to znělo, ale rozhodl se raději pokračovat. „Znal jsem nazpaměť pomalu každou vaši poznámku, narážku, kletbu a stejně tak i rukopis." Raději nic nezmiňoval o tom, jak moc se cítil zdrcen, když v noci, kdy byl zabit Brumbál, mířil na Snapea, Prince dvojí krve – člověka, kterého obdivoval –, hůlkou.

Muž mlčel a propaloval ho pohledem. Rty měl stažen do úzké linky a Harry se rozhodl to ticho ještě využít. „I bez magie poznám, že jste Severus Snape," dodal sebejistě a čekal, jak na to muž před ním bude reagovat.

„Výtečně, Pottere," pronesl chladně lektvarista a otočil se na podpatku.

Harry ve své ruce sevřel plášť a složil ho, aby ho schoval do kapsy. Následoval Snapea, který celou tu dobu zřejmě používal Mnoholičný lektvar.

„Chci odpovědi," vyhrkl Harry náhle. Sledoval staršího muže, jak došel ke svému pracovnímu místu a začal sekat. Každý sek a dopad ostří nože na dřevěnou desku se hlasitě roznášel srubem.

„Jste v mém domě, Pottere. Nemusím se vám zpovídat," zavrčel, aniž by zvedl pohled od své práce.

Harry se cítil jako idiot. Mohl přeci pochopit už dávno, že je Sebastián jeho bývalým profesorem. Nechal se jen oblafnout jeho činy, starostí a také faktem, že Severus Snape byl v kouzelnickém světě oficiálně mrtvý.

„Vy jste tehdy neumřel," pronesl očividný fakt, což dělal, když analyzoval něčí chování – musel začít u něčeho zřejmého.

Snape v Sebastiánově podobě pozvedl jeho obočí v náznaku otázky a zadíval se na mladíka.

„Jste přeci Mistr lektvarů. Měl jste záložní plán. Pravděpodobně v podobě lektvaru, slz fénixe, bezoáru, to je jedno. Možná jste v jednu chvíli chtěl umřít, nebo jste tak chtěl aspoň působit, ale máte ještě nějakou motivaci žít." Harry se na něj bez mrknutí díval a pak si překřížil ruce na hrudi, zatímco se nořil hlouběji do své teorie. „Věděl jste, že vás pak nikdo nebude hledat. Proč vlastně, když jste svou roli sehrál na výbornou. Odešel jste do dobrovolného... vyhnanství." U posledního slova se zasekl a tím veškerá linie jeho myšlenek skončila. To slovo totiž od nedávna získalo zcela jiný smysl, respektive hlubší význam.

„Pro někoho, kdo touží po pozornosti a musí neustále někoho zachraňovat, to bude znít jako vyhnanství," zavrčel Snape a vytrhl tím Harryho z myšlenek. „Pro mě je to pokoj a klid, po kterém jsem toužil od chvíle, kdy jsem se stal Smrtijedem."

„Počkejte, já to takhle nemyslel," pronesl zmateně Harry. „Jen po všech těch událostech s Ginny a Jane..." Ztratil nit. Nemohl vybrat správná slova.