Vers l'avant [Harry Potter]

Kapitola 7.

„Zachránil jsem je," odpověděl Harry na poslední otázku Sebastiána.

„A účinek Veritasera už skončil," podotkl muž a postavil se, aby nechal hrnky odlevitovat ke dřezu. Pak za nimi zamířil sám, aby je umyl.

Srub se ponořil do ticha, které bylo rušené pouze tekoucí vodou. Harry si uvědomil, že venku zase začala zuřit vánice.

„Kolik vězňů jste nechtěně vysvobodil?" zeptal se ho Sebastián, když vrátil hrnky do skříňky.

„Proč se mě ptáte, když víte, že účinek Veritasera už vyprchal?"

„Protože vám dávám šanci povědět mi pravdu bez použití lektvaru," zavrčel muž, vzal ze stolu lahvičku s lektvarem a odnesl ji do kumbálu na své místo.

„Nevím," pokrčil Harry rameny při odpovědi na Sebastiánovu poslední otázku. „Vím, že mezi vězni bylo i pár Smrtijedů, což Ministerstvo na nějakou dobu zaměstná, stejně jako mazání paměti lidem, kteří viděli v Edinburgu mé přemístění."

„Všechno jste to promyslel," konstatoval muž, který se vrátil ke svým kotlíkům. Ani se na Harryho nepodíval.

„Spíš mám jen zatracené štěstí," pousmál se mladík.

„Jste nějak moc klidný na člověka, který byl minulý den pronásledován a který je nyní nežádoucí osobou číslo jedna." Sebastián začal sekat nějakou bylinku. Zvuk krájejícího nože Harryho nutil vzpomínat na Lektvary v Bradavicích.

„To je nejspíš praxí. Prvně Voldemort, pak útoky Smrtijedů a nakonec práce bystrozora. Snažím se to vnímat jen jako práci a proto jsem celkem klidný." Harry si všiml, že když pronesl Voldemortovo jméno, muž na to nijak nereagoval a to bylo... celkem podezřelé.

„Ale napjatý," vytrhl ho z přemýšlení Sebastiánův hlas.

„Ale napjatý," přikývl nepřítomně Harry a pozoroval neznámého muže. Věděl, že žádná kouzla by Znamení zla nedokázala zakrýt, proto mohl vyškrtnout domněnku, že je Sebastián jedním ze Smrtijedů. Dneska měl totiž majitel srubu bílou košili s vyhrnutými rukávy.

Od předloktí přešel pohledem k rukám.

„Je mi nepříjemné, když na mě někdo okouní," zavrčel muž, aniž by se na Harryho podíval.

Mladík sklopil pohled a zahnal pocit provinění. Měl přeci právo se ujistit, že Sebastián není Smrtijedem. Ostatně i kdyby byl, tak tu v první řadě nebude chodit s vyhrnutými rukávy.

„Chcete nějak pomoct?" nabídl hned, aby nemusel Sebastiánovi prozrazovat důvod svého zkoumajícího pohledu.

„Vás ke kotlíkům nepustím ani kdybyste mi za to měl zaplatit," frkl muž. Hned na to se ovšem zarazil.

Harry taky.

„A to proč?" položil zcela očekávanou a logickou otázkou. Pravda – jak by měl Sebastián vědět, že byl Harry v lektvarech neschopný? Myslel si, že tou otázkou zažene muže do úzkých, ale mýlil se.

„Znal jsem Severuse," pronesl zcela klidně Sebastián.

Ta slova si získala Harryho plnou pozornost. Najednou tomu muži víc důvěřoval.

„Nevěděl jsem, že měl profesor Snape nějaké přátelé," pronesl Harry zamyšleně.

„Nebyli jsme... přáteli." Sebastián zřejmě nebyl zvyklý slovo takového druhu vyslovovat. „Jen známí."

„Natolik dobře známí, že vám říkal něco o tom, jaké jsem lektvarové nemehlo?" zasmál se Harry. „Zcela jistě jste jeho přítelem byl."